Matfyz v prestižním britském podání? Spíše na úrovni pražského Peďáku

27. 12. 2010 Autor: Rubrika: Názory 29 komentářů

Dokázal bych vyjmenovat celou řadu dobrých důvodů proč se rozhodnout prožít část života v Británii, ale musel bych si ukousnout jazyk, pokud by mezi nimi mělo zaznít studium na vysoké škole (na vlastní náklady).

Než se mě za tuto kacířkou myšlenku pokusíte ukamenovat, považuju za nutné připomenout, že univerzity plní dvě role: výzkumnou a vzdělávací, přičemž na základě vlastní zkušenosti studia fyziky si troufám tvrdit, že ta vzdělávací — aspoň ve studiu přírodních věd — stojí za starou belu.

O britských vysokých školách se říká, že jsou mimořádně kvalitní. Realita je ale jiná, říká Petr Zimmermann.

Ilustrační foto: chtfj21 (CC)

O britských vysokých školách panuje přesvědčení, že jsou mimořádně kvalitní, ať už ta kvalita znamená cokoliv. Toto přesvědčení je nadále umocňováno pravidelným umisťováním britských univerzit na čelních místech srovnávacích žebříčků, k čemuž se univerzity hrdě hlásí.

Například během uvítací ceremonie pro zahraniční studenty na University of Bristol v jednom z proslovů zaznělo, že univerzita je šestnáctá nejlepší na světě. Tvrzení to bylo natolik samolibé, že jsem se rozhodl tento fakt později ověřit. Ovšemže realita byla jinde, nicméně Bristol se v žebříčcích pravidelně umisťuje vysoko, mnohem výše než jakási čečenská Karlova univerzita, a mně nezbývá než přiznat, že tento paradox si bohužel nedovedu uspokojivě vysvětlit.

Matematické důkazy netřeba

Již tehdy mi to připadalo přinejmenším podivné. Náročnost studia fyziky na údajně prestižním Bristolu je o dost nižší než na pražském Matfyzu, možná tak na úrovni pedagogických fakult v Česku, za což se jim případně omlouvám. Rozdílů v přístupu k výuce je celá řada. Na magisterský titul ve fyzice stačí pouhé čtyři roky studia, z čehož tři roky se studuje v bakalářském studiu. Dále se nekoná žádné závěrečné přezkoušení, místo toho o úspěšnosti studia rozhodují známky získané v celém průběhu studia. Diplomová práce se na Matfyzu zadává v prvním roce navazujícího magisterského studia a práce na ní by měla trvat dva roky. V Bristolu se namísto toho pouze dělá ročníkový projekt ve dvojicích a závěrečná zpráva se rozsahem s českou diplomkou nedá srovnávat.

„Až příště uslyšíte někoho lamentovat nad kvalitou českých univerzit či v zájmu zvýšení kvality horovat pro zavádění školného, tak pamatujte, že v Česku máme opravdu špičkové univerzity.“

Zcela zarážející však byl nízký počet nabízených vyučovaných předmětů nebo znalosti či matematické dovednosti některých studentů, kteří by, dovolím si tvrdit, na Matfyzu nepřežili dva semestry. Rád bych zde na tomto místě jejich znalosti ilustroval několika anekdotickými momenty, ale tím bych jen riskoval, že se shodím jako nebezpečný geek a là Sheldon ze seriálu Big Bang Theory. Snad místo toho postačí přiznání, že jsem se mimořádně těšil na pokročilé kapitoly z matematiky zařazené do výuky až v závěrečném ročníku. Bohužel jsem musel konstatovat, že dobrých 70 % látky jsme měli na Matfyzu již dávno probráno, že většinu důkazů matematických vět jsme přeskočili (matematik jistě bude souhlasit, že se jedná o matematickou svatokrádež) a že závěrečná zkouška byla v podstatě srovnatelná s českou zápočtovou písemkou.

Přál bych si, abych se ve svém úsudku mýlil, nicméně názor na nízkou kvalitu výuky se mi podařilo potvrdit z různých zdrojů. Za zmínku stojí výrok, na kterém se shodly dvě britské spolužačky: „Pořádnou fyziku jsme dělaly až ve Francii na Erasmu. Tohle je prostě rubbish.“ S mým náhledem na věc se ztotožňoval i jeden německý přednášející, který později mému německému full-degree spolužákovi s upřímnou účastí vysvětloval, že s magisterským diplomem z Bristolu může zapomenout na doktorandské studium na univerzitě v Mnichově a jiných prestižních německých institucích, ledažeby se snad nikdo jiný nepřihlásil. A další spolužák na Erasmu z Německa si posteskl, že mu doma v Drážďanech neuznali ani jeden předmět, který v Bristolu absolvoval.

