Korupce: „nejhorší forma krádeže, relikt komunismu, důsledek státních regulací“

22. 5. 2011 Autor: Rubrika: Fakulty 2 komentáře

Korupce je v Česku trvale aktuální téma. Katedra národního hospodářství Právnické fakulty se rozhodla na vědecké konferenci „Ekonomie korupce“ prozkoumat tento společenský problém z jiného úhlu – nikoliv z pohledu trestního práva, ale z pohledu ekonomie. Jak, proč a komu se korupce vyplatí a komu naopak nejvíce škodí?

Státní regulace korupci nebrání, naopak ji podporuje

„Stát se snaží řešit korupci dalšími a stále přísnějšími regulacemi, které vedou jen k další korupci,“ říká Jan Urban z PF.

Ilustrační foto

„Když jsme tuto konferenci koncem loňského roku plánovali, netušili jsme, jak velmi aktuální toto téma bude,” řekl na úvod konference Jan Urban z katedry národního hospodářství PF v reakci na nedávné politické události. Korupce podle něj vytváří začarovaný kruh – stát se snaží řešit korupci dalšími a stále přísnějšími regulacemi, které vedou jen k další korupci. Korupce také odvádí peníze z oblastí, kde se korumpovat nedá. „Proč financovat vědu a školství, když tam si nikdo nenakrade?“

Katedra představila své návrhy řešení. V první řadě odstranit zbytečné státní regulace a nepřiměřené státní zásahy. A dále tradiční recepty – transparentnost státních zakázek, profesionalizace státní správy (zákon o státní službě) atd. Někteří akademici Právnické fakulty, ale i třeba Univerzity v Pasově, navrhují netradiční řešení – zvýšit tresty za uplácení a naopak snížit či úplně odstranit tresty za přijímání úplatku. To by zvýšilo riziko, že podplacený úředník úplatek ohlásí, a mohlo by korupčníky snáze odradit.

Hilmar: Nepracujeme na politickou objednávku

Za státní správu hovořil ing. Hilmar, vedoucí analytické části Finančního analytického útvaru (FAÚ) Ministerstva financí. FAÚ prověřuje podezřelé finanční transakce a má přístup k informacím o bankovních účtech. Podle některých obávaný nástroj v boji proti finanční kriminalitě, podle jiných nástroj politického boje.

Hilmar se snažil tyto pověsti vyvrátit. „Nejsme policejní orgán, jen prověříme podezřelé pohyby na účtech. Pokud něco objevíme, informujeme policii, sami jednat nemůžeme,” vysvětlil Hilmar. Odmítl také názory, že by si své „cíle” vybírali podle politické objednávky. „Za mého působení za mnou nikdy nepřišel nějaký nadřízený s takovým požadavkem, 90 % případů řešíme z podnětu bank, zbytek od policie,” dodal Hilmar.

Janeček: Hrdinové, práskači a nejhorší forma krádeže

Zakladatel Nadačního fondu proti korupci, Karel Janeček, zahájil svou prezentaci výrokem, který opakuje neustále: „Korupce je nejhorší forma krádeže.“ Přesto naše společnost korupci toleruje, někdy ji dokonce považuje za přínosnou.

Matematik Karel Janeček (zcela vpravo) založil Nadační fond proti korupci. Přiměly ho k tomu okolnosti vzniku koalice ODS a ČSSD v Praze.

Foto: NFPK

Podle účastníků konference jde jednoznačně o přežitek z doby totality, kde korupce svým způsobem nahrazovala volný trh a skutečně platilo heslo, že „kdo nekrade, okrádá rodinu”. S pádem totalitního režimu však padl i tento argument a z korupce se stalo čisté příživnictví. Přesto jsou některé postoje velmi hluboko zakořeněné. Kdo upozorní na korupci, je zavrženíhodný „udavač,” což je podle Janečka „mindrák z dob totality”.

Jak tedy problém řešit? Především korupce už nesmí být společensky přijatelný „zločin bez rizika“. Musí také nastoupit transparentnost vlastnictví – zrušení akcií na doručitele v listinné podobě, majetková přiznání pro vysoké státní úředníky a politiky, na které jsou kladeny zvýšené nároky a veřejnost má tedy právo dohlížet na jejich majetek.

Jako inspiraci navrhuje Janeček americký False Claims Act, který nejenže zavádí pokutu ve výši trojnásobku ukradené částky (v Česku je naopak známý případ pětimilionové pokuty za ukradených 40 milionů), ale také odměňuje tzv. whistleblowera malým procentem ze zachráněné částky. Například pokud někdo „zachrání“ 50 milionů a dostane z toho 5 %, nemusí se už bát o své pracovní místo. Diskutující ale uzvařeli blok pesimisticky: kapři si podle nich vlastní rybník nevypustí, takže se nedá očekávat, že by parlament takový zákon přijal.

Závěrem své řeči Janeček bavil „veselými historkami od soudu,“ kde chtěl svůj fond zaregistrovat, ale příslušná úřednice odmítla uznat boj proti korupci za činnost ve veřejném zájmu. Podle něj šlo o scénky jako vystřižené z absurdní komedie.

