Mladí politici hledali svůj smysl, na konkrétní témata se však nedostalo

7. 4. 2011 Autor: Rubrika: Studentský život žádné komentáře

Mohli jsme pro vás připravit alternativu k Otázkám Václava Moravce. Ale my jsme řekli ne! I tak by se dal shrnout přístup organizátorů diskuse o smyslu a roli mládežnických organizací politických stran. Politika se totiž možná překvapivě téměř neřešila.

Jednu velkou zásluhu nelze sdružení Polis, které debatu zaštiťovalo, upřít. A to samotný fakt, že nejspíše poprvé v historii dokázali k jednomu stolu přivést zástupce pěti českých mládežnických politických organizací. Snad již proto, že šlo o setkání pilotní, v něm převažovala sebeprezentace a vzájemné oťukávání nad názorovou konfrontací.

Spolupráce se stranou: ano i ne

Pět mužských zástupců Mladých demokratů (MD), Mladých konzervativců (MK), Mladých křesťanských demokratů (MKD), Mladých sociálních demokratů (MSD) a Mladých zelených (MZ) – tedy ze zákona apolitických občanských sdružení – dostalo na úvod prostor k představení vlastní organizace.

Zajímavé bylo zejména definování vztahu organizací ke konkrétním politickým stranám – tak například zástupce MSD Josef Sátora se otevřeně přihlásil ke spolupráci s ČSSD, spočívající mimo jiné i v tom, že strana sdružení podporuje finančně. Stejně tak i MKD začínali jako lidovecká juniorka. Protože je však strana nadále nemůže platit, formální spolupráce zanikla. Mladí zelení se přes dosavadní nevymezení spolupráce považují za „de facto mládežnickou organizaci SZ“.

Jediným zastoupeným sdružením, které se přihlásilo k bližší spolupráci s více než jednou stranou byli Mladí demokraté, kteří spolupracující „převážně s TOP 09 a některými slušnými politiky ODS“. Ze všech vystoupení každopádně vyplynulo, že členové mládežnických organizací, bývají vesměs i členy „mateřské“ politické strany.

V následném kolečku se měli pánové zamyslet nad smyslem existence jejich sdružení. Nejčastěji zaznívaly argumenty, že se snaží aktivizovat mladé lidi, dát jim pocit, že mohou něco změnit (ačkoli vliv mládežnických organizací je přeceňován, jak podotkl Dominik Steinhauser z MKD), nechat je diskutovat o jejich názorech. Moderátorem zmíněná skepse české společnosti k obdobným aktivitám byla reflektována různě: zatímco Jiří Fremr z MK tvrdil, že „u nás se všichni brání tomu, aby vznikala nějaká diskuse, nedejbože politická“, Josef Sátora z MSD se prezentoval jako nezdolný optimista, který se prý se skeptickou reakcí na své aktivity takřka nesetkal.

Kde je ideová sebereflexe?

Následovaly otázky z pléna – za zmínku stojí ta směřující k potenciální ztrátě ideové sebereflexe členů, která hrozí na základě skutečnosti, že tyto organizace sdružují především lidi s velice podobnými názory. V odpověď zaznělo například, že častěji se člověk baví s lidmi ve škole než ve sdružení, nebo že k tomu, aby právě taková situace nenastala, slouží pořádání otevřených debat a diskusí. Jiří Klindera z Mladých demokratů nachází zpětnou vazbu i díky sledování médií. O pochybnostech, které jej občas přepadají, otevřeně hovořil pouze Matouš Korbel z Mladých zelených: „Občas si říkám, jestli jsem v zelených správně. Nakonec si vždy odpovím, že ano, společnost zelené potřebuje,“ myslí si Korbel.

Inspirativní může být mezinárodní srovnání – zejména s naším západním sousedem. Jak uvedl Jiří Fremr, jen v Bavorsku má Junge Union, juniorka CDU-CSU, stejně členů jako ODS v celém Česku. Mladí zelení se zase v Německu dělí na dvě frakce: jednu část tvoří zároveň i členové strany a druhou aktivisté. Navíc mají jejich členové zaručena místa na kandidátkách strany. V Česku jsou zatím co do reálného politického úspěchu svých (bývalých) členů pravděpodobně nejefektivnější MSD, jejichž řadami prošel kromě Michala Haška také třeba Stanislav Gross a MK, kde má své kořeny ministr spravedlnosti Pospíšil, stejně jako Ivan Langer a Marek Dalík.

Konkrétní výstup diskuse návštěvníci hledali marně. Mladí politici však působili ve svých výstupech upřímně, byli ochotni se spolu bavit, nedali si pěstí ani si nenadávali a příležitostné verbální popichování ze strany kolegů/soupeřů přijímali pouze s lehce povýšeným úsměvem. Na druhou stranu se nikdo z vystupujících netvářil, že by bažil po zavedení pravidelných setkání. Může to být však inspirací pro další debatu, tentokrát pro změnu o konkrétních politických tématech. Mohlo by tak přibýt emocí i potu, což by nebylo od věci.



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.