Nejen na Hradě. Rudé trenýrky visely i na Právech

20. 2. 2017 Autor: Rubrika: Kultura žádné komentáře

Valentýnský večer na Právnické fakultě UK nepatřil sice k nejromantičtějším možnostem, kam vzít svou drahou polovičku, zato však k nejzajímavějším. V rámci události nazvané Trenky na Právech tu proběhly dvě akce reflektující událost ze září 2015.

Na šedé podlaze známého bazénu Právnické fakulty plápolá několik svíček. Nedrží se tu však žádná tryzna za zemřelého. Na jednotlivých patrech visí české vlajky a prezidentská standarta. Ne, škola se nechystá na návštěvu prezidenta republiky.

Prostoru dominuje veliká labuť, pod kterou skoro ani nelze poznat původní automobil, z něhož byl pták vytvořen. Ne, právnická fakulta nepořádá pouť a toto není první atrakce.

Všechny tyto signály ukazují k něčemu docela jinému. Brněnské divadlo Husa na provázku přivezlo svou hru Včera jsme to spustili.

Chceme rudé trenky nad Hradem?

Večer však začala čistě akademická debata, které se zúčastnili prorektor Univerzity Karlovy Aleš Gerloch, advokát Aleš Rozehnal, advokát Vladimír Pelc a ústavní právník Ján Grónský. Všichni jmenovaní vyučují, případně vyučovali na Právnické fakultě. Zúčastnit se měl též Petr Pithart, avšak nakonec nemohl dorazit. Diskuzi moderoval novinář Martin Veselovský. V obecenstvu bylo též možno spatřit zástupce Ztohoven, jednoho ze samotných „kominíků“ Romana Týce a mluvčího skupiny Petra Žílku. Ti do debaty ale nijak nezapojovali.

Posluchačům i debatě samotné prospělo jistě to, že každý z diskutujících zastával trochu jiný názor a díval se na celé dění okolo rudých trenýrek z trochu jiného hlediska.

„Zde je jasný střet úcty k symbolu s obhajobou hodnot, které dané symboly představují,“ vzal si slovo nejstarší účastník, ústavní právník Ján Grónský.

Následně vyjádřil, že Ztohoven mu tímto činem jsou sympatičtí a jedinou chybou, které se dopustilo, bylo ukradení standarty a její následné rozstříhání. Grónský dokonce citoval znění dopisu, který by si představoval, že falešní kominíci zašlou prezidentovi s vrácenou standartou.

I přesto, že by se mohlo zdát, že akademická debata plná právnických pojmů mohla být nudná a ubíjející, nebylo tomu tak. Jistě i část neodborné veřejnosti, která se do učebny 300 dostavila, nemohla usínat pod náporem právnických definic.

„Tento čin má pro mě všechny znaky občanské neposlušnosti, což je protiprávní jednání a za něj je třeba očekávat sankce,“ vyjádřil se Aleš Gerloch a zároveň připomněl, že je třeba rozlišovat právě občanskou neposlušnost a právo na odpor.

Na otázku, která se dostala i do názvu debaty, tedy jestli chceme rudé trenky nad Hradem, vlastně není jednoduché nalézt odpověď a ani čtveřice právníků ji jednoznačně nepřinesla.

Co však ukázala, bylo to, že celá akce skupiny Ztohoven otevřela nejen onu otázku o rudých trenkách, ale také to, co je a není umění, kam sahá svoboda při projevu názoru nebo jak vypadá občanská neposlušnost. A kde jinde by se mělo o těchto problémech hovořit, než na akademické půdě?

„Podle mě by něčeho podobného Slováci nebyli schopni,“ srovnal ještě svou čechoslovenštinou Ján Grónský oba národy, čímž pobavil posluchačstvo. „V genetickém kódu Čechů je zabudován Švejk, Jára Cimrman, Spejbl a Hurvínek.“

Operace opereta

Od odpoledne se studenti museli pohybovat mezi rekvizitami, které divadelníci do bazénu navezli. A nebylo jich málo. V úvodu již zmiňovaný přestavěný trabant s labutí hlavou, panely s podobiznou Miloše Zemana nebo několik bělostných soch.

První tóny samotné operety Včera jsme to spustili začaly znít budovou Právnické fakulty v osm hodin večer.

Velký prostor bazénu byl herci využit vskutku široce; lezli po žebřících, procházeli se po parapetech na jednotlivých patrech a vůbec dělali mnoho dalších činností, které z řad studentů provozoval asi jen málokdo.

Zhlédnutí této zvláštní operety „podle libreta, které napsal život“ v jedinečných kulisách PF bylo jistě to nejzajímavější, čeho se mohli (nejen) studenti v tomto akademickém roce zúčastnit.

Opereta je prakticky zhudebněním vyšetřovacího spisu k této kauze, takže divadelníci rekonstruují některé události, jako samotnou výměnu vlajky za trenýrky nebo policejní vyšetřování.

K unikátnosti akce přispělo i to, že se jednalo o pražskou premiéru Včera jsme to spustili; předtím byla opereta uvedena jen jednou v Brně během festivalu Málo bylo Havla. Husa na provázku přivezla bohatou výpravu, která na chvíli dodala fakultě zvláštní punc.

Je nutno přiznat, že velký a vysoký prostor bazénu je akusticky specifický, což zapříčinilo, že někdy hercům/zpěvákům nebylo dostatečně rozumět. Zkrátka zvuk měl své světlé i stinné chvilky.

I tak jsem ale určitě nebyl jediný, kdo odcházel z budovy, pobrukuje si melodii s textem: „Děkujeme za vaši návštěvu, 29. září 2015“.

„Těm chcankám ze Ztohoven bych zpřerážel ruce a tomu vašemu divadlu bych vysklil okna a poškrábal fasádu.“ Tak hru uzavřel citací z jakéhosi anonymu režisér Vladimír Morávek. Co psát více? Snad jen to, že tato citace jen dokázala, že se trenky nad Pražským hradem staly fenoménem, který rozhodně ještě není vyčerpaným a společností stále rezonuje.

Štěpán Šanda



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.