Festivalový zápisník III: Co z nás vlastně jednou bude?

10. 7. 2009 Autor: Rubrika: Kultura žádné komentáře

Nejen o filmech je na festivalu řeč. Některá témata promítaných snímků nás donutila k hlubokému zamyšlení. Tentokrát naším tématem byla budoucnost a kariéra. Pokud nejste zrovna budoucí právník nebo lékař, možná jste si také podobnou otázku položili. Co z nás vlastně jednou bude?

Atmosféra na karlovarském filmovém festivalu

Atmosféra na karlovarském filmovém festivalu

il.foto: FSFKV

A očividně nejsme sami, koho toto trápí. Spousta režisérů se tím proskousalo a ve svých filmech nám poskytli mnoho rad, inspirací i varování. Někdy nám ukázali jak se stát slavní a bohatí, jinde zas čemu se raději máme vyhnout. Zabýval se tím i film Útěk z call centra, kde hlavní hrdina, čerstvý absolovent univerzity musí příjmout podřadnou práci v call centru. Jistě chápete, že tato realita je asi trošku vzdálená jeho ideálům.

Tak nějak vystřízlivěla i Marta v italské tragikomedii s muzikálovými prvky Celý život před sebou. Ta také v telefonickém centu jedné firmy trošku „narazila“. To bulharská imigrantka Maia musela odejít od práce překladatelky na ministerstvu a nastoupit na místo uklizečky. Krátký, ale výstižný dokument Noční přednášky mapuje Maiino přemýšlení nad špinavou mušlí o životě jako takovém.

O tom, že dobrá rodina není zárukou kvalitní budoucnosti nás přesvědčil španělský Ramiréz. Ten se totiž přes den živí jako drogový dealer a v noci funguje jako sériový vrah mladých dívek. Argentinsko-italská koprodukce Umělec nám zase ukázela, že vydělat se dá opravdu na všem. Třeba i na našem autistickém svěřenci.

Filmaři Andrij Parekh a Sophie Barthes

il.foto: FSFKV

Slávu a obdiv lze získat i jako Wrestler, s vynikajícím comebackem Mickeyho Rourka. Polské Sviňky nám dokázali, že je prostě lepší nejdřív dostudovat a pak teprv vydělávat kupy peněz. Protože obojí se taky nemusí příliš snášet a málokdo by chtěl dopadnout právě jako Tomek.

I když z nás vyrostou věhlasní psychiatři jako z hrdiny dokumentu Než to začne bolet, stejně si musíme nejdříve zamést před vlastním prahem a vyjasnit si pozici s příliš starostlivou a na nás upnutou matkou. I když nám už bude lehce přes padesát. O tom, že když budeme krást, tak to nemusí dopadnout dobře nás přesvědčila anglická filmová biografie jednoho z nejslavnějších vězňů Charlese Bronsona zkrátka a dobře nazvaná Bronson.

No vskutku pěkná plejáda našich alternativních konců to byla. Přesvědčila nás, že asi ne vždy se zadaří dostudovat, najít si dobře placenou práci, pořídit si auto, ženu, dítě, psa a být spokojený až do smrti. Ideály padly a my se vrhli na portály s nabídkou práce a brigád… samá infolinka to tam bylo, tak asi půjdeme radši na další film. Jmenuje se Antichrist, velice kontroverzní snímek Larse von Triera. Tak jsem upřímně zvědavá, jakou „radu do budoucna“ nám přinese. A nebo radši ani ne….



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.