Vzdor přichází i z britských řad

Jako obhájci kvality výuky na Univerzitě v Bristolu se paradoxně ukázali být čeští studenti, kteří po maturitě odešli do Bristolu vystudovat kompletní studium, třebaže neměli žádnou zpětnou vazbu na české univerzitní prostředí. Ani se jim nedivím. Občas si sice posteskli, že rodiny do nich proinvestovaly velké množství peněz a že se navíc museli v Británii významně zadlužit, ale teď jim partička krajanů tvrdí, že mohli získat lepší vzdělání za mnohem menších osobních obětí a finančních nákladů, kdyby byli zůstali doma. Na jejich místě bych si asi taky nerad přiznával, že jsem udělal poměrně drahou chybu, a taky bych nahlas ostatní, a hlavně sebe přesvědčoval o opaku. Nehledě na to, že ve světle právě schváleného drastického navýšení školného se to rozhodnutí může ukázat ještě dražší.

Proti výraznému zvýšení školného se protestovalo i v Bristolu.

Foto: Ellen M. Thomas

K samému závěru mého pobytu na University of Bristol způsobila šok místní studentská iniciativa, která se rozhodla veřejně pranýřovat některé praktiky zavedené touto prestižní institucí. O rok později v souvislosti se studentskými protesty proti zvyšování školného tuto iniciativu připomněl v nedávném redakčním komentáři komentář deníku Sunday Times:

Britští studenti se bouří — a to z dobrých důvodů. Univerzitní vzdělání je stojí stále více, zatímco jeho úroveň klesá. Minulý týden jsme informovali o vzbouření na univerzitě v Bristolu, která se normálně považuje za jednu z lepších britských vysokých škol, ale kde vám studenti vysvětlí, že to tak už vůbec není. […] Univerzity, které se vychloubají svým mezinárodním statutem ve výzkumu a lákají studenty na tomto základě, často velmi špatně učí. Mnoho vědeckých celebrit vůbec studenty nevyučuje. A právě tyto univerzity prosazovaly zvýšení univerzitního školného co nejaktivněji.

Stav výuky na některých našich univerzitách je šokující. Mnoho studentů nemá skoro žádný přímý kontakt se svými učiteli či profesory. Většinu výuky dělají za minimální peníze postgraduální studenti. Počet vyučovaných hodin, a často i délka zkoušek se neustále zkracuje. Británie si samolibě myslí, že zatímco mnoho základních a středních škol je špatných, v oblasti terciárního vzdělávání nabízí světový standard. To už ale často není pravda. Výzkumná práce je samozřejmě důležitá, ale nesmí se provádět na úkor kvalitního vyučování.
(Zdroj: Sunday Times, 7.11.2010, překlad Britské listy)

Centre of excellence? Spíše dobrého marketingu a PR

Má roční zkušenost ze studia v Británii měla pro mě obrovský osobní přínos, nicméně ze studijního hlediska byl přínos pobytu zanedbatelný. Chtěl bych tímto poukázat na starobylou pravdu, že není všechno zlato, co se třpytí. Součástí jména, či chcete-li prestiže univerzity, je její image, kterou spoluvytváří promyšlený marketing. Výsledný dojem je pak z velké části dotvářen corporate designem, informacemi šířenými v brožurách s vysmátými studenty všech národností, vytištěných na kvalitním lesklém papíře, a celou armádou sloganů typu University of Bristol — Centre of excellence and outstanding research (zkuste si přeložit a vzpomenout, kdy jste naposledy svou univerzitu slyšeli ve spojení se slovy elitní nebo prestižní).

Netuším, jaká situace panuje v humanitních či jiných oborech, nicméně doufám, že až příště uslyšíte někoho lamentovat nad kvalitou českých univerzit či v zájmu zvýšení kvality horovat pro zavádění školného, tak pamatujte, že v Česku máme opravdu špičkové univerzity, které bez problémů obstojí v mezinárodním srovnání. I když – možná až na ten marketing.

Petr Zimmermann
Autor je doktorandem fyziky povrchů a rozhraní
na Matematicko-fyzikální fakultě UK



Článek vyjadřuje názory autora.



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.