Do Sarajeva za učením, minarety, burkem a zábavou

28. 8. 2010 Autor: Rubrika: Cestování žádné komentáře

Redaktor UKáčka.cz Tomáš Jungwirth se na přelomu července a srpna jako jediný Čech zúčastnil letní školy v hlavním městě Bosny a Hercegoviny. Píše o Bosně, o Sarajevu a trochu i o škole, kde se debatovalo třeba o tom, jak nejefektivněji stíhat válečné zločince.

Bosna se postupně vzpamatovává z války, tu už připomínají hlavně rozsáhlé hřbitovy.

Foto: Tomáš Jungwirth (UKáčko.cz)

Patnáct let po podpisu mírové Daytonské smlouvy zůstává Bosna a Hercegovina (BaH) vnitřně rozděleným státem s mimořádně komplikovaným správním členěním, trpícím pod přetrvávajícím nacionalismem jednotlivých etnik. Od konce války však urazila pořádný kus cesty. Špatné svědomí západních zemí, které nedokázaly zamezit eskalaci konfliktu, jenž si ve výsledku vyžádal na 100 000 obětí, pomáhá do země přivádět potřebné investice.

Zároveň však na Bosnu velmi silně dopadla ekonomická krize, její HDP je srovnatelné s Ukrajinou a nezaměstnanost dosahuje závratných čtyřiceti procent. A pak je tu ten věčný nacionalismus… Školy jsou určené buď pro Srby, Bosňáky nebo Chorvaty, ale jen málokdy pro všechny najednou. Dokonce ani univerzity nejsou místem mezikulturního smíření. Přes snahy mezinárodního společenství nezávisle, nestranně a transparentně vyšetřovat válečné události se názory na ně nadále štěpí podle etnických linií. A ve výčtu problémů, kterým dnes BaH čelí, bychom mohli dlouho pokračovat.

… tam za kopcem je Sarajevo

Ať už do Bosny cestujete po zemi nebo vzduchem, jistě vás uhodí do očí typická výrazně kopcovitá krajina téměř bezezbytku pokrytá lesy. Zasazené do takového romantického panoramatu je i malebné třistatisícové hlavní město Sarajevo, rozkládající se v údolí říčky Miljacka. Člověk se ovšem těžko může ubránit, aby si okolní kopce okamžitě nepředstavil obsazené srbskými jednotkami bombardujícími město.

Je téměř nepochopitelné, jak se v takto strategicky nevýhodné pozici Sarajevo ubránilo nejdelšímu obléhání v moderní historii. V letech 1992–95 jej především etničtí Bosňáci bránili proti několikanásobné přesile. Srbští vojáci neváhali jednat v rozporu s normami mezinárodního humanitárního práva a odstřihnout civilisty od dodávek vody, elektřiny, i od telefonního spojení. Po dva roky probíhalo téměř veškeré zásobování města pouze přes 800 metrů dlouhý tunel, který je spojoval s neobsazenou částí Bosny.

Raftování na řece Neretvě patří mezi oblíbenou zábavu, užili si jej i účastníci letní školy.

Foto: Udruženje Pravnik

Než jsem tam odjel, představoval jsem si Sarajevo jako šedivé, rozstřílené a mrtvé město, kde nic nefunguje. Nevím, jak tomu bylo před deseti lety, ale dnes to ani zdaleka neplatí. Naopak. Přestože stopy po zásazích dělostřelectva naleznete na každé druhé budově, vyloženě zničených domů je ve městě jen pár. Většina budov, včetně bosenského parlamentu, dominanty města, je opravena k nepoznání či postavena po válce. Jeden z účastníku projektu, který z BaH pochází, mě dokonce informoval, že Sarajevo je městem s největším stavebním boomem na obyvatele na světě.

Přinejmenším ve dvou ohledech je Sarajevo téměř k nerozeznání od jakéhokoli západního města. Tou první je překvapivě vozový park. Druhou pak – tedy pokud si odmyslíte mešity a minarety – centrum města, které je směsí značkových obchodů, butiků, klubů, kavárniček, turistických pastí a památek, stejně jako třeba Praha.

