Elitní univerzita se úspěšně otevřela neelitním studentům

24. 10. 2011 Autor: Rubrika: Univerzita 2 komentáře

Může „pozitivní diskriminace“ pomoci lidem ze znevýhodněného prostředí? Praxe špičkové francouzské vysoké školy ukazuje, že ano.

Sciences Po se před deseti lety otevřela nebývalým způsobem studentům ze znevýhodněných lokalit

Foto: Martin Polívka (UKáčko.cz)

Amel by tady vedle mě, na okně studentské místnosti pařížského Institutu politických věd (zvaného lidově a teď už i oficiálně Sciences Po), vlastně neměla vůbec sedět. Ještě nedávno by dcera alžírských přistěhovalců narozená v jednom z průmyslových měst na východě Francie neměla – aspoň statisticky – šanci se na elitní univerzitu vůbec dostat. Teď tady úspěšně dokončuje čtvrtý ročník a plánuje, že se stane televizní reportérkou.

Amel přitom není sama. Univerzita, jejíž diplom tradičně slouží jako vstupenka ke špičkovým zaměstnáním ve státní správě, mezinárodních organizacích i byznysu, se před deseti lety otevřela nebývalým způsobem studentům ze znevýhodněných lokalit. Dnes tvoří deset procent každého ročníku na Sciences Po, které The Economist přirovnával k London School of Economics nebo špičkovým univerzitám americké Ivy League.

„Dříve u nás studovali takřka výlučně běloši, děti z bohatých rodin bydlících v centru velkých měst,“ říká ředitel Sciences Po Richard Descoigns. Byli téměř jediní, kdo dokázal zvládnout náročné přijímací řízení, na jehož konci se z tisíců uchazečů těší z dopisu o přijetí jen hrstka.

„V zemi, jako je Francie – kde existují velké rozdíly mezi jednotlivými regiony, městy a venkovem a mezi sociálními vrstvami – to ale byl obrovský problém,“ popisuje Descoigns.

Stejné schopnosti, jiná zkouška

Podle Descoingse úspěch při studiu a později i kariéře závisí do velké míry na prostředí, v němž člověk vyrůstá. Na chudých předměstích velkých metropolí nebo v někdejších průmyslových centrech, tam kde je vyšší kriminalita, nezaměstnanost nebo oboje – prostředí chytrým studentům a učení není příliš nakloněné. Navíc – na rozdíl například od Česka si tady každý vybírá střední školu podle svého bydliště. Proto platí, že kdo se jednou narodí na jednom z problematických předměstí, tak už tam velmi pravděpodobně až do přechodu na univerzitu zůstane.

„Máme úplně stejné schopnosti jako studenti z nejlepších škol, jen jsme prostě neměli do maturity možnost je rozvinout,“ potvrzuje Amel. Důsledkem pak jsou nejen horší výsledky u maturit – jsou pro všechny střední školy organizovány a vyhodnocovány centrálně – ale také mnohem nižší úspěšnost u přijímaček na nejlepší školy.

Proto Sciences Po před deseti lety po Descoingsovým vedením začalo uzavírat zvláštní smlouvy s gymnázii ve znevýhodněných oblastech. Ta každý rok vyberou několik nejlepších studentů a doporučí je zvláštní přijímací komisi na Sciences Po k ústnímu pohovoru. Během něj jsou uchazeči otestováni podobným způsobem, jako u písemných přijímaček.

Stejně jako ostatní musejí prokázat všeobecný rozhled, schopnost zaujmout jasný a logický názor na aktuální společenská témata a obhájit jej. Těm nejlepším se otevře cesta ke špičkovému studiu.

Velká část takto přijatých studentů pochází z chudých rodin, jejich rodiče jsou buď nezaměstnaní, nebo pracují v nejméně kvalifikovaných profesích. Velká část z nich jsou příslušníci národnostních menšin. Většina z nich proto nemusí platit školné, jehož výše se jinak pohybuje mezi 500 až 13 000 eury ročně, a naopak dostává vedle státních příspěvků také stipendium ve stejné výši. K tomu jim škola zapůjčí přenosný počítač a základní učebnice.

Ze znevýhodněných úspěšní

Tady ale veškeré výsady končí. Studium probíhá pro všechny posluchače stejně, prezentace a seminární práce jsou hodnoceny všem studentům stejně, závěrečné zkoušky opravovány anonymně. Jednotliví vyučující ani komise, které každý rok schvalují postup do dalšího ročníku, neznají zázemí, z nichž jednotliví studenti pocházejí.

A úspěšnost? Podle hodnotící studie publikované před několika týdny se studenti přijatí na základě „Smluv o prioritním vzdělání“ poměrně rychle během studia zorientují a dohoní náskok ostatních. Diplom nakonec získá 90 % procent z nich, což je srovnatelné s ostatními. Podle statistik si také dosavadních 730 těchto absolventů vede dobře na trhu práce – jejich plat je rok po dokončení školy v průměru o 300 eur nad průměrem všech diplomantů Sciences Po.

Tato čísla přitom vyvrátila dřívější obavy kritiků, kteří zvláštní přijímací proceduru před deseti lety prohlašovali jako nespravedlivou vůči „většinovým studentům.“ Odpůrci argumentovali tím, že u jednotné zkoušky mají všichni stejnou šanci uspět a proto jedině tak mohou být přijati ti nejlepší.

Jiní svou nevoli otevřít školu „nepřizpůsobivým“ ventilovali daleko příměji. „Přeměníte Sciences Po na obyčejnou univerzitu z Nanterre (předměstí Paříže), se všemi těmi Araby, drogami a násilím,“ křičela tehdy na Descoingse matka jednoho ze studentů ve vestibulu školy.

Obavy z násilí a drog se ale nepotvrdily. Příklad Sciences Po se naopak chystají následovat další francouzské univerzity, které skrze výběrové síto dosud přijímaly jen hrstku privilegovaných.

Přece jen je ale tu a tam je možné cítit lehkou rivalitu mezi „těmi, kteří prošli přijímačkami“ a „těmi ostatními“. „Jedna holka mi řekla, že tady nemám co dělat, když jsem sem neudělala zkoušky,“ říká Amel. Něco takového ale za čtyři roky slyšela jen jednou.



Klíčová slova


Hodnocení

špatnýpodprůměrnýprůměrnýdobrývýborný  (10 hlasů, průměrné hodnocení 4,10)
Loading...

Související články


Sdílej článek


Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.