Mámy školou povinné; přebalit, nakrmit a jít na přednášku? Jde to.

23. 3. 2017 Autor: Rubrika: Studentský život žádné komentáře

„Týden předtím byl apríl a my jsme si s mámou dělaly z táty legraci, že jsem těhotná. Asi o čtyři dny později mi vyšel pozitivní těhotenský test. To byl hroznej šok. Tehdy jsem docela kouřila, tak jsme šly s kamarádkami na poslední cigaretu. Pak byla asi ještě poslední krabička.“

Petra otěhotněla ve třetím ročníku gymnázia, když jí bylo osmnáct let. Se současným manželem tehdy chodila asi tři týdny, takže vůbec nevěděla, jak se k situaci postaví ani jestli bude ochotný se s ní o dítě starat. Nakonec se i díky pomoci rodičů rozhodla, že si miminko nechá, i kdyby ho měla vychovávat sama.

„Přítel byl vedle v pokoji, hrál hry na počítači a pil pivo. Já jsem se rozbrečela a řekla jsem mu, že jsem těhotná,“ popisuje Andrea, která zjistila, že čeká dítě, když byla v prvním ročníku na právnické fakultě. Žádný romantický scénář se nekonal, v tomto věku byli oba spíš zaskočeni. Nenacházeli se sice v situaci, kdy by neměli kde bydlet nebo neměli dostatek financí, přesto nestáli před jednoduchým rozhodnutím. Následovaly hodiny diskuzí o tom, co budou dělat dál.

Podobně nepříjemné vytržení z každodennosti běžného studenta, který obvykle spíš řeší, jestli udělá zkoušku, než jestli uživí dítě, zažila v maturitním ročníku i Tereza: „Bylo to stejný, jako když se dozvíš, že máš nějakou špatnou nemoc. Tohle je samozřejmě dobrá zpráva, ale ne když na to nejsi připravenej. Nejdřív jsme procházeli stádiem šoku, kdy jsme zpracovávali emoce, a teprve po pár dnech jsme začínali uvažovat trochu racionálně.“

Mladí rodiče museli zvážit mnoho hledisek. Všichni reálně přemýšleli i o potratu. Petra si už dokonce domluvila jeho termín: „Ale zlom nastal, když jsem byla na kontrole před potratem a doktor mi ukázal fotku z ultrazvuku. Ona to byla sice kulička, nebylo tam nic vidět, ale přece jenom to bylo něco živýho ve mně.“

Důležité pro budoucí matky také bylo, jestli budou zajištěné materiálně a budou tedy schopné dítě zaopatřit i po finanční stránce. “Skoro dva měsíce jsem nad tím přemýšlela a nakonec jsme se o tom bavili s přítelem a on byl ten nejvěší impuls, protože mi řekl, že to prostě zvládneme. Dát ho pryč by u nás byla spíš taková pohodlnost,“ říká Andrea.

Plenky a skripta

Jen na Karlově univerzitě loni studovalo minimálně 1 700 rodičů. Tolik jich bylo zapsáno v evidenci uznané doby rodičovství, na jejímž základě mají nárok na individuální studijní plán, který jim umožní některé úlevy při studiu. Nemusí trávit tolik času ve škole, většinu práce dělají doma a mohou zažádat o pozdější termín zkoušky nebo testu. Podobně to funguje na většině českých středních i vysokých škol, přestože každá škola a fakulta má svůj specifický systém.

V rámci Karlovy univerzity fungují dvě mateřské školy určené dětem studentů a zaměstnanců. Kromě toho jsou na třech fakultách k dispozici dětské koutky (FF, PedF a FTVS). Jedná se o prostory poskytující nezbytné zázemí pro přebalování, krmení, kojení a krátkodobý pobyt dětí s doprovodem. V rámci služeb koutku na filozofické fakultě lze využít i krátkodobého dětského hlídání, které obstarávají chůvy z řad studentek fakulty.

Jak je to se zázemím, které poskytuje UK rodičům s dětmi? Čtěte Školy bez dětí: Jak se mají rodiče s dětmi na Univerzitě Karlově?

Další možností, jak skloubit studium s mateřstvím, je jeho dočasné přerušení. Pokud se rodič rozhodne přerušit studium během uznané doby rodičovství, což je od osmi týdnů před narozením dítěte až do jeho tří let, nezapočítává se tento čas do celkové doby studia a za prodloužení se nemusí platit.

Finance jsou jedním z hlavních problémů, které musí budoucí matky řešit, ty mladé obzvlášť. Každá chce dítě přivézt do zabezpečeného prostředí, ale jak na to, když oba rodiče studují a nemají stálý příjem? Pomoci může samozřejmě podpora příbuzných, ale ne každá rodina je ve finanční situaci, kdy si může další výdaje dovolit. Navíc ne všichni musí souhlasit s rozhodnutím dítě si nechat. „Co se týče přítele, tak jeho rodiče se k tomu vyjádřili způsobem, že to je náš problém. Vůbec se do toho nezapojují, ani finančně. Řekli nám, že mají svých starostí dost a že si to musíme vyřešit sami,“ říká Andrea, ale dodává, že jejich rozhodnutí respektuje.

