Čeští studenti? Zvídaví, ohleduplní a trochu stydliví, říká francouzská lektorka

11. 8. 2010 Autor: Rubrika: Rozhovor 2 komentáře

Cécile Dubois (28) má za sebou první rok vyučování na Pedagogické fakultě UK, kde studentům francouzštiny předává svou mateřštinu. Jak hodnotí české studenty a systém školství a proč je podle ní Praha lepší než Paříž?

Její semináře jsou spíše zábava, dalo by se možná říci i „kredity zadarmo“, avšak to jejich kvalitu určitě nesnižuje. Jako rodilá mluvčí z jižní Francie má totiž pro studenty neocenitelnou hodnotu. V rozhovoru pro UKáčko.cz porovnává české a francouzské školství, hodnotí znalost francouzštiny českých studentů a vysvětluje, proč je Praha lepší než Paříž.

Na Pedagogické fakultě vyučujete prvním rokem. Jaké z toho máte dojmy? Udělala byste tam nějaké změny?

Velmi se mi tu líbí. Je to pro mě velmi bohatá zkušenost, ale samozřejmě, že žádný systém není dokonalý, a proto mám několik změn, které bych ráda udělala. Například bych ráda věnovala více času francouzštině v praxi, největší část rozvrhu je dnes věnována teorii. Ve Francii je to ale úplně stejné.

Výuka by měla být více zaměřena na praxi, stejně jako ve Francii tu však převažují teoreticky zaměřené kurzy, říká lektorka francouzštiny Cécile Dubois.

Foto: archiv Cécile Dubois

Když porovnáte český a francouzský školský systém, jaké největší výhody a nevýhody v nich vidíte?

Velký rozdíl spočívá v systému známkování. Ve Francii se stupnice známek pohybuje od nuly do dvaceti, která dovoluje snadněji známkovat, ale zároveň je každým učitelem jinak aplikována. Co se týče známkování dvěma různými učiteli, tak se občas vytváří docela velké odchylky. Jinak francouzské přednášky končí později a vyučovací den je celkově delší.

Proč se říká, že Francouzi nechtějí s turisty mluvit anglicky?

To je dobrá otázka! Ve skutečnosti ani nevím, ale myslím si, že současná generace mladých Francouzů mluví anglicky lépe a jsou zvídavější objevovat další cizí jazyky a jiné kultury.

Proč jste se rozhodla učit svou mateřštinu právě v České republice?

A proč ne? Byla jsem zvědavá a pak mě toto místo obzvlášť zajímalo. I mé rodině to připadalo jako dobrý nápad. Byli rádi, že budu pracovat na univerzitě v zemi, která je blízko Francii.

Co u nás postrádáte a co vám naopak nechybí?

Chybí mi rodina, přátelé a moře, jinak opravdu nic nepostrádám. Přijela jsem přece objevovat novou kulturu. Pokud mám však chuť na některé francouzské produkty jako víno nebo sýr, tak je velmi snadné je tu sehnat. Co se týče francouzské kultury, tak se mohu dále vzdělávat ve svém jazyce díky programu Francouzského institutu v Praze, ve kterém mimo jiné také pracuji.

Jaký byl váš první dojem z hlavního města a z vašich českých studentů?

Praha je nádherné město, velmi působivé a příjemné k žití. Ne moc dusné. Na seznámení se studenty jsem se opravdu těšila. První kontakt je důležitý jak pro ně, tak i pro mě, jako pro vyučujícího. Na první hodině mě docela překvapil hluk ucpaného odpadu umyvadla, který byl hlasitější než já! Jinak byl můj první dojem ze studentů velmi dobrý. Bylo zajímavé slyšet, odkud pocházejí a proč se rozhodli věnovat se francouzštině.

Jací jsou vůbec Češi jako studenti?

Velmi sympatičtí, ohleduplní a ve většině případů opravdu zvídaví. Při práci ve skupinách jsem nadšená jejich spoluprací, i když někteří jsou trochu stydlivější.

Jaká je jejich úroveň francouzského jazyka? Jsou nějaké časté typicky české chyby?

Většina mluví francouzsky dobře, jejich výslovnost i přízvuk jsou velmi dobré. Nejčastější chyby se pak týkají syntaxe, umisťování přídavných jmen a příslovcí a časování, ale když porovnáme češtinu s francouzštinou, tak je to naprosto logické.

Mluvíte česky?

Navštěvuji kurzy češtiny a chci se česky opravdu učit, abych mohla s lidmi komunikovat a pochopit je. Ale nemluvim moc dobre cesky, prominte.

Co se vám teď po ročním pobytu v Praze vybaví, když se řekne Česká republika?

Vybaví se mi pivo, hermelín, ale také osobnosti jako Jan Hus, Jan Žižka a Tomáš Garrigue Masaryk. Představím si Beskydy, české lesy, Čechy, Moravu, sympatické a milé lidi, které jsem tu potkala. Samozřejmě se mi vybaví Praha, ale také Ostrava, kde také pracuji v l’Alliance française. Nakonec si představím bývalé Československo a vaši historii, která je od té francouzské tolik odlišná.

Paříž je překrásné město, ale Praha je mi mnohem bližší, říká francouzská lektorka Cécile Dubois.

Ilustrační foto

Myslíte, že jednou přijde chvíle, kdy si řeknete, že Prahy máte dost a odjedete zpět domů, do jižní Francie?

Se zaměstnáním, které jsem si vybrala, je složité být doma. Existuje místo, odkud pocházíme, kde je naše rodina a přátelé a místo, kde jsme my, protože jsme si to tak zvolili. I když žiju v České republice, můžu se vracet k nám domů na svátky a prázdniny, takže se nikdy necítím daleko od svých blízkých.

Kdybyste si měla vybrat: Paříž, nebo Praha?

Praha! Hrozně ráda navštěvuji Paříž. Je to překrásné město, ale myslím si, že bych tam nemohla žít. Je příliš obrovská. Na Praze mám zvláště ráda všechny ty kopce, které nad ní vyčnívají a které vám dovolují vzlétnout a rozjímat nad městem.

Stále si připomínáme dvacet let od pádu komunismu a nástupu svobody v naší zemi, i když se říká, že budeme potřebovat dalších dvacet let, abychom došli k absolutní demokracii. Jako Francouzka jste v komunistickém režimu nežila, ale měla byste nějakou radu pro české studenty jako pozorovatel z druhého břehu?

Ráda bych jim řekla, aby zůstali poctiví a bdělí, protože jsou budoucností své země. Aby věřili sami sobě a měli chuť budovat svou budoucnost. Aby byli hrdí na svou kulturu a na své kořeny, protože život v České republice je krásný.



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.