Sarajevo působí živým dojmem a je velice „user friendly“. Například díky neuvěřitelně levným taxíkům, které se vyplatí daleko víc než hromadná doprava. Ale také třeba tím, že na každém druhém rohu naleznete pekárnu/fast food, otevřenou když ne čtyřiadvacet hodin denně, tak alespoň do půlnoci. Po cestě z hospody je zastávka na čerstvý burek téměř povinností. Známý turistický průvodce Lonely Planet dokonce zařadil Sarajevo mezi deset měst, která stojí za to v roce 2010 navštívit.

Do Bosny na dovolenou? Proč ne!

Bosna a Hercegovina je zatím turisty poměrně opomíjená, má ale co nabídnout. Na snímku obnovený Starý most v hercegovském Mostaru.

Foto: Teresa Paredes

Po cestě zpět jsem narazil na partičku Čechů, kteří jeli s batohy obdivovat přírodu. Tento způsob cestování má ovšem malý háček, a totiž, že značná část země je stále zaminovaná a neexistují důvěryhodné mapy rozmístění min. BaH určitě není klasickou turistickou destinací. Ale zejména pro studenty může být ve skutečnosti mimořádně atraktivní. A nemusíte jet jen do Sarajeva, jsou zde i další lákadla – třeba Starý most v Mostaru, zanesený do světového dědictví UNESCO, či raftování na řece Neretvě.

Pro občany ČR platí bezvízový styk, nicméně bez pasu se neobejdete. V Bosně se díky iniciativě OSN platí jednotnou konvertibilní markou (KM, cca 13 Kč), kterou byste ve větších městech měli bez problému směnit za eura (1 KM = 0,50 eura). Ceny jsou ve srovnání s Českem přibližně dvoutřetinové, což je proti západním destinacím příjemná změna. A k dalmátskému pobřeží je to nakonec jen kousek…

Jak stíhat válečné zločince? I tomu se věnovala Letní škola

Abych ale přes výčet krás země nezapomněl na to nejpodstatnější, samotnou International Summer School Sarajevo (ISSS), pořádanou místním sdružením Pravnik s podporou nadace Konrada Adenauera. Slovo „mezinárodní“, kterým se chlubí v názvu, není od věci: letos se jí účastnilo sedmadvacet lidí pocházejících z devatenácti různých zemí (mimochodem, byl jsem prý prvním českým účastníkem v její historii).

Škola, která se letos konala počtvrté, se každoročně zaměřuje na témata související s lidskými právy, právním státem a transformačními společnostmi. Nikoli překvapivě proto cílí především na studenty práv, popřípadě mezinárodních vztahů či politologie.

Účastníci letní školy v Sarajevu.

Foto: Udruženje Pravnik

ISSS nabízela v příjemné rovnováze přednášky a diskuse, oddechové aktivity i dostatek volného času. Přednášejícími byli špičkoví evropští akademici, lidé z místních nevládek i pracovníci některé z mezinárodních misí působící v BaH. Hovořilo se třeba o tom, jak nejefektivněji stíhat válečné zločince, o kořenech a důsledcích etnického nacionalismu v zemích bývalé Jugoslávie či o roli genderových témat v nástrojích transformační justice.

Mezi další aktivity patřila třeba návštěva místního filmového festivalu či rafting. Večer se pak téměř povinně vyráželo do místních barů a klubů, kde probíhal intenzivní teambuilding. Jistý ostych, který jsem cítil na začátku před o pět let staršími a třemi akademickými tituly ověnčenými lidmi, mě již po pár dnech opustil. Ve skutečnosti se na ISSS sešla výborná parta studentů, kteří kromě nesporných odborných znalostí disponují i chutí užívat si života.

Ze sarajevské letní školy jsem si odvezl cenné kontakty, užitečné znalosti a především mnoho zážitků. Pokud vás zajímají témata, kterým se škola věnuje a máte chuť poznat tento zapadlý kout Evropy, neváhejte a zkuste štěstí příští rok.



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.