Igor Kytka: Nejvíc mě baví ta energie, se kterou lidi do projektu jdou

13. 1. 2017 Autor: Rubrika: Studentský život žádné komentáře

Co je coopix, jak se zapojit do studentského projektu a jaké zkušenosti tím můžete získat? O tom jsme si povídali se spoluzakladatelem coopixu Igorem Kytkou na předvánočním čaji o páté na Hollaru.

Webová platforma coopix vznikla před dvěma lety jako projektová seznamka pro lidi, kteří se chtějí realizovat prostřednictvím vlastního projektu nebo se zapojit do již vznikajícího a spolupracovat s lidmi napříč obory.

Na čaji o páté se představily tři studentské projekty

V útulné kavárně Na Hollaru v budově FSV UK se ve středu odpoledne konal Coopix Tea_Talks. Atmosféra i občerstvení (cukroví a horký čaj) se nesly v duchu blížících se Vánoc. Jako první zde byl prezentován podnikatelský inkubátor PointOne při České zemědělské univerzitě. Jeho manažerka Gábina Koláčková přítomným studentům vysvětlila, jak inkubátor pomáhá vznikajícím firmám v jejich začátcích.

Autoři projektu Výluka, kteří nedávno obdrželi cenu Eduína za inovativní přístupy a projekty ve vzdělávání, pojali část své prezentace jako stereotypní vyučovací hodinu. Jejich projekt umožňuje studentům nepedagogických oborů vyzkoušet si práci učitele. Na závěr setkání se představil projekt TechSophia, jenž se zaměřuje na zapojení technologií do vyučování na prvním stupni základních škol.

Igor Kytka je spoluzakladatel a projektový manažer coopixu. Vystudoval žurnalistiku, ale jako novinář již nepracuje a dokončuje studium psychologie na FF UK. Zajímá se hlavně o využití psychologie ve spojení s technologiemi.

Proč název COOPIX? Co to vlastně znamená?

Někdy se v angličtině písmeno X používá ve významu „překřížit“. A gró coopixu je mezioborová spolupráce, „x“ tedy znamená „napříč obory“. Zbytek COOP je ze slova cooperation. Coopix znamená „spolupráce napříč obory“.

Co je hlavním cílem coopixu?

Je to vlastně univerzální myšlenka. Existuje hodně služeb na propojování lidí a projektů, ale nám jde hlavně o to mezioborové propojování. Známe aplikace, které to umožňují třeba v IT, ale my do toho chceme dostat i studenty humanitních a sociálních oborů.

Tak, aby si zažili tu mezioborovou spolupráci, jaké to je, když psycholog najednou musí jednat třeba s programátorem. V něčem jsou to trochu jiné světy a myslím si, že pro obě strany je obohacující to, že se spolu naučí spolupracovat a zároveň tam je potenciál pro inovace.

Každý člověk přináší vhled do jiné oblasti, a tak může dojít k inovacím.

Kolik studentských projektů nyní představujete?

Aktuálně je těch projektů devět, s tím že už nějaké skončily. Dohromady jich u nás už bylo tak jedenáct, dvanáct. Ono to není nějak vysoké číslo, ale pro nás je i docela těžké ty projekty v rané fázi najít.

Když říkáš, že projekty skončily, znamená to, že se do nich studenti zapojili přes coopix?

Ty projekty často skončily, protože už toho člověka našly, právě třeba přes coopix anebo i úplně mimo, mezi známými.

Který z projektů tebe osobně nejvíce zaujal?

Mně přijde, že teď máme každý projekt „jiná ves“, že to jsou úplně různé věci. Když bych si měl vybrat jeden, tak to asi nedokážu.

Je tam projekt jihoamerického festivalu, je tam projekt Výluka, což je pedagogická zkušenost pro nepedagogy, je tam třeba projekt Jízdotéka, který se snaží udělat otevřenou alternativu pro Blablacar, je tam projekt Wikisofie, každý je prostě z jiné oblasti.

