Dominik Feri o své knize: Líbí se mi ta pestrost, až absurdita v ní obsažená

1. 12. 2016 Autor: Rubrika: Rozhovor žádné komentáře

Dominik Feri studuje druhý ročník Právnické fakulty UK. Říká, že studium je pro něj nejpřednější. Souběžně s ním však působí aktivně v politice, nejspíše bude kandidovat do Sněmovny, po celé republice pořádá besedy pro své vrstevníky a paří stejně vydatně jako každý jiný vysokoškolák.

V pondělí 28. listopadu jsi křtil svoji novou knížku Tak jsme lajkovali: kterak přiložit prst na tep doby. Co bylo podnětem k jejímu vzniku?

Úplně na začátku mě oslovil Albatros, jestli bych pro ně nechtěl něco napsat. Moje hlavní intence byla udělat si radost, protože knížka shrnuje mé dospívání. Já jsem hodně sentimentální.

Dominik Feri je od roku 2014  teplickým radním, nejmladším v historii České republiky. Od roku 2015 je členem TOP 09. Mezi jeho velké záliby patří mimo jiné jazz.

Dominik Feri je od roku 2014 teplickým radním, nejmladším v historii České republiky. Od roku 2015 je členem TOP 09. Mezi jeho velké záliby patří mimo jiné jazz.

Když jsem sbíral staré fotky a pohlednice Teplic, dojímalo mě, jak ty lidi žili, do jaké hospody se chodilo na pivo… Chtěl jsem tedy v knížce zachytit, jakým způsobem žijeme dnes, kde trávíme čas a jaké jsou naše preference.

Zároveň jsem chtěl zmapovat tu naší facebookovou komunitu. Já mám takový dojem, že v Česku není už moc subkultur nebo spíše širších názorových proudů. Co zůstalo? Fotbal, hokej, zahrádkáři, včelaři… V rámci střední vrstvy se to všechno slilo do jednoho proudu a já bych chtěl ten proud rozčlenit, rozebrat ho a najít v něm dílčí názorové nitky a dál je analyzovat. Snad jsem to v té knize nějak postihl.

Zachycuješ dobu čistě prostřednictvím rozhovorů nebo je obsažen i tvůj názor?

Knížka obsahuje 41 rozhovorů a zhruba 500 mých poznámek k různým událostem a situacím, které jsou ve formě facebookových statusů. Když si to vezmeš, tak status dneska de facto zastoupil formu fejetonu.

Jakým způsobem rozhovory vznikaly?

Rozhovory jsem většinou realizoval písemnou formou. Chtěl jsem, aby ten člověk měl větší čas na cizelování svých myšlenek. Někdo se rozepsal, někdo ne. Třeba Matěj Hollan odpovídal na šest otázek šesti slovy dohromady. Nějaké rozhovory vznikaly i ústně. Když mě ta osoba nebo ten obor hodně zajímal a nebyl jsem si třeba tolik jistý otázkami, řešil jsem to osobní přítomností, například u Adama Gebriana.

Měl jsi nějaké kritérium při výběru lidí?

Nejprve jsem si udělal základní schéma, kdo by tam měl být. Postupoval jsem podle určených odvětví, která jsem chtěl mít pokrytá. Kniha se tak dotýká oborů, které mohou být pro mladé lidi atraktivní – například design, architektura, sociální sítě, politika, PR – a může být pro ně vhledem do těchto oborů, iniciovat jejich zájem.

Cílil jsi tedy při psaní na určitou věkovou skupinu?

15 až 30 let.

Může být kniha přínosem i pro starší čtenáře?

Jenom velmi teoreticky. Může teoreticky sloužit jako návod k uchopení této doby. Tím jak je kniha koncipovaná jako sborník, obsahuje spoustu odkazů, třeba se tam bavím s někým o hipsterech, které ale nejsou vysvětlené, a když někdo nebude vědět, co to znamená, tak si to třeba najde.

Může to být tedy takový úvod do světa dospívající generace a zároveň návod k tomu, koho v ČR sledovat. Tito lidé opravdu udávají směr veřejné debaty v mediálním prostoru, jsou opinionleadry, a pro mnohé jsou celebritami – nesnáším to slovo. Mám takový dojem, že za 20 – 30 let bude jejich vliv na současnou debatu a způsob života více považovaný.

Kolik času jsi nad vytvářením knihy strávil?