Dalším zdrojem financí jsou příspěvky od státu. Peněžitá podpora v mateřství, obecně známá jako mateřská, je dávka, která se vyplácí jako náhrada za ušlý příjem. Ovšem aby na ni žena měla nárok, musí být zaměstnaná, a tedy platit nemocenské pojištění alespoň 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech před nástupem na mateřskou dovolenou. Většina studentek tak nemá v těhotenství na žádnou finanční podporu nárok. Na rodičovský příspěvek v celkové výši 220 000 Kč už dosáhne každá matka. Doba jeho čerpání a tedy i výše měsíčního příspěvku se dá zvolit libovolně, nejdéle lze ale čerpat čtyři roky. „Nějak jsme to splácali. Nedá se říct, že bych si každý měsíc kupovala nový boty, ale dalo se to zvládnout,“ vzpomíná Petra.

V nouzi poznáš rodiče

Nečekané těhotenství je zkouškou vztahů, a to nejen těch partnerských. Například Terezini rodiče se k situaci dlouho stavěli odmítavě a přemlouvali ji, aby šla na potrat. Později ji sice začali podporovat, ale vědomí, že za ní rodiče v důležité chvíli nestáli, v Tereze zůstalo. Naopak se více semkli s přítelem, který zpočátku sice také váhal, ale vždy byl na její straně.

Rodiče Petřina přítele se o jeho očekávaném potomkovi dozvěděli vlastně náhodou. Jeho matka pracovala v nemocnici a doslechla se tam o své budoucí těhotné snaše, kterou do té doby ani neznala. Na druhou stranu ji to přimělo po téměř deseti letech komunikovat se svým bývalým manželem.

Problém může nastat i v přátelství mezi vrstevníky. Vzniká určitá propast, kterou způsobuje odlišný životní styl, jiné problémy a starosti. K podobné situaci většinou dochází i ve škole. „Byla jsem spíš taková atrakce, valící se břicho. Spolužáci se rozdělili na dva tábory – jeden to absolutně nechápal a ve druhém byly spolužačky, které měly radost a říkaly, že chtějí mít dítě taky brzy,“ vysvětlujeTereza.

Její učitelky se zase mnohdy až vtipně pasovaly do role zkušených poradkyň. Jako by zmizel odstup, který si do té doby zachovávaly. Neváhaly Tereze vyprávět o vlastních zkušenostech s těhotenstvím a porodem. Petru si zase mladší spolužáci s kantorkou často pletli a zdravili ji „Dobrý den, paní učitelko.“ Nakonec se ani tak nemýlili, Petra dnes skutečně učí.

A co dál?

Odmaturují, dostanou diplom a co dál? Zaměstnání musí často najít ještě rychleji a naléhavěji než většina ostatních absolventů. Petra nastoupila do práce, když bylo mladší dceři dva a půl roku, což nenesla lehce. Na druhou stranu věděla, že podobné místo by později nenašla. V současné době učí v malotřídce třetí a pátou třídu. Už u pohovoru ředitel školy ocenil, že má i v relativně nízkém věku vlastní děti. „Byl rád, že mu neuteču na mateřskou,“ směje se Petra.

U některých oborů, jako jsou třeba práva nebo medicína, se snad vhodný čas na dítě ani nedá určit. Na stabilní pozici se ženy mnohdy dostanou až kolem třicítky a hned poté se jim často nechce pořizovat si dítě a práci opouštět. „Není možné, aby se právu člověk nějakou dobu vůbec nevěnoval. Naopak je dobré, když i během mateřské pracuje alespoň na částečný úvazek. Za tři roky se totiž může spousta věcí změnit,” vysvětluje Andrea a dodává, že nechápe, proč se jejímu těhotenství tolik vrstevníku podivuje. Pro její profesi je naopak lepší, když bude mít dítě dřív, než začne budovat kariéru.

„Nejsem přehnaně ustrašená a přehnaně o ně nepečuju, jako to dělají starší mámy. Ty pak mají děti zavřený v ohrádce, aby se jim náhodou něco nestalo.“ To vnímá jako další výhodu mateřství v brzkém věku Petra – neřeší hlouposti a k dětem přistupuje více kamarádsky. Až budou starší, dožene i všechny své cestovatelské plány.

„Když se na to dívám zpětně, tak nechápu tu kuráž z mojí strany, když si vzpomenu na všechny úskalí, kterými jsem procházela, ale možná za tím stála neznalost. Všichni kolem sebe vidíme roztomilý děti, ale dokud sami nemáme tu zkušenost, tak nevíme, co to obnáší. Ale jsem za to všechno vděčná,“ uzavírá Tereza.

Kateřina Navrátilová, Šimon Tatíček



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.