Nemyslím si, že to byl člověk z planety nás běžných lidí, říká o Karlovi IV. historik

14. 5. 2016 Autor: Rubrika: Rozhovor žádné komentáře

Dnes je to přesně 700 let od narození Karla IV., českého a německého krále a také římsko-německého císaře. S otázkami ohledně Karlovy doby a vlády jsme se vypravili za Danielem Váňou, absolventem FF UK, oboru Historie a tiskovým tajemníkem pražské VŠE.

Karel IV. Foto: Simona SchröderováJak moc si dnes Karla IV. idealizujeme? Jako doklad této idealizace předkládám vítězství tohoto krále a císaře v anketě Největší Čech.

Vytváříme si o něm obraz, který, podle mého názoru, není ani přesný, ani pravdivý. Když jste u toho češství a chcete nějakou maličkost, tak Václav Lucemburský, který byl vychováván na dvoře manžela své tety Marie, francouzského krále Karla IV. Sličného zde byl v sedmi letech oženěn s členkou vedlejší větve rodu Valois Markétou, řečenou Blanche, Blanka. Ten samý den byl biřmován, přijal jméno zmíněného strýce a od té doby v listinách už ani jednou nepoužil své původní, v Čechách posvátné jméno Václav. Nikdy. Už vždycky byl Karel.

Takže jak největší Čech? Středověk přece vůbec nezná termíny, které si spojujeme s dnešním výrazem národ. A už vůbec je nemůžeme dávat do souvislostí se suverénními vladaři, kteří byli vždy především reprezentanty svých dynastií. Oni je reprezentovali, oni v jejich zájmu dělali všechno, co dělali. Proto sňatková politika, proto povinné potomstvo, proto pomoc komukoliv z dynastie kdekoliv. Opakuji s národem tak, jak mu rozumíme od 19. století my, a jak tedy dnes Češi hlasují, to tehdy nemělo vůbec nic společného. Nedělejme ze sebe hlupáky, když za největšího Čecha volíme středověkého vladaře.

Karel nebyl ani Lucemburčan, nebyl ani Čech. Byl prostě člen dynastie, která už v té době měla zkušenost s císařskou důstojností a Jan (otec Karla IV. – pozn. red.) i Karel usilovali o jediné, a to vrátit na císařský trůn tuto dynastii. To, že měl Karel vazbu na tradici českého království, že byl po krvi napůl Přemyslovec, tak to ještě neznamenalo, že se považoval za Čecha. Neumím si představit, že by na břehu Vltavy potkal nějakého tehdejšího Tondu a řekl mu „Ó bratře v češství“. No to je přece úplná absurdita!

Napadá mě, že s pojmem národ souvisí i vlast. Není tedy i označení Otec vlasti „mimo“?

Tento termín byl použit nad jeho rakví, takže tam mohl rozhodně být patos. Ale vlast jako území je středověkému člověku, alespoň se domnívám, bližší než tak prchavý, nebo iluzorní termín jako je národ. A vítězství v Největším Čechovi je jen důkaz, jak zoufale neumíme přemýšlet v dobových souvislostech a reáliích.

Proč vlastně Karel IV. založil univerzitu? Co to v té době znamenalo?

Mít univerzitu znamenalo hodně. Univerzita je fenomén, který je ve středověku také nesrovnatelný s dnešním chápáním tohoto termínu a instituce. Pozor, vysoké učení chtěl v Čechách založit už Václav II. (děda Karla IV. – pozn. red.), ale narazil na tvrdý odpor české šlechty.

Proč narazil u šlechty?

(Směje se) Česká šlechta ve středověku byla svérázná partička. Představa čehokoli cizího, ve smyslu z ciziny přenášeného, v ní prakticky vždy vyvolávala odpor. Své by o tom mohli vyprávět všichni čeští králové 13. století a konec konců i Jan Lucemburský, otec Karlův. Univerzita pro ni rozhodně musela být nevyzpytatelnou novinkou, která mohla nějak měnit zaběhnuté poměry v zemi. Konec konců, v této věci nebyli čeští pánové daleko od pravdy. Středověká univerzita byla totiž skutečně svět sám pro sebe, měla vlastní práva, měla donátora, který za ní stál. Karel Lucemburský za svého života založil více než deset univerzit. Ta pražská byla skutečně první severně od Alp.