Whistleblower, nebo práskač?

V angličtině se ten, kdo upozorní na nekalost (například korupci), nazývá „whistleblower,” tedy ten, kdo píská na píšťalku. Čeština zatím slušný výraz nemá, a tak máme tendenci tyto lidi označit za „udavače” či „práskače,” v lepším případě za blázny.

Václav Láska: Z každé ukradené koruny kapka do stranické pokladny

Přednáška Václava Lásky z Transparency International se soustředila především na roli korupce ve financování politických stran. „Kdekoliv se ztrácejí veřejné peníze, značná část končí ve stranických pokladnách,” prohlásil rezolutně Láska. Volební kampaně jsou podle něj naprosto nekontrolovatelné a i to málo, co se zveřejňuje, je plné děr. Žádná strana například nevykázala tzv. negativní kampaně – billboardy a inzeráty očerňující konkurenci. Přesto jich bylo plné Česko. Z jakých peněz? To nikdo neví.

Podobný stín halí i účetnictví politických stran. Ano, je veřejné – stačí dojet do poslanecké sněmovny, zaregistrovat se, požádat o patřičný materiál… Proč tyto údaje nevisí na internetu, jako v případě některých menších stran? Systém vyhovuje všem, tak proč ho měnit. Není bez zajímavosti, že v případech, kdy vypukne aféra s černým financováním politické strany, opozice najednou mlčí.

Diskutující však připouštějí, že chyba je i na straně voličů. Volby v Česku nevyhrávají geniální volební programy, ale 30 korun u doktora nebo buřty a pivo na volebním mítinku. Řešení? Například stropy na volební kampaně (které asi budou zavedeny, jelikož stranám už docházejí bílé, šedé i černé peníze). Dále nezávislé audity – dnes si strany samy vybírají, kdo bude jejich účetnictví kontrolovat a několik osob spojených s těmito auditory v posledních letech záhadně zbohatlo. A konečně zavedení jasné osobní odpovědnosti. V minulosti už se černé financování strany několikrát prokázalo, nikdo za něj však nebyl potrestán, protože nebylo možné určit, kdo nese odpovědnost. Například ve Španělsku je za to vždy odpovědný lídr kandidátky.

„U nás existuje přesvědčení, že buď spácháte, trestný čin, nebo jste čistí jako lilie. Nic mezi tím. Ale jsou nějaké morální normy, nějaká politická odpovědnost. I když politik nespáchal žádný trestný čin, může být nepřijatelný morálně,“ zakončil Láska svou řeč.

Následná diskuze se nesla především v duchu srovnání se zahraničím. Česko však není nějaký extrém, například i v tolik vychvalovaném Švédsku zuří korupce. Rozdíl spočívá v tom, že tam, když to praskne, jsou lidé trestáni. Vyvozuje se odpovědnost jako trestní, tak i politická. Podle analýzy Transparency International dokonce platí, že čím delší je tradice demokratické samosprávy, tím nižší je korupce.

Změna musí přijít zdola

Výstavu o korupci v Česku si mohou lidé prohlédnout na náměstí Republiky od čtvrtka 19. května.

Foto: Respekt institut

Debatovat přišel i úředník z Ministerstva vnitra, který spolupracoval na protikorupční strategii a mohl tedy nabídnout další úhel pohledu „zevnitř“: Zákon o financování politických stran se připravuje, momentálně čekáme na analýzu, kterou jsme si zadali u evropských orgánů. S tím však narazil u Václava Lásky: „Skutečně potřebujeme, aby nám Evropa říkala, jak hlídat naše politické strany?“

A přidává i srovnání: o kontrole účetnictví stran se hovoří 10 let, vytvoření generální inspekce bezpečnostních sborů (která má podle Lásky posílit vliv politiků na bezpečnostní složky) je na stole teprve 2 roky. Současný stav? Zákon o generální inspekci byl předložen sněmovně ve stejnou dobu, kdy byla zadána první analýza financování stran. Že by nebyla politická vůle? Podle zástupce vnitra stojí za zdržením naopak snaha vytvořit co nejkvalitnější zákon. Debata byla zakončena suchou poznámkou: „Diváci seriálu ‚Jistě, pane ministře‘ vědí, že pokud chceme nějaký návrh zablokovat, pak je nejlepší podrobit jej analýze a vytvořit na něj komisi.“

Přestože se celá konference nesla v optimistickém duchu, nedala se přehlédnout i jistá skepse: předložené návrhy jsou jen teorií, do praxe by je museli uvést právě ti, kdo z korupce nejvíce těží. Změnu je proto možné čekat spíše zdola. A ta nepřijde, dokud společnost vnímá korupci jako něco normálního, přijatelného, s čím nikdo nic nezmůže a tak je lepší „jet v tom taky“ a vyhnout se problémům.

Korupce po česku

vernisáž výstavy: 19. května, 19-22 hod., klub Roxy, Dlouhá 33, Praha 1. Vstup je zdarma.
venkovní výstava: 19. května – 15. června na náměstí Republiky



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.