Nedokážu říct jeden jediný, ale to mě na tom vlastně baví, jak jsou projekty různorodé. A nejvíc mě baví ta energie, se kterou do toho ty lidi jdou, a to je super, že bez nějaké vidiny, že na tom třeba vydělají, do toho jdou.

Jaké jsou tedy hlavní kroky, které musí student udělat, aby se zapojil do projektu?

To je vlastně úplně jednoduché. Přijde na coopix.cz, tam se zaregistruje, stačí jenom uživatelské jméno a heslo a e-mail. Pak je to už na něm, může si vytvořit svůj profil, nahrát obrázek, napsat o sobě víc, co ho zajímá…

Teď pracujeme na funkci přidání tagů, kdy si bude moci otagovat svůj profil na základě dovedností a oblastí, co ho zajímají.

Pak se může podívat na projekty, které tam jsou, vybere si u projektu roli, která ho zajímá, nebo počká, až ho někdo osloví. Je to snadné.

Proč by se studenti měli zapojovat do projektů? Jak bys motivoval studenty, kteří v žádném projektu ještě nejsou?

To je vlastně strašně těžká otázka. Kdybych věděl, jak je motivovat, tak by to bylo skvělé. To hlavní, co si člověk odnese, je vlastně vůbec nějaká prvotní zkušenost s prací na projektu. Student, pokud sám není nějak iniciativní během studia, má jen akademické znalosti.

Psal nějaké seminárky, dělal nějakou prezentaci, ale nenaráží na ty problémy reálného světa. To, co se naučil, často až do té doby, než si najde zaměstnání, nemůže využít.

Třeba když někdo vystuduje psychologii, může nějaké psychologické poznatky uplatňovat už právě během studia a nemusí čekat pět let, až vystuduje magistra a bude ten psycholog.

To samé u studentů marketingu, umí něco, co už dávno někomu může být přínosné, můžou zkoušet v reálu, jak to funguje.

Je to zkušenost s prací v týmu, poznání reálného prostředí a zároveň možnost vytvořit nějaký vlastní projekt.

Vybíráte si podle něčeho projekty, které budete zastupovat, nebo za vámi může přijít kdokoli se svým projektem?

Popravdě, projekty si vybíráme. Teď zrovna dáváme dohromady pravidla, která by byla jasná navenek. Zatím jich je relativně málo, ale nás opravdu všechny projekty nezajímají. Je tady kategorie projektů, které by byly nějak politicky zaměřené nebo projekty, které by představovaly nějaký multilevel marketing, ty nás nezajímají.

Projekty, které jsou zajímavé, dělají lidi s energií, chtějí se jim věnovat. My chceme vidět, že se ti lidé snaží a o spolupráci stojí.

Momentálně jste ve vašem týmu tři, sháníte i k sobě do coopixu někoho dalšího?

U nás jsou tři lidé takový hlavní tým a máme další tři spolupracovníky. V tuto chvíli sháníme do našeho týmu hlavně programátora, který by nám pomohl hýbnout s tím dopředu.

Taky bychom potřebovali člověka, který už má nějaké zkušenosti v marketingu. To jsou oblasti, které nás v tuto chvíli nejvíc pálí. Zajímavé je, že dva ze tří spolupracovníků se k nám přidali na základě coopixu.

Jak to s coopixem vidíš do budoucna? Kde podle tebe bude dejme tomu za rok?

My sice máme nějaký dlouhodobější výhled, ale většinou věci řešíme ad hoc.

To znamená, že se snažíme chodit s očima otevřenýma a poslouchat zpětnou vazbu našich uživatelů a zákazníků, dívat se na to, co vlastně řeší, a jestli jim v tom coopix může být nějakým způsobem užitečný.

To, čeho bychom rádi dosáhli, je, že bychom chtěli přilákat mnohem víc lidí, aby coopix dokázali používat.

Taky chceme hodně zapracovat na tom propojovacím mechanismu, aby propojování lidí a projektů bylo mnohem jednodušší.

Lucie Krejzlová, Viktorie Dančová
Foto: Lucie Krejzlová




Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.