Podle loňského průzkumu má každý dospělý obyvatel Česka ve svém bytě v průměru 274 knih. České domácí knihovny mají dlouhou tradici a jsou výrazně větší, než je tomu například v Polsku nebo Německu. Skutečnost, že téměř každý z nás má doma knihovnu, zřejmě svádí k tomu, aby se snadno vyslovovaly kategorické soudy o tom, kde by Národní knihovna měla či neměla být umístěna, jak by měla být velká, jak by měla být organizována či zda by se měla vůbec stavět. Vyjadřují se památkáři, ředitelé galerií, architekti, politikové, novináři, profesoři či studenti. Jedním z často uváděných argumentů je, že novostavba Národní knihovny je zbytečná, protože současné sídlo v Klementinu bude po vystěhování Státní technické knihovny zcela postačující. Na první pohled se zdá, že se jedná pouze o kapacitní problém s uložením sbírky knih, ale skutečnost je mnohem složitější. Klementinum bylo jezuity budováno několik staletí především jako vzdělávací instituce a administrativní centrum české jezuitské provincie, nikoliv však pro účely knihovny. Barokní Klementinum je rozlehlé, krásné, dopravně dostupné a má svého přirozeného genia loci. Není ale v dlouhodobém horizontu vhodné pro provoz Národní knihovny v 21. století.

Může být jezuitská kolej národní knihovnou pro 21. století?

Knihovna je složitý a výkonný systém, který obsluhuje 30 000 registrovaných a další statisíce neregistrovaných uživatelů. Knihovnu ročně fyzicky navštíví až 600 000 uživatelů a více než 7 milionů virtuálních návštěvníků využije další služby v prostředí webu knihovny. Výpůjční systém eviduje ročně téměř 700 tisíc výpůjček knih a dalších dokumentů, z nichž je téměř polovina studována v knihovně. Knihy je nutno ve věčném koloběhu vyhledat, dopravit k uživatelům, přechodně skladovat a nakonec vrátit opět do skladů. Vše musí být zaevidováno a pod stálou kontrolou, aby nedocházelo ke ztrátám a časovým prodlevám. Roční přírůstek knihovny v rozsahu 90 000 svazků musí také být průběžně zpracován, projít zpracovatelskými linkami a uskladněn ve skladištích. Provoz velké knihovny je náročný na organizaci, logistiku a vyžaduje celou řadu speciálních technických zařízení. Nelze ho nijak srovnávat s několika metry knih, které máme doma v pokoji, ale ani s provozem muzea, galerie či památek, které jsou zpřístupňovány veřejnosti formou volně přístupných expozic.
Klementinum je druhý největší komplex historických budov v Praze po Pražském hradu. Na druhé straně platí, že součástí Klementina je velké množství objektů, které nejsou majetkem či součástí knihovny, např. tři kostely, nebo také prostor, které nelze využít pro provoz moderní knihovny, např. Zrcadlová kaple, historická barokní knihovna, matematický sál a další. Podstatnou část Klementina netvoří pouze stavby, ale také pět rozlehlých vnitřních nádvoří. Jednotlivé bloky obklopující nádvoří jsou tvořeny širokou chodbou, na kterou navazuje řada vzájemně oddělených místností. V prvním, druhém i třetím podlaží mají místnosti klenby s vysokými stropy často zdobenými freskami. To vše značně omezuje efektivní využití prostor pro potřebu knihovny.
Každá moderní knihovna má tři základní typy prostor – prostory pro uživatele, sklady pro sbírky a pracoviště. Tyto prostory mají mezi sebou řadu funkčních vazeb, musí být vzájemně odděleny ale současně dobře propojeny, aby knihovna fungovala jako jeden celek. Tento princip není možné v dispozici historického Klementina realizovat, což je příčinou celé řady provozních problémů a limitů. Provozy knihovny jsou rozmístěny v kruhu kolem jednotlivých nádvoří a nelze je vzájemně propojit. Dochází tak k narušení přirozených provozních a funkčních vazeb a znesnadňuje se každodenní provoz knihovny.

Skladování knih – kam s nimi?

