Debata o reformě VŠ nic nového nepřinesla. Hosté nabídli jen fráze a nekonkrétní odpovědi

30. 4. 2011 Autor: Rubrika: Univerzita 4 komentáře

Ve čtvrtek se v aule FF uskutečnila debata k připravovanému pracovnímu návrhu nového zákona o VŠ. Pozvání přijali bývalí ministři školství Miroslava Kopicová, Ondřej Liška a prorektor pro rozvoj UK Stanislav Štech. Posledním pozvaným byl jeden z autorů reformy Jiří Nantl, který se ale na setkání nedostavil.

O plánované reformě diskutovali (zleva) Ondřej Liška, Stanislav Štech, Miroslava Kopicová a Michal Stehlík.

Foto: Matěj Vaněček (UKáčko.cz)

Děkan Filozofické fakulty a zároveň moderátor debaty Michal Stehlík za akademickou obec ve třech bodech shrnul podle něj největší problémy připravovaného návrhu zákona.

Prvním byla otázka míry autonomie a správy VŠ a s ní související rozšíření vlivu správních rad na úkor akademických senátů. Druhým byl problém kvality vzdělání, který je řešen spíše jako reakce na danou situaci. Poslední pak samotná otázka financování, které bude prováděno prostřednictvím smluv na dobu tří až pěti let.

Kopicová: Pět ministrů školství za čtyři roky

Bývalé ministryni školství Miroslavě Kopicové vadí, že se školství neřeší v kontextu znalostí a prostředí, ve kterém se odehrává. Podle ní v Česku začíná masovost už na středních školách, což se následně přenáší i do vysokých škol. „Vždyť jenom v Praze se například ekonomie vyučuje na dvaadvaceti vysokých školách,“ uvedla k údivu přítomných Kopicová. Připomněla také, že jen za poslední čtyři roky se na ministerstvu školství vystřídalo pět ministrů a resortu tak chybí jakákoli kontinuita.

Diskusi sledovala z velké části zaplněná aula Filozofické fakulty.

Foto: Matěj Vaněček (UKáčko.cz)

Řešení problému školství vidí Kopicová hned v několika oblastech. Zrušit by se podle ní mělo současné financování „na hlavu“, tedy dle počtu studentů, což školy nutí nabírat jich více, než je kapacita a než pak zvládne trh práce pojmout. Školy by tak mohly snížit počet studentů a to bez úbytku peněz. To vše díky garanci finančních příspěvků na delší dobu. Nejčastěji se nyní zvažuje financování na 3-5 let.

Další tématem by mělo být i zpřísnění akreditací pro jednotlivé školy. „Je třeba oddělit ty školy, které mají na vysokoškolské vzdělávání ,“ dodala Kopicová. V otázce kapacit vyučujících vidí bývalá ministryně další řešení – podle ní jich je hodně, jen je nedokážeme dostatečně využít.

Liška: Společnosti chybí shoda, co je veřejný zájem

Předchůdce Kopicové na ministerstvu Ondřej Liška se k reformě vysokého školství staví poněkud jinak. Řešení vidí v „odpolitizování“ postu ministra školství a v hledání dlouhodobější vize. „České politické scéně se fatálně nedostává kontinuity,“ tvrdí. Za svého působení na ministerstvu mu na stole leželo spoustu projektů, za někdy i velké peníze, žádný z nich ale nebyl dotažen do konce. V projektu tzv. Bílé knihy – národního programu rozvoje vzdělávání v České republice Liška přiznává jistá pochybení. Nechtěl, aby se Bílá kniha stala součástí věcného záměra zákona o VŠ. Projekt tak zastavil a podle svých slov ho tím úplně zabil, definitivně pak skončil spolu s pádem Topolánkovy vlády, jíž byl Liška členem.

Jako největší problém vidí Ondřej Liška vyprázdnění pojmu „veřejný zájem“, sám jej však nedokázal definovat. Podle něj je třeba upravit zákonem spolupráci vysokých škol a soukromého sektoru a uvědomit si, co je vlastně primární funkcí vysokých škol. Postěžoval si také na nepřítomnost autorů současné reformy na diskusi. „Je velká škoda, že zde není žádný zástupce aktuálního ministerstva školství, jsou tu pouze ti bývalí,“ řekl Liška.

Štech: Deideologizace, deetatizace a privatizace, ale co dál?