Jestli si dobře pamatuji, v lednu tohoto roku mě Albatros oslovil, pak jsme dlouho přemýšleli nad tím, co by to mohlo být. Knížku jsem začal připravovat v květnu. Od května do uzávěrky na konci září to byl strašný maratón. Je to svým způsobem dost složitá systematická a administrativní práce.

Kniha Dominika Feriho (Jan Kubelka)Na knize se mi líbí ta pestrost, až absurdita v ní obsažená. Setkává se tam například kandidát na prezidenta Michal Horáček a pornoherečka Lady Dee.

Ptám se proto, že jsi hodně vytížený člověk. Nelituješ toho někdy? Nezávidíš kamarádům jejich „normální život“?

Už když jsem v 15 letech začínal dělat občanské aktivity, přednášky o historii Teplic, piana do ulic, což jsou věci, kteréý lidi v patnácti běžně neřeší, tak jsem ale věděl, že nechci žít pouze jako asociál věčně zavřený doma a ležící v knihách. Jako normální kluk jsem chlastal, naháněl holky a chodil po diskotékách. Takže jsem byl veřejně aktivní, ale ne na úkor svého normálního života.

To stejné se mi daří teď. Na jednu stranu se věnuji tématům, která mladí moc nereflektují a nezajímají je, na druhou stranu kalím, bavím se s lidmi, cestuji po republice a strašně mě to baví. Já studentským životem žiju, akorát ho mám zesílený tou četností toho, co dělám.

Spoustu věcí, ze svého života sdílíš na sociálních sítích. Jak zvládáš, když se ti tvá popularita promítá do soukromého života?

Mám určité jádro věcí ve svém životě, které je možná užší než u ostatních lidí, ale které prostě nikdy na Facebook nedám. Soukromí je něco, co si hodně chráním. Co se týče mé přítelkyně, tak si strašně považuji, jak tohle všechno zvládá, jak je silná a statečná, když ji neustále někdo otravuje.

Jasně, že to pozměňuje tvůj osobní život. Jdeš si sednout do hospody si s někým pokecat a na ulici tě lidi zastavují a chtějí se s tebou fotit a povídat si. Já, obzvlášť jako mladý politik, se snažím být maximálně otevřený a nevytvářet nějaké zábrany vůči lidem. Naopak se ptám na jejich názory.

Není to ale někdy nucená přetvářka?

Já myslím, že se s tím přístupem pak člověk dokáže nějak ztotožnit. Já už to ale od začátku vnímal jako správné a přirozené ptát se lidí na jejich názor a bavit se s nimi. Pro mě to snad nikdy přetvářka nebyla. Snažím se přetvářce vyhýbat. Přetvářka by byla, kdybych byl fakt ten debil v tý kravatě, co na Facebooku jen píše statusy o politický situaci v Ázerbájdžánu. To by byla politická přetvářka.

Hodně jezdíš po republice a diskutuješ s našimi vrstevníky právě o politice. Jak to probíhá?

Co si budeme povídat, mladí lidé jsou hodně liknaví. Všechno jim je jedno, jsou apatičtí, nic je nezajímá. Nezajímají je ani věci veřejné, ani politika. Když chceš pak o té politice mluvit, musí to být vtipné a zároveň přístupné, aby je to vůbec zaujalo. Já dělám dost vtipy, čili je to takový stand-up. Po besedě jdeme sednout na pivo a bavíme se o tom, co je v jejich městě štve a co je dobré. Je zásadní ty lidi potkat, pokecat s nimi, poznat je a nějak motivovat. Na regiony a lidi v nich se kašle. Nikdo z politiků tam pořádně nejezdí. Republika nekončí za Černým mostem.

Třeba prezident Zeman jezdí.

Zeman ano. To je taky důvod jeho úspěchu.

Splňují besedy tvá očekávání? Máš nějaké zpětné vazby?

Rozhodně splňují. Udělám dvě přednášky týdně, to znamená za rok třeba šedesát sedmsedát. Na každou přijde v průměru 100 lidí, tak to máš zhruba 6 000 – 7 000 mladých a i kdyby se jen půlka z nich začala zajímat o politiku, tak je to super dosah. Reakce na mé besedy jsou dobré jak ze strany učitelů, tak ze strany studentů.

Jan Kubelka




Hodnocení

špatnýpodprůměrnýprůměrnýdobrývýborný  (4 hlasů, průměrné hodnocení 2,50)
Loading...

Související články

  • zatím žádné

Sdílej článek


Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.