S PF UK se jistě musí umět vyžít, s tím souhlas, ale to neznamená, že je to tak v pořádku a volání po změně je bezpředmětné. Proto spíše souhlasím s předchozím článkem než s tímto.

Změnu k lepšímu však nelze vydebatovat, změna se musí uskutečnit. Až budou volby, je otázka, zda volit spíše ty, kteří mluví o Harvardu, nebo ty, kteří pronášejí výroky, jaké předvádí sl. Vítová: „Nevidím důvod, proč něco vzkazovat fakultě skrz UKáčko a nejednat přímo s fakultou, to je neseriózní jednání.“ Vskutku slova hodná studentské senátorky. Proč vůbec existuje důvod řešit, zda někdo kritizuje veřejně svoji fakultu?

Trefná slova. Bohužel je smutnou záležitostí, že nejaktivnější brzdu změny k lepšímu našla PF UK právě ve studentské senátorce. Příkladem je už první příspěvek sl. (nebo paní) Vítové volající po konstruktivní kritice a návaly textu, které následují…

výhody, které popisuješ ke konci svého příspěvku, tj. ony kvalitnější služby, nejsou plody školného, ale spíše toho, že s největší pravděpodobností v té zemi dává a dával stát do VŠ více. U nás je tento sektor dlouhodobě podfinancovaný a školné to nezmění. Ad poslední věta, „přesto však víme…“, tak já to jednoduše nevím. V ČR je téměř rekordní počet soukromých škol a nemyslím, že by nabízely kvalitnější vzdělání a měly kvalitnější studenty, kteří by na trhu práce našli uplatnění.

Ad to, že školným tlačíte na vedení školy. To chápu, a právě proto nechápu naše reformy, kde studentům se přikáže školné a zároveň se seberou pravomoci akademickým senátům, kde mají dnes studenti velké zastoupení a vliv. S novou povinností ubude práv. Podporovatelé školného by si měli takové věci ohlídat.

Nepochybuj o tom, že i já si přeji kvalitní studenty a učitele, ale já pochybuji o dopadu školného a reforem obecně.

Měj se,
Honza

Co se vyšší motivace při placení týče, nerozumím přesně kde v něm Jiří Boudal vidí „neoliberální ekonomickou teorii“. Příběh s francouzštinou a španělštinou je roztomilý, nicméně nesouvisí vůbec s diskuzí o školném. Ano, člověk se skutečně více věnuje takové škole a jazykovému kurzu, který je kvalitnější. Jenže otázky kolem školného stojí jinak:

1. když budu muset za studium platit, vyberu si obor, v němž budu dobrý a pak najdu uplatnění?
2. Budu studovat efektivněji (kratší dobu)? Budu se více zajímat o to, jak kvalitní služby (vzdělávací, připravující na povolání, administrativu) mi škola poskytuje, reps. jak zachází s mými penězi?

Co se prvního případu týče: maturanti se nepochybně i nadále budou hlásit na obory, které jim přijdou zajímavé a blízké. Nikdy se nebudou rozhodovat čistě ekonomicky, to bychom pak měli samé lékaře a techniky a středoškolské učitele cizích jazyků. A tak tomu v žádné zemi se školným není. Placení bezpochyby vstoupí do rozhodování nerozhodných – pokud jim bude lhostejné, co budou studovat, budou si přednostně vybírat obor s lepším uplatněním na trhu práce nebo takové obory, kde se školnému vyhnou. To zřejmě nepovede k masovému odlivu studentů humanitních oborů k oborům technickým a přírodovědným, celkově ale lze ale očekávat lepší využití prostředků na vysokoškolské vzdělání – veřejných i z kapes studentů a jejich rodin.

Zadruhé, řada studentů dnes začíná studovat dvě a více vysokých škol. Někdy hned po maturitě, aby zjistili, který s oborů je jim bližší. Někdo po třech letech přestane a začne od začátku na jiné univerzitě. Problém je, že každé takové studium něco stojí a prostředky za přerušené nebo ukončená studia jdou vniveč. Pokud za studium budou muset studenti platit, budou se snažit se od začátku rozhodnout co nejlépe, aby vniveč nepřišly jejich peníze. Co se tlaku na kvalitu týče – momentálně studuji v zahraničí a školné platím. Jak já, tak moji spolužáci se nebojíme o kvalitu přihlásit a s argumentem placení na vedení školy tu a tam zatlačíme. Jiná věc je, že nám škola nabízí služby, o nichž by se nám na českých univerzitách mohlo jen zdát – počínaje kvalitní kontaktní výukou od učitelů, kteří mají čas se nám věnovat, přes schopnou administrativu, skvěle vybavenou knihovnu až po skutečné kariérní poradenství. To všechno samozřejmě vede k tomu, že máme podmínky se škole věnovat pořádně – o pouhém placení za titul rozhodně nemůže být řeč. Samozřejmě, nikdo z nás není nadšen, že jej studium něco stojí. Přesto však víme, že nám škola nabídne něco navíc oproti univerzitám, kde je vzdělání zdarma.

V rekonstruované knihovně ve sklepě jsou k nalezení poslední zbytky skript, co přežily povodně. Cena za kus v průměru 50-80Kč, tištěno na hajzlpapír, vydavatelství Karolinum. Když jsem nastoupil do prváku, bylo mi hned jasné, že knihy, až na výjimky prostě kupovat nebudu; za „sadu“ knih 1-2ks/předmět bych nechal v knihkupectví nejméně PĚT TISÍC, a to za knihy do prváku. Nakladatelství Beck, Linde.. Samá odborná, renomovaná zahraniční jména, ale taky zatraceně drahá. Když ty knihy píšou ty naše místní kapacity, proč to nevydají u Karolina? Do kapsy jim půjde desetina, ale prodají toho desetkrát tolik. Vzhledem k životnosti skript by pak ani nemuseli šaškovat s knihami typu „blabla, 7., Opravud Velmi Podstatně Přepracované Vydání“. Vždyť sami nemohou věřit, že jim to někdo baští.