Nevíme, kdo a jak má definovat veřejný zájem ve vysokém školství, shodli se účastníci debaty.

Foto: Matěj Vaněček (UKáčko.cz)

Velmi kriticky vystoupil také prorektor pro rozvoj UK Stanislav Štech. Tvrdí, že neexistuje žádná propracovaná vize, jak školství reformovat. „Upadla péče o veřejný zájem, to je doslova hanebné selhání a chyba všech,“ řekl Štech. Vzdělávání v Česku podle něj prošlo od pádu komunismu postupně třemi etapami – deideologizace, deetatizace a privatizace. Štech v každé z nich vidí určitý problém.

„Nekriticky se přijímala různá opatření ze zahraničí. Příliš jsme se soustředili na odpolitizování výuky, ale už se tak trochu zapomnělo na její kvalitu,“ uvedl prorektor Štech. Řešení pak vidí ve třech bodech – vypracovat rozumnou diverzifikaci vysokých škol, nerušit akreditační komisi ve prospěch nové agentury a v neposlední řadě vylepšit komunikaci s ministerstvem a se státem jako takovým.

Účastníci diskuse s vyjádřeními v zásadě souhlasili. Ondřej Liška pak znovu otevřel polemiku o financování – svým výrokem, že o tom, co je a co není veřejný zájem, rozhoduje hlavně ministr financí, rozesmál celou aulu. K diverzifikaci se vyjádřil i děkan Filozofické fakulty Stehlík. Dělicí čára diverzifikace podle něj vede mezi tím, co nabízí ve svých oborech soukromá VŠ a tím, za jakých podmínek je stát tyto školy ochoten podporovat.

Konkrétní dotazy, nekonkrétní odpovědi

Dotazů od přítomných diváků, především studentů a vysokoškolských pedagogů, bylo sice dost. Většinou na ně však nedostali uspokojujících odpovědí.

Hned na začátku se mikrofonu ujal starší pán, který se ani neobtěžoval představit a už se hned pustil do kritiky bývalé ministryně. „Způsob vystupování paní Kopicové na této debatě mi přijde nehorázný. Nemůže přece kývat na názory pana Štěcha, když si sama myslí něco jiného,“ uvedl muž a aulu hned nato opustil.

Do diskuse se zapojil i dlouholetý kritik vysokoškolských reforem, filozof a místopředseda senátu FF Samuel Zajíček.

Foto: Matěj Vaněček (UKáčko.cz)

Radce Kvačkové z Lidových novin se celá debata zdála příliš teoretická a divák se tak vůbec nedozvěděl, co je na návrhu podle hostů správně a co ne. Odpovědí jí byla reakce Stanislava Štecha, podle něhož se toho v návrhu tolik nezměnilo a vše, co je špatně, již bylo řečeno.

Martin Čupek z Ústavu pro centrální a jižní Asii se zeptal bývalé ministryně, co podle ní potřebuje stát? Ta uvedla, že vnímá rozpor mezi absolventy a těmi, kteří jsou skutečně potřeba v dané oblasti. Připomněla, že vzhledem k průmyslovému zaměření Česka schází kvalitní odborníci v řadě oborů, například energetice. „Problém naší země je problémem morálky,“ dodala na závěr, čímž opět rozesmála téměř zaplněný sál.

Martin Profant z Filozofického ústavu AV a bývalý poradce sociálnědemokratické ministryně školství Petry Buzkové, zase v nadsázce žádal, aby k pracovnímu návrhu věcného záměru zákona byl přiložen ještě „papír s vysvětlením, co tím chtěl básník vlastně říci.“

V závěru debaty přečetl děkan FF Michal Stehlík stanovisko devíti děkanů českých filozofických fakult. „Situaci českého vysokého školství považujeme dlouhodobě za neutěšenou, předložený návrh však tuto situaci neřeší, naopak, představuje zásadní ohrožení úrovně vzdělanosti v České republice. Skrývá se v něm nebezpečí privatizace veřejných prostředků na vzdělávání a účelové zneužití akademické sféry,“ uvedl Stehlík.

Reforma vysokých škol podle děkanů není možná bez zachování autonomie akademické půdy a důrazu na kvalitu vzdělání. „Nelze se smířit s tím, aby se vzdělání stalo pouze tržním produktem a akademický titul zbožím,“ zakončil za potlesku návštěvníků diskusi Stehlík.



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.