Jsem příznivec krátkých úseků na práci a delších na přestávky, říká expert a radí, jak bojovat s prokrastinací

15. 6. 2016 Autor: Rubrika: Rozhovor 1 komentář

Jak přestat prokrastinovat? To je otázka, kterou si během zkouškového pokládá mnoho studentů. Položili jsme ji i Radvanovi Bahbouhovi, který se věnuje psychologickému koučování s důrazem na osobnostní růst. Objasnil nám termín prokrastinace a prozradil několik tipů pro efektivní učení.

Kdo to vlastně prokrastinátor je?

Kdybychom to přeložili, tak je to novodobý a trochu módní název pro člověka, který na zítřek odkládá úkoly, které má udělat dnes. Ten termín není z psychologického hlediska moc užitečný.

Proč?

Když někoho nazveme prokrastinátorem, je to jako bychom mu dali diagnózu, případně alibi. Můžeme se pak setkat s tím, že někdo zdůvodňuje pozdní odevzdání úkolu tím, že je prokrastinátor. Jakmile někoho nebo něco označíme podstatným jménem, vytváříme z toho trvalou charakteristiku. Občas se zachováme v životě hloupě, a přitom to neznamená, že jsme hlupáci. Občasné problémy s usnutím nemusí znamenat, že trpíme nespavostí. Jakmile se pojmenujeme prokrastinátory, začneme takové chování očekávat i v budoucnu. O to hůře se budeme tohoto jednání zbavovat. Říká se tomu sebenaplňující proroctví. Přesnější a užitečnější by bylo říkat, že některé úkoly odkládáme.

Proč tedy odkládáme?

Důvodů může být víc. Někdy je to tím, že nemáme pro vykonání daného úkolu dostatečnou motivaci. Není pro nás dostatečně zajímavý či smysluplný. Takzvaný prokrastinátor má přitom ve stejnou dobu celou řadu pracovních činností, kterým se věnuje pravidelně a které neodkládá. Důvodem odkládání může být ale i příliš vysoká motivace. Velmi často odkládají lidé, kteří jsou perfekcionističtí. Záleží jim tolik na tom, aby to bylo dobré, že s tím pořád nejsou spokojeni, snaží se to vylepšovat, a pak nestíhají termíny. Působí pak navenek nezodpovědně, a přitom to vyvěrá z toho, že jsou na sebe velmi nároční.

Je prokrastinace novodobý problém?

Termín je nový, ale chování je staré, o čemž svědčí celá řada rčení. Moje babička mi například říkávala „Zítra, zítra, jen ne dnes, říká každý líný pes“. Ve starém Římě se lidem, kteří často opakovali „zítra, zítra“ – tedy v latině „cras, cras“, říkalo, že krákorají. Prokrastinace zní vědečtěji než odkládání. A vytváří to pocit, že má tato diagnóza nějakou jednotnou příčinu a také jednotnou terapii. Lidé pak mohou hledat obecné návody na její léčbu. Motivaci ovšem nelze distribuovat v předem připravených pilulkách. Člověk musí porozumět sám sobě, protože na každého platí něco jiného.

Souvisí prokrastinace s inteligencí anebo s výchovou?

Přestože nemalá část inteligence je dána dědičností, souvisí i s výchovou. Rozvíjí se totiž díky dostatečným podnětům. Je prokázané, že když děti podporujeme v jejich snahách, a zbytečně nekritizujeme výsledek, docílíme za kratší čas větších úspěchů, a zabráníme odkládání, které je také nezřídka spojené s nedostatečným sebevědomím. Také před chvílí zmíněný perfekcionismus je nejčastěji dán specifickým typem výchovy, kdy není dítě dostatečně chválené a namísto svého obvyklého výkonu je porovnáváno s výkonem ideálním. Taková měřítka, které si dítě později samo převezme, není možné uspokojit.

Co dalšího souvisí s prokastinací?

Faktorů, které souvisí s prokrastinací, je mnoho, takže je vždycky lepší řešit to v konkrétním případě než podle nějakého manuálu. Jak jsem řekl, je velký rozdíl mezi perfekcionistou a člověkem, který není dostatečně motivovaný. Zrovna tak je rozdíl mezi člověkem, který si neví rady, anebo tím, kdo má příliš nápadů, aby je všechny dokázal uspokojivě dovést do konce. Takto kreativní člověk může nedokončovat své úkoly chronicky.

ZNAMÝ PROKRASTINÁTOR „Typickou ukázkou člověka, kterého bychom mohli nazvat jako nedokončovatele byl Leonardo da Vinci. Byl velice kreativní, ale velmi náročný. Jeho vysoké nároky tak vedly k tomu, že většina jeho děl je nedokončených,“ uvádí Bahbouh.

Je prokrastinace zákonitě spojená s leností?

Zase jsme u toho: co je lenost? Já bych řekl, že je zahálení úzce spojené s tím, jak nás práce na tom či onom úkolu baví. Pustit se do něčeho je mnohdy méně zábavné než někde sedět a bavit se s přáteli. Vyžaduje to pak větší zapojení vůle a schopnost odložit momentální potěšení na později. Taková schopnost je viditelná už u čtyřletých dětí. Existuje experiment, kdy se dětem dá žužu s tím, že je můžou sníst hned, anebo později. Zároveň se jim řekne, že když vydrží odolat té pochoutce, dokud se nevrátí experimentátor, tak dostanou ještě jedno žužu navíc. Zjistilo se, že děti, které umí odolat momentálnímu potěšení, bývají studijně úspěšnější. Jsou schopny víc dotahovat věci a dokáží být cílevědomější.