Každá středověká univerzita byla především líhní laických vzdělanců, což bylo od 12. století novum, protože do té doby byl každý vzdělanec vždy klerikem (knězem – pozn. red.). Z univerzit začali najednou vycházet intelektuálové bez vazby na institucionální církev. To byla nová složka společnosti, která svými znalostmi, kontakty, svou jazykovou vybaveností mohla být světské moci prospěšná. Byl to prostě nový vítr. Mimochodem, když Karel v roce 1348, respektive 1347, uvažuje o univerzitě a mluví o ní s papežem, tak ani tato jednání nejsou jednoduchá. A pozor: v Praze musí komunikovat i s obyvateli Starého Města pražského. I oni se na možnou univerzitu dívají opatrně.

Snažil se Karel, aby univerzita stála stranou od politiky?

Karel univerzitu nastavil tak, aby byla otevřena všem zájemcům o angažmá na ní, jak mistrům (učitelům – pozn. red.), tak studentům. Parametry při hlasování garantovaly všem, že přicházejí do prostředí, které bude vyvážené. A o to šlo, to byla velikost univerzity. Karlova pražská univerzita byla původně vyvážená i v „národnostním“ smyslu. Nemělo na ní docházet k excesům, k žádnému zneužití momentálních zájmů různých skupin.

Jak významný byl Karel IV. pro evropský prostor?

Karel byl neuvěřitelně inteligentní, talentovaný, sebevědomý muž, který si vytyčil nemalý cíl, totiž dosažení titulu vrcholného světského potentáta. A za tímto cílem šel s neuvěřitelným důrazem. Ze začátku i s pomocí svého otce… A tady odbočím, pozor! My Jana Lucemburského obecně v našem historickém povědomí podceňujeme. Jsme do té míry umanutí Karlem, že Jana přehlížíme. To je ale chyba, Jan Lucemburský byl prvotřídní borec své doby. Samozřejmě náturou asi někde jinde než jeho syn Karel. Když si o Karlovi čtu, tak je to kolikrát až děsivé.

Většinou máme představu Brodského na koni, s Brejchovou vedle a Matuškou zpívajícím na Karlštejně. Karla si představujeme jako příkladně moudrého a spravedlivého, téměř vřelého sympaťáka. Ale kdoví jaký opravdu byl. Rozhodně byl i na svou dobu bigotně věřící člověk se vším, co z toho vyplývalo. Ale zároveň se vtírá dojem kompjútru v jeho mozku. Když si čtete dokumenty o něm, až vám zatrne, s jakým machiavelismem dokázal jít za dosažením svých cílů. Nemyslím si, že by to byl člověk z planety nás běžných lidí. Jeho vnitřní síla musela být obrovská.

Někdy ve věku kolem třicítky byl vážně zraněn při rytířském turnaji, div nepřišel o život. Půl roku ho prý nikdo neviděl, tehdejší medikusové a felčaři ho operovali a drátovali, jak nejlépe uměli a musela to být síla. Když se vrátil do života, vrátil se údajně jako šedovlasý, přihrblý… Mícha nebyla naštěstí porušená, srostly mu ale krční obratle, nadosmrti už nemohl otočit a vlastně ani pořádně narovnat hlavu. A stejně tak prý od té doby často vyřezával vrbové proutky a pletl proutěné košíky, aby si cvičil a udržoval jemnou motoriku v prstech kvůli tomuto zranění páteře. Nic ho nezlomilo. Nejen že žil, ale dál pokračoval ve svém, jak věřil, poslání.

Karlův význam pro Evropu byl tehdy obrovský. Vlastně celá dynastie Lucemburků počínaje původně hrabětem Jindřichem a konče Zikmundem Uherským měla mimořádný význam pro celý evropský prostor. Byli to frajeři, kteří v průběhu tří generací dokázali dostat tři muže na císařský trůn. Minimálně pro Čechy to byla dynastie v mnohém velmi přínosná, ale také jaksi tragicky bezohledná. Občanská válka, kterou my máme poněkud stereotypně spojenou s husitstvím, byla smutným vyústěním těchto dynastických ambicí. Přesto Lucemburkové byli nepřehlédnutelnou dynastie s plejádou evropsky uvažujících vladařů.

Pokud byly české země za Karlovy vlády mocensky na vzestupu, dá se tedy říct, že se jim dařilo dobře?

