Ministr školství Fiala: Reformu vysokého školství chci se souhlasem akademické samosprávy

23. 4. 2013 Autor: Rubrika: Univerzita žádné komentáře

Vysoké školy jsou právě uprostřed důležitého vyjednávání o konkrétní podobě reformy, připravují se smlouvy o financování škol na další roky. Spolek českých právníků Všehrd proto pozval ministra školství Petra Fialu na svou půdu, aby studenti vyslechli jeho názory.

Přednáška ministra školství Petra Fialy na PF UK (Foto: S. č. p. VŠEHRD, Michal Tvrdík)

Ministr školství Petr Fiala na Právnické fakultě popsal svou vizi změn ve vysokém školství

Foto: S. č. p. VŠEHRD, Michal Tvrdík

Velkou část publika tvořili zástupci akademických senátů, Rady vysokých škol a kromě toho také studenti jiných fakult, kteří se před rokem podíleli na akci Týden neklidu.

Ti také kritizovali formát přednášky. „Já osobně bych ho posadil do panelu s několika oponenty,“ navrhoval jeden z diváků, člen Akademického senátu UK. Obával se totiž, že přednáška se změní v politický projev, kde ministr za hodinu a půl nic neřekne.

Kdo čekal, že ministr se hned zostra pustí do závažných témat, byl asi zklamán. Ministr pojal své vystoupení velmi obecně. Na úvod vyjmenoval některé problémy, které trápí české školství: kromě obecně známých propadů v mezinárodních srovnávacích testech zdůraznil také výrazný propad především v matematice. Poté nerovnosti mezi regiony, současný systém financování, který tyto problémy ještě podporuje.

Problémem je i složení pedagogického sboru – jednak patří k nejstarším v Evropě, jednak je známým faktem, že na pedagogické fakulty jdou až studenti, kteří se nedostanou jinam. A konečně za poslední problém považuje nestabilní financování.

Statistiky mluví za vše

Přitom problém zjevně není v nedostatku koncepce – podle ministra leží v šuplících na ministerstvu nejméně 20 různých koncepčních plánů rozvoje školství.

Celá první část přednášky se nesla v duchu statistických údajů. Kolik lidí se hlásí na VŠ? Kolik na střední školy? Proč roste počet studentů na učitele? Kolik máme akreditací? Pro zajímavost – v současné době je v ČR akreditováno na 2500 studijních oborů.

Následoval výčet úspěchů českých škol. Opět došlo na statistiky: velký počet studentů, nízká nezaměstnanost, fungující systém akreditace, úspěšné zavedení Boloňského procesu, celoživotní vzdělávání, výsledky výzkumu.

Proč to nejde?

Přednáška ministra školství Petra Fialy na PF UK (Foto: S. č. p. VŠEHRD, Michal Tvrdík)

Podle ministra brání rozsáhlejším koncepčním změnám nestabilita vlád, ústupky koaličním partnerům i časté střídání ministrů

Foto: S. č. p. VŠEHRD, Michal Tvrdík

Teprve na konci vysvětlil ministr své priority pro vysoké školství. Mezi ty zařadil vysokou míru autonomie při zachování kontrolních funkcí státu, důraz jak na vědu, tak i na vzdělávací funkci a omezení bezprostředních státních zásahů.

Proč na kvalitní reformu vysokého školství stále čekáme? Podle ministra brání rozsáhlejším koncepčním změnám jednak nestabilita vlád, ústupky koaličním partnerům a především časté střídání ministrů (průměrná „životnost“ ministra školství je 18 měsíců).

A dalším velkým důvodem je podle ministra „neokorporativistický model prosazování zájmů“, čímž myslel . především tlak zájmových skupin.

Pět principů reformy

Po obecném úvodu se ministr dostal k jádru věci, tedy k reformě. Ta by měla podle něj být postavena na těchto principech:

  • diverzifikace a profilace: máme 28 vysokých škol, které dělají prakticky totéž. Studijní programy by se měly dělit na zaměřené na praxi, na akademické a vědecké
  • reforma systému akreditace: nově by se akreditovaly celé instituce, akreditační komisi by nahradil specializovaný úřad (a to i přesto, že v první části přednášky prohlásil ministr právě akreditace za jeden z hlavních úspěchů našeho školství)
  • lepší spolupráce škol, především na dobrovolné bázi (jako příklad spolupráce ministr uvedl vědecká konsorcia a sdílení kapacit kolejí)
  • otevření odborníkům z praxe a ze zahraničí: zde navrhuje ministr zřídit funkci tzv. mimořádného profesora, která by umožnila na VŠ působit v profesorské funkci vysoce kvalifikovaným odborníkům ze zahraniční, z Akademie věd či z praxe, bez toho, aby museli na VŠ působit jako profesoři na plný úvazek
  • zajištění stabilního financování (především smlouvami mezi státem a školami)
    • Studentská samospráva se zlobí

      Debatu po přednášce prakticky „okupovali“ zástupci studentské samosprávy, především Aleš Prázný, který se ohradil proti plánu rozdělit univerzity na „výzkumné“ a „ostatní“. Vysoká škola bez vědy nemůže existovat, to byla koneckonců i myšlenka Humboldta, ze kterého pan ministr obsáhle citoval.

      Ministr protiargumentoval, že typ vysoké školy nebude určován státem. Školy si samy rozhodnou, jaká bude hlavní náplň jejich činnosti. Proč nutit školu do výzkumu, když ta se sama chce zaměřit především na přípravu absolventů pro praxi? ptal se ministr.

      Školné zatím nebude

      Nakonec došlo i na školné. Podle ministra totiž, pokud vysoké školství má být masovou, univerzální záležitostí, pak jej není možné efektivně ufinancovat z veřejných peněz.

      Studenti na přednášce ministra školství Petra Fialy (Foto: S. č. p. VŠEHRD, Michal Tvrdík)

      Ministr je proti studentským půjčkám i odloženému školnému, v budoucnu připouští jen zápisné

      Foto: S. č. p. VŠEHRD, Michal Tvrdík

      Sám nicméně přiznává, že v současné situaci je zavedení plného školného, které by pokrývalo veškeré náklady, za nemožné. Proto navrhuje zavedení zápisného, jakéhosi menšího poplatku, který přenese na studenty pouze část nákladů.

      Obecně je ale zásadně proti studentským půjčkám a odloženému školnému – motivovat mladé lidi k zadlužování nepovažuje za dobrý nápad. Než ale bude zaveden jakýkoliv poplatek, musí být vytvořen systém, který by zajistil přístup ke vzdělání i těm sociálně nejslabším. Jedním dechem ale ujistil studenty, že „za současné politické situace je zavedení školného nereálné“.

      Na úplném závěru ministr ujistil, že žádnou reformu nebude dělat bez „alespoň tichého souhlasu“ akademické samosprávy, že nebude posilovat pravomoci správních rad na úkor akademických senátů a vůbec měnit vnitřní uspořádání univerzit.



Komentování tohoto článku momentálně není z technických důvodů možné.