„Nedostatků mají práva dost, žádný však nebrání v získání kvalitního vzdělání“

19. 7. 2010 Autor: Rubrika: Názory 28 komentáře/ů


„Nedostatků je na Právnické fakultě opravdu mnoho. Žádný z nich však nikomu nezabrání v získání kvalitního vzdělání a v rozvinutí vlastní osobnosti,“ nesouhlasí s kritikou od Jana Pilaře jeho spolužák Miroslav Obernauer.

Příspěvek je reakcí na názor Jana Pilaře:
Na právech se vyučují nesmysly. A navíc špatně

Někteří studenti se ptají, ale odpovědi neposlouchají. V diskuzích týkajících se Právnické fakulty Univerzity Karlovy narážím stále na ty samé dotazy, liší se pouze gramaticky – většinou v neprospěch autora. V 21. století, v době, kdy na internetu lze vyhledat vše od receptu na babiččinu gulášovku až po sousedův cvičební plán do fitness, se stále setkávámes ignorací (myšleno v původním latinském významu – neznalost) studentů. Smutné, že jsme na škole, jejíž studenti se významnou měrou (z pohledu právníka troufám si říci nejvýznamnější) chtějí v budoucnosti podílet na chodu státu.

Zákazníkem sám sobě

Pokládáním stejných dotazů stále dokola to pouze začíná a ani zdaleka nekončí. Zobrazí se mi čtyřka z klasifikovaného zápočtu? Kolik pokusů mám na „římana“? Když se neodhlásím, propadne mi termín zkoušky? A dá se u zkoušky opisovat? (…) S podobnými dotazy se však setkáte nejen na fórech určených pro studenty prvního ročníku, kde se do jisté míry dají očekávat. Je s podivem, že v drtivé většině případů lze odpověď vyhledat ještě před samotným zadáním dotazu. Málokdo se však obtěžuje použít tlačítko „hledat“ před tím, než ze sebe udělá hlupáka.

„Nepříliš přehledný systém organizace studia nás připravuje pro výkon povolání v reálném světě,“ hájí Právnickou fakultu student Miroslav Obernauer.
Ilustrační foto: David Kolaja

Jádro problému podle mě leží v samotném přístupu ke studiu těch lidí, kteří si nejvíc stěžují. Fakulta, která je považovaná za nejprestižnější v republice (nemusíte souhlasit, přesto se s tímto názorem setkáte až příliš často) je snem každého, koho neuspokojí vidina třísměnného pracovního provozu na hranici životního minima. Ano, jakkoliv urážlivé toto škatulkování může být, jsem z vlastní zkušenosti přesvědčen o tom, že pro většinu (kvůli právnickému slovíčkaření dodávám, že většina = 51 %) studentů je studium práva především brána k lepšímu životu. Ušlechtilé důvody nechme protentokrát stranou.

Připočítáme-li k této poněkud uměle nafouknuté prestiži tvrdý mechanismus přijímacích zkoušek nepřipouštějící zaváhání, dojdeme k prototypu studenta – perspektivního a ambiciozního prváka , který, s prominutím, snědl moudrost světa. Je to právě způsob, jakým se vyrovná s nástrahami fakulty, který rozhoduje o jeho budoucím úspěchu v kariéře právníka.

Jsem tu, tak se starejte

Zmiňovaný rozdíl mezi Harvardem a Právnickou fakultou UK je především v ceně. Budeme-li brát cenu z ekonomického hlediska jako nástroj pro distribuci statků a služeb, dojdeme k logickému závěru. Že studium na české státní právnické fakultě je podmíněno pouze intelektuálními schopnostmi, nikoliv stavem konta rodičů. Z uvedeného také vyplývá nemožnost zajistit profesionální, řekl bych téměř obchodní, přístup ke studentům. Je potřeba si uvědomit, že vyučující na fakultě pracují za minimální plat neúměrný jejich schopnostem (ano, spousta z nich má velice výnosné „vedlejšáky“, to však nesouvisí s rozebíraným problémem) a osobně nevidím důvod, proč by měli přistupovat ke studentům jako ke klientům.