Co je kritériem „dařit se dobře“? Ano, byla tady založena univerzita, pražské biskupství bylo povýšeno na arcibiskupství; mimochodem to byla ještě Janova zásluha, nepřisuzujme všechny zásluhy Karlovi. Byl postaven Karlštejn, snové Nové Město pražské a tak dále. Ale zároveň Karel Lucemburský na šachovnici českého státu přesouval figury a majetky, jak se nám hodilo, to znamená, že jaksi mimoděk vyvolával emoce a záště, které on sám ještě dokázal kočírovat, ale jen proto, že to byl on, tak velký a tak chytrý. Ale jakmile zavřel naposledy oči, společnost se probudila. Zchudnuvší rody, zbohatnuvší rody, církev, která v letech Karlovy vlády zbohatla na úkor všech, do toho univerzita, která je od roku 1409 ve své „universitas“ pokřivená a zahleděná do sebe, tudíž neschopná nastavovat nezaujaté korektivy vztahům v celé společnosti…

Co se můžeme dočíst o Karlovi v jeho autobiografii Vita Caroli?

Vita Caroli píše muž, který si je vědom svého poslání a píše ho jaksi v duchu „dějinného PR“. V úvodu popisuje neutěšený stav země, do které se vrací. Ovšem tak zlé, jak to Karel ve svém životopise krásnými slovy popisuje, to tehdy v Čechách nebylo. Karel tím chtěl zdůraznit svou velikost, coby nápravce původního stavu.

Může i nám nebo dnešnímu člověku obecně, tato kniha něco dát?

Karel tam zdravě moralizuje, krásně popisuje duchovní intimno středověkého člověka. Je to hezky napsaná kniha, doporučoval bych všem, nejen zájemcům o historii, ale i třeba básníkům, aby si ji přečetli. Vita Caroli je důvěryhodná sonda do atmosféry středověku. Měla by být čtena.

Jak by se tedy dal shrnout Karlův odkaz?

Formulovat přesně něco jako odkaz je hrozně složité. Vlastně celé naše vnímání středověku je problém, protože máme tendenci celou tu dobu posuzovat z hlediska dnešní filozofie existence a života. Středověký člověk se narodil, prožil první část své existence v reálném těle na tomto světě, potom zemřel, tento svět opustil a přešel do druhé fáze své existence, která trvala od smrti až do Posledního soudu.

Karel IV., když dával dohromady projekt Zemí Koruny české, tak je prohlásil za vlastnictví svatého Václava, který v té době už samozřejmě nežil na našem světě, ale to neznamenalo, že by v představách tehdejších lidí neexistoval. Svou zemi dále vlastnil ze záhrobí, ve kterém v duchovní fázi své existence očekával soud skutečně poslední instance. Mimochodem, byl to až Karel Lucemburský, kdo záměrně vytvořil kult sv. Václava coby patrona země. Přitom Karel to nemyslel pouze propagandisticky. Sv. Václav pro něj byl fakticky vlastnící a ochraňující svou zemi z druhé fáze své existence. Toto je záležitost, kterou když o středověku doopravdy neprocítíte, tak můžete těžko soudit reakce, kroky a plány tehdejších lidí. Středověk je hrozně zajímavý právě tím, jak tehdejší lidé byli v něčem stejní, ale v něčem úplně jiní než my.

Takže odkaz jako takový se nedá shrnout?

Můžete skončit nějakou frází o univerzitě nebo o institucionálním království nebo o tom, že česká šlechta konečně dostala za uši, ale to všechno by bylo jako odkaz málo. Možná nejlepším odkazem Karla Lucemburského a jeho éry by bylo si uvědomit, že i české prostředí je součástí prostředí evropského. Karel byl totiž přesně tím mužem, který měl své sny i jejich realizaci v rozměrech přesahujících naši kotlinu a český stát. Ten si pouze vybral jako své zázemí a tak ho poprvé zapojil do celoevropské, tehdy celosvětové politiky. To je možná ten odkaz, který chcete. Abychom si uvědomovali, že svět nezačíná u Chebu a nekončí na řece Moravě. Abychom si byli vědomi, že my Češi a Moravané a Slezané jsme součástí příběhu daleko širšího a složitějšího, ve kterém hrajeme a vždy budeme hrát roli více či méně důstojnou, podle toho, jak dokážeme myslet evropsky.

Štěpán Šanda



Klíčová slova


Hodnocení


Související články

  • zatím žádné

Sdílej článek


Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.