Madeleine Albrightová o volbách: Není to konec světa, je to nový svět

30. 11. 2016 Autor: Rubrika: Kultura žádné komentáře

Ačkoli byla součástí týmu volební kampaně Hillary Clintonové, porážku své kandidátky na prezidenta USA nese statečněji než řada Američanů. Proč zvítězil Donald Trump a co od něj můžeme očekávat?

Pouhý den po oznámení vítězství Donalda Trumpa přiletěla Madeleine Albrightová do své rodné Prahy a o dva dny později vystoupila na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Akci organizovala Knihovna Václava Havla, jejíž ředitel Michael Žantovský celou debatu moderoval.

Panika není na místě

Do auly, jejíž kapacitu studenti naplnili ještě týž den, kdy se spustil rezervační systém, vchází za bouřlivého potlesku a blesků fotoaparátů bývalá ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová, na první pohled skromná dáma s neutrálním výrazem ve tváři. Jakmile se však rozpovídá o situaci v Americe, číší z ní energie a smysl pro humor. Samu sebe popisuje jako optimistku s mnoha starostmi.

Debata Madeleine Albright 2 (zdroj Viktorie Dančová)První část rozhovoru se točí kolem prezidentských voleb. „Zkouším nepanikařit a dívat se na to, co se vlastně stalo a proč se to stalo.“ začíná rozpravu Albrightová. Svá slova váží pečlivě.

Přestože mluví stále skvělou češtinou, občas si vypomůže anglickým slovíčkem. Současnou situaci v americké společnosti přisuzuje tomu, že byl rozbit „social contract“ mezi občany a státem. „Moc mě mrzí, že mnoho lidí není spokojeno s tím, jak teď USA vypadá,“ nechává se slyšet.

Trumpovo vítězství Albrightová označuje za nepředvídatelné kvůli strachu. „Když se lidi bojí, dělají něco jiného, než si člověk myslí, že budou dělat.“ Vzápětí vypočítává hlavní americké strašáky. Lidé podle ní obviňují cizince, Číňany a technologie z toho, že USA už nejsou tak bohaté a že je nedostatek práce. Řada lidí možná také nešla k volbám z toho důvodu, že si mysleli, že Clintonová má boj již vyhraný. Ta byla podle Albrightové nejvíce připravená na to stát se prezidentkou.

Debata Madeleine Albright 1 (zdroj Viktorie Dančová)„Trump uměl pracovat s médii, vždy řekl něco zajímavého pro média. Když chtěla Hillary mluvit o něčem vážném, tak je to nebavilo a nepsala o tom,“ dodává k roli, kterou ve volební kampani sehrály sdělovací prostředky.

Populistický trend jako nové paradigma?

„Myslím, že svět neskončil, ale věci se budou odvíjet trochu jinak,“ naznačuje Albrightová možnost, že populistické nálady v politice jsou možná začátkem něčeho nového. Zda se jedná o přechodný trend, nebo o nové paradigma podle ní ukáže teprve čas. Stejně tak upozorňuje na to, že nelze zatím předvídat, jak se bude Trump chovat jako prezident. „Nevíme, jestli bude dělat to, co sliboval v kampani, protože to není logické, aby to dělal.“

Na otázku z publika, co by novému prezidentovi popřála, odpovídá: „Aby chodil do mého kurzu.“ (pozn. red. Madeleine Albrightová přednáší na Georgetown University Americkou národní bezpečnost).

Při setkání na pražské Filozofické fakultě si povzdychne, že tento semestr nepřednášela, protože ji zcela zaměstnávala volební kampaň. Vyjádřila proto radost, že může po delší době opět hovořit se studenty. Již v úvodu poznamenává: „Můj otec také chodil na Karlovu Univerzitu, takže já se tu cítím jako doma.“

Debata Madeleine Albright 4 (zdroj Viktorie Dančová)Na otázku, jak by mladí lidé měli nejlépe bránit demokracii, odpovídá, že by měli číst knihy T. G. Masaryka a Václava Havla, protože tak nejlépe pochopí demokracii, kterou ona sama považuje za nejtěžší systém.

„Je to o moc lehčí mít najednou nějakého silného člověka, který nám bude říkat, co máme dělat. Pak nemusíme myslet.“ Lidé obecně by se podle Albrightové měli naučit dělat kompromisy.

„Musíme poslouchat i to, s čím nesouhlasíme. A to se teď neděje,“ říká a jako příklad dodává: „Dobří prezidenti poslouchají i lidi, kteří s nimi nesouhlasí.“

Madeleine Albright, rodným jménem Marie Jana Korbelová, se narodila v roce 1937 v Praze. Její rodina emigrovala na začátku druhé světové války do Velké Británie a poté do USA.

V letech 1997 – 2001 zastávala jako první žena post ministryně zahraničí USA. Důležitou úlohu sehrála především v začlenění zemí bývalého východního bloku do NATO. Po odchodu z ministerstva zahraničí byla do r. 2005 ve vedení Newyorské burzy. V květnu 2012 jí Barack Obama udělil Prezidentskou medaili svobody.

V současné době přednáší na Georgetown University ve Washingtonu D. C., podílí se na činnosti Národního demokratického institutu pro mezinárodní vztahy a je předsedkyní Komise pro posílení práv chudých.

Viktorie Dančová



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.