Naopak si velice cením možnosti spolupracovat na rozvíjení svých schopností s opravdovými experty, kterých je škola plná. Nutno podotknout, že tato spolupráce často probíhá na hluboce osobní úrovni, kdy je vyučující schopen jednat se studentem jako s více či méně nadaným člověkem, nikoliv jako s figurínou mající místo hlavy symbol zastupující dolar. Dokud si žáci neuvědomí, že ne vše lze koupit a zaplatit, bude problém přetrvávat.

Ať se snaží jiní, já přeci studuju práva

Na naší fakultě díkybohu vládne akademismus. Myslím si, že zvládnout techniku oslovování profesorů, doktorů, docentů a bůhví koho dalšího, patří k základním dovednostem každého, kdo se odváží chlubit tím, že studuje vysokou školu. Stejně tak zvládnutí nástrah v podobě testování znalostí. Nejobávanější zkouška v prvním ročníku – obecné právní dějiny. Pro mě samotného, a věřím, že pro řadu dalších bylo toto malé peklo pouze a jedině potvrzením toho, že na školu patřím, že jsem schopný se vypořádat i se zkouškou, kterou mnozí považují za zbytečnou, oproti které je maturita přátelským klábosením se známými. Nehledě na fakt, že obecné povědomí o vývoji světového práva vždy patřilo, patří a bude patřit k základu, na němž lze stavět dál.

Složením těžké zkoušky si mohou studenti potvrdit, že na školu patří, říká Miroslav Obernauer.
Ilustrační foto: David Kolaja

Co se doporučené literatury týče, obávám se, že kritikou nesrozumitelnosti některých textů shazuje kritik především sám sebe. Znáte snad jiný obor, ve kterém lze jednoduchou věc vyjádřit tak krásně složitě? – „pluralita a relativita jako imanentní atribut hermeneutické funkce interpretace se v oblasti práva dostávají do rozporu“.

Co se týče interpretace pro někoho nesrozumitelných učebnic, myslím si, že právě výklad těchto textů utváří a formuje právnické myšlení každého jednoho studenta a je jedině dobře, že se neučíme z obrázkových učebnic psaných středoškolsky-primitivním způsobem. Je zřejmé, že ne každý student PF je intelektuálně vybaven natolik, aby porozuměl velmi složitému logickému i slohovému členění textu. Bohužel i přes to, že právě analýza textu je jednou z částí přijímacích zkoušek.

Každý svého štěstí strůjcem

Nepříliš rychle fungující studijní oddělení, absence zásuvek, málo cukru v horké čokoládě z automatu, opadaná omítka v levém horním rohu místnosti číslo 120 atd. Nedostatků na naší fakultě je opravdu mnoho. Žádný z nich však nikomu nikdy nezabrání v získání kvalitního vzdělání, v rozvinutí vlastní osobnosti. Při nedávném rozhovoru s několika spolužáky jsme s úsměvem došli k závěru, že v některých bodech nepříliš přehledný systém organizace studia nás vlastně připravuje pro výkon povolání v reálném světě. Ve světě, kde je potřeba jednat, nikoliv si stěžovat. Ve světě, kde kverulanti posluhují těm, kteří se s problémy dokážou vyrovnat.

Všech, kteří v budoucnu propadnou absolutní beznaději před studijním oddělením při čekání na vyvolání svého pořadového čísla, všech, kteří mají při potížích s mikrofonem touhu zvednout se a odejít z přednáškové místnosti, všech stěžovatelů se ptám: Zaváže vám soudce při obhajobě klienta náhle rozvázanou tkaničku? Otevře vám, jakožto budoucím exekutorům, dlužník, jehož majetek máte v merku, dobrovolně dveře? Co uděláte, až vám v notářském ověřovacím razítku dojde inkoust uprostřed razítkování? Půjdete si stěžovat na příslušnou komoru, nebo se k věci postavíte jako právník a s přehledem pracně získaným na Právnické fakultě UK překážku překonáte?


Miroslav Obernauer
Autor je studentem 1. ročníku Právnické fakulty UK

M.Obernauer[zavináč]seznam.cz


Článek vyjadřuje názory autora.

Co si o studiu na Právnické fakultě myslíte Vy? Vyjádřete se v diskusi pod článkem nebo pošlete svůj vlastní názor na ukacko[zavináč]ukmedia.cz.




Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.