Může prokrastinace vést k nějakým vážným psychickým problémům?

Spíše je to tak, že psychické problémy vedou k prokrastinaci. Samotná prokrastinace je spíše symptom než příčina. Samozřejmě, že výskyt tohoto symptomu naše psychické problémy zvýrazňuje.

Foto: Miroslav Indra

Radvan Bahbouh Foto: Miroslav Indra

Jak začít s řešením problému odkládání?

Jeden ze způsobů, jak se do věcí pustit, je udělat první krok. Ten je nejtěžší. Proto bychom si ho měli zjednodušit a naplánovat si nějakou minimální akci. Něco tak jednoduchého, že to nevyžaduje velkou investici energie či času. Dominovým efektem to často spustí další drobné změny. Když řeknete, že dlouho odkládáte nějaký úkol, zeptám se vás, co pro to můžete udělat ještě dneska, právě teď. Jedna ze strategií je taková, že si stanovíte nějaký malý pracovní úsek, třeba 12 minut, během kterého se budete úkolu intenzivně věnovat. I dvanáct minut intenzivní práce přináší více než několik hodin otálení. V případě krátkého úseku jsme schopni okamžitě začít, protože máme před sebou vidinu konce. Je to jako když běžíme a vidíme před sebou cílovou pásku. Je dobré používat tuto metodu krátkých sprintů, kdy se věnujeme jenom jediné věci a trénovat tak zvýšení soustředění. Někdy nás to během krátkého úseku začne natolik bavit, že si ho prodloužíme. I kdybychom to však neprodloužili, přináší takové sprinty své plody. Naše mysl totiž bude na úkolech bez našeho vědomí pracovat i o přestávkách. Je to podobné, jako když se intenzivně snažíme vzpomenout si na něčí jméno, a ono se nám díky tomuto impulsu vybaví o něco později, při jiné činnosti.

Co dělat s dlouhodobou prokrastinací?

To uváznutí bývá zvykové. Pokud se nemůžeme dva roky hnout z místa, tak se pravděpodobně nehneme ani po dvou letech a jednom dni. S každým dnem se to pak zdá těžší a těžší. Proto je třeba najít nějakou novou inspiraci, něco co zvýší naši chuť, ať už je to nový nápad, nová metoda, experiment, sázka, odměna, spojení užitečného s příjemným, jasnější vize konce, anebo zmíněný nejbližší kro.

Většina studentů Univerzity Karlovy se během zkouškového neobejde bez práce na internetu. Jak pracovat na internetu, aniž by člověk začal prokrastinovat?

Dnešní technologie nám nabízí příliš mnoho různých svodů – můžeme brouzdat po internetu, hrát počítačové hry, uvíznout v sociálních sítích… Pokud nedokážeme internetu odolat, je dobré oddělit shánění informací na internetu od tvůrčí práce, kdy je lepší jít na místo, kde se na internet nedostaneme. Anebo ho prostě vypnout.

Jak si máme vytvořit denní studijní plán a určit přestávky, aby studium bylo efektivní?

Jak jsem řekl, jsem spíše příznivec krátkých úseků na práci a delších úseků na přestávky, než naopak. Někdo se zabývá tím, jak dlouho dokáže být člověk koncentrovaný. Já si myslím, že je lepší být stoprocentně soustředěný na dvanáct minut, než dvacetiprocentně na hodinu. Plán učení má také začínat tím, že si určíme, kdy budeme mít volno – většina lidí to dělá obráceně, snaží se dopředu určit, kdy budou pracovat, ale to dost dobře říci nejde. Pokud jde o naplánovaná volna, tak nám také začnou strukturovat pracovní čas, a přitom se na ně můžeme těšit jak na oázu.

Existuje způsob, jak rozeznat povinnosti od skryté prokrastinace?

Prokrastinace je nedodržování termínů, které má pro nás nepříjemné důsledky, my z toho nemáme dobrý pocit a přitom se do úkolu nadále nepouštíme. Pokud nám odklad povinností nezpůsobuje nějaké zásadní problémy, tak to jako prokrastinaci neřešme. Také bychom o prokrastinaci neměli mluvit tam, kde je odkládání výsledkem faktu, že jsme si toho nabrali tolik, že se to prostě zvládnout nedá.

Pokud tedy víme, že máme sklony prokrastinovat, jakým způsobem proti tomu máme efektivně bojovat a čeho se máme vyvarovat?

Povinnost je to, co musíme, ale ne to, co chceme. Prokrastinaci můžeme vnímat jako konflikt mezi tím, co chceme, a tím, co musíme. Nejlepší je, když si vybereme činnost, která nás baví, to ji potom musíme a zároveň i chceme dělat, tudíž ji neodkládáme.

Lidé často studují obor, který je sám o sobě zajímá a chtěli by se mu věnovat, i přesto prokrastinují. Proč?

Protože se z něj ještě nenaučili radovat.

Doc. MUDr. PhDr Radvan Bahbouh PhD přednáší na katedře psychologie FF UK psychologii osobnosti, metodologii psychologie a psychologické koučování, o kterém napsal knihu Pohádka o ztracené krajině.

Michelle Kildeborg Hansen




Hodnocení

špatnýpodprůměrnýprůměrnýdobrývýborný  (6 hlasů, průměrné hodnocení 5,00)
Loading...

Související články

  • zatím žádné

Sdílej článek


1 komentář »

  • Robin Hudeček :

    Určitě je dobré s tím něco dělat, jelikož jak píšete, jde o nemoc. Ale přemíra stresu také není dobrá a zdravá. Já si třeba pomohl sepsáním semestrální práce: Což jsem považoval za takový kompromis…

    reagovat

Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.