Současná skladovací kapacita Klementina představuje maximálně 2,5 mil. knihovních jednotek a po vystěhování Státní technické knihovny nepřekročí 3 mil. svazků. Tuto kapacitu nelze zvýšit například použitím jiných typů regálů, protože to neumožňuje prostorová dispozice a nosnost stropů. Jedinou možností je buď výstavba nového skladovacího objektu na některém z nádvoří nebo výstavba podzemního skladu. První varianta je zjevně nepřijatelná z hlediska památkové péče – znamenala by razantní a nevhodný zásah do původní barokní dispozice. Druhá varianta je realizovatelná jen za cenu vysokých rizik. Klementinum je umístěno cca 100 metrů od koryta Vltavy v záplavové zóně. Vybudování podzemního skladu v tomto prostoru je sice technicky možné, ale za cenu mimořádně vysokých finančních nákladů a navíc by neodstranilo všechna rizika zaplavení v případě extrémních povodní nebo selhání techniky či lidského faktoru. Jestliže vnímáme sbírky Národní knihovny jako unikátní archiv či paměť národa, je nutno upozornit na příklad archivního zákona, který výslovně zakazuje umístění a výstavbu archivů v oblastech ohrožených záplavami. Činnost Národní knihovny sice nepodléhá archivnímu zákonu, ale bylo by absurdní, aby veřejné prostředky byly investovány do takto rizikového řešení.
Mikroklima skladů knih v Klementinu je nevhodné pro trvalé uchování knihovních fondů, neboť urychluje proces stárnutí dokumentů. Skladovací kapacity byly vybudovány ve 20. a 30. letech minulého stolení při rekonstrukci realizované architektem L. Machoněm. Tyto prostory byly převážně umístěny v podkroví, kde nelze zajistit odpovídající podmínky mikroklimatu. Pokud by Národní knihovna zůstala trvale umístěna v Klementinu, bylo by nutno tyto prostory stavebně přebudovat a provozovat nákladnou klimatizaci.
V Klementinu je umístěna nejaktuálnější literatura, ostatní fondy knihovny jsou skladovány v depozitáři v Hostivaři s kapacitou 4 mil. svazků. Mezi Klementinem a Hostivaří je celý rok, pět dnů v týdnu v provozu kyvadlová doprava, kterou se přepravují nově expedované knihy, vrácené knihy, knihy určené pro zpracování, restaurování nebo zkatalogizované knihy. V průměru se každý den přepravuje více než 300 sv. v obou směrech, což je ročně na 150 000 svazků v pohybu po Praze. Každý šestý půjčený svazek musí být dopraven uživatelům z Hostivaře a zpravidla se jedná o větší formáty vázaných novin a časopisů. Navíc je ročně jednorázově přesouváno z Klementina do plnící se Hostivaře kolem 50 000 svazků starších vydání, která uvolňují v Klementinu místo novinkám. Tento provozní model je finančně a provozně náročný, neekologický, ale hlavně nevýhodný pro uživatele, kteří mohou získat objednanou literaturu nejdříve za 24 hodin, ale často i později. S rostoucím přírůstkem bude stále narůstat podíl knih, které budou složitě přepravovány mezi Klementinem a Hostivaří. Soustavná manipulace a stěhování knihovních fondů je také příčinou jejich rychlejšího opotřebení, což následně přináší zvýšené náklady na opravy a restaurování.
Základní formou nabídky knih a časopisů moderní knihovny je jejich umístění ve volném výběru tak, aby si sám čtenář mohl vybrat, co potřebuje. V nové budově je plánován volný výběr v rozsahu 300 – 350 000 svazků nejpoužívanější literatury. To je v podmínkách Klementina nerealizovatelné. Volný výběr je prostorově mnohem náročnější než uložení knih v běžném skladu. Vybudování volného výběru v Klementinu by proto znamenalo další redukci skladovacích kapacit. Podstatné ale je, že barokní dispozice znemožňuje vytvořit dostatečně velké plochy či prostory pro realizaci tohoto záměru. Uživatelé knihovny nemají dostatek kvalitních prostor a míst ke studiu vybavených moderní technikou. Chybí prostory pro individuální studium, místnosti pro práci ve skupinách, přednáškové sály a také prostory pro pracovníky. Příčinou je nejen omezená kapacita Klementina, ale i jeho dispozice.

Chceme z Klementina udělat pouhou kulisu?

Historický objekt Klementina je nevhodný pro provoz knihovny takového rozsahu, jakou je a bude Národní knihovna. Jeho prostory jsou knihovnou využívány na jedné straně neefektivně, na druhé straně snahy o přizpůsobení objektu potřebám knihovny vytvářejí trvalý tlak na různé druhy stavebních zásahů do původní konstrukce historického objektu. Proto je dnešní Klementinu z minulosti zamořeno řadou vestaveb, příček a provizorií, které často odporují bezpečnostním předpisům. Jak z domácího prostředí, tak i ze zahraničí známe celou řadu dobrých příkladů využití historických prostor pro potřeby knihovny. V případě tak velké knihovny, jakou je Národní knihovna, je to ale velmi problematické. Zde se jako nezbytnost jeví potřeba velkých a flexibilních ploch, využití rozsáhlých technologických systémů pro dopravu, klimatizaci a komunikaci. To je v podmínkách historického objektu Klementina neuskutečnitelné.
Klementinum je prohlášeno za národní kulturní památku, což výrazně limituje případnou rekonstrukci pro potřeby provozu knihovny v budoucnosti. Rekonstrukce, která by alespoň částečně zajistila rozvoj knihovny a zlepšila prostředí pro služby, by představovala rozsáhlý zásah do objektu, např. výstavbu nového skladovacího objektu uvnitř areálu, vybourání stropů a ponechání pouze vnějšího pláště, přestřešení existujících nádvoří apod. Proměnit Klementinum v pouhou barokní kulisu je evidentně v rozporu se statutem národní kulturní památky. Na druhé straně by si tato proměna vynutila vysoké investiční a provozní náklady s nízkými efekty, protože řada funkcí knihovny by zůstala trvale omezena.

Výše uvedené důvody vedly Národní knihovnu a Ministerstvo kultury k rozhodnutí o výstavbě nové budovy s tím, že v Klementinu zůstanou převážně historické knihovní fondy, které jsou svým rozsahem limitovány a jejichž provoz nevyžaduje radikální zásahy do stavby.

K diskuzi ke studentským pracem odkazuji na následující článek, který též trefně komentuje postup pražského magistrátu: http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-blob-jako-katalyzator-dusevni-nemoci-f6t-/p_spolecnost.asp?c=A080804_181154_p_spolecnost_wag