O Orchestru a sboru UK s šéfdirigentem Haigem Utidjianem: „Sbor roky zkoušel u mě doma.“

26. 12. 2016 Autor: Rubrika: Univerzita žádné komentáře

Haig Utidjian diriguje Orchestr a sbor Univerzity Karlovy již 15 let. V našem vánočním rozhovoru shrnuje dosavadní činnost souboru. „Byl to boj to vybudovat. Člověk musel mít víru, že univerzita takové velikosti má potenciál pro něco mnohem lepšího.“

Studentský orchestr a sbor v pondělí 19. 12. zcela zaplnily chór akademického kostela Nejsvětějšího Salvátora v místě, nad kterým se tyčí kupole zdobena barokními anděly Jana Jiřího Bendla, aby zde zahájily tradiční vánoční koncert.

Na programu byla Česká mše vánoční, jejíž autor Jakub Jan Ryba se zhruba před 230 lety procházel po varhanní kruchtě právě tohoto chrámu.

Pod taktovkou Haiga Utidjiana učinkovali také sólisté Lívia Obučník Vénosová (soprán), Petra Vondrová (alt), Stanislav Mistr (tenor), Petr Sejpal (bas) a Martin Maxmilian Kaiser (varhany). Výtěžek z benefičního koncertu 17 060 Kč byl věnován na podporu organizace Stopa, která pomáhá pacientům s transplantací kostní dřeně. Charita byla vybrána Akademickou farností Praha, jež koncert uspořádala.

Haig Utidjian je britský dirigent a muzikolog, narozen na Kypru. Studoval na univerzitách v Sussexu, Cambridgi, Sieně a na Vysoké škole Guidhall School of Music and Drama v Londýně, kde v roce 1995 absolvoval jako dirigent. Pro svůj zájem o českou hudbu byl pozván Jiřím Bělohlávkem na roční stáž na pražskou HAMU. V roce 2001 přijal nabídku rektora Univerzity Karlovy ujmout se vedení nově založeného Orchestru a sboru UK. Vyučuje na Filozofické fakultě UK.

Jak se vám tady dnes dirigovalo?

Docela dobře. Samozřejmě, ve studených prostorách už jsem zvyklý, že diriguji s kabátem. Tady v kostele Nejsvětějšího Salvátora je vždycky inspirativní atmosféra, takový genius loci.

Ovšem ten prostor je trochu omezený, sbor je tam v místě u oltáře jako sardinky, protože nemá kam jít jinam. A geometrie je taková, že orchestr je rozšířen hodně doleva a doprava. Nicméně se mi zdálo, že se vše podařilo.

Lidé dýchali spolu, hráli spolu… A čím lépe oni hrají, tím uvolněněji může člověk dirigovat a méně se snažit, aby věci byly mechanicky dohromady. Může více využívat fantazii a více se snažit inspirovat sbor, aby krásně tvarovali slova – budeme vroucně zpííívat a láááska (procítěně protahuje dlouhé slabiky).

Ta mše je podceněna, je to strašně krásná věc, je napsaná velice dobře. Také je obětí vlastního úspěchu, protože každý hospodský soubor nebo malá farnost ji hraje.

My se snažíme to dělat takovým způsobem, že tu hudbu bereme vážně a snažíme se zpívat, jako by to byla hudba Mozarta či Haydna, ale s českými kořeny, s pastorálním charakterem. Snažíme se účinkovat tak, že to bereme jako mnohem ušlechtilejší hudbu, než si třeba někteří lidé myslí.

A jaký je váš vztah k Rybově České mši vánoční?

Já ji mám velice rád, ovšem musí být hraná s citlivostí, lehkostí a zároveň s vážností. Jedna věc, která nám velice pomáhá, je, že máme edici pana profesora Milana Kuny, která využívá původní orchestrální party a hlasové party z Rožmitálu. Různé další vrstvy instrumentální a překomponované kousky jsou v ní odstraněné. Tato verze pak začne tancovat, některé kousky jsou jako valčík, to frázování, ta artikulace pro smyčce začne fungovat úplně jiným způsobem.

Byli jsme jeden z prvních souborů a možná jediný univerzitní soubor, který dělá tuto edici. Velice nám prospěla, ačkoli ten první krok začít využívat tuto edici mohl být pro některé lidi, kteří jsou zvyklí na jednu z těch tradičnějších, možná trochu bolestivý.

Jaká je vaše oblíbená vánoční skladba?

Měl bych problém vybrat jen jednu. Jedna z oblíbených – ale z několika oblíbených – je Bachovo Vánoční oratorium, ale třeba také Berliozovo L’Enfance du Christ a stará anglická renesanční hudba, středověká arménská církevní vánoční hudba… veškeré tyto věci mi dělají velkou radost, jsou nekonečným zdrojem inspirace.

Co máte na dirigování nejraději?

Nejradši mám, když už ti muzikanti nebo pěvci dělají něco strašně krásného dřív, než o to stihnu poprosit. Nebo ještě lépe, když mi nabízejí něco, co je ještě lepší, než co mám ve své představivosti. Inspiruje mě to, co slyším, a tak jedna věc vede k druhé lepší a lepší, výš a výš… To se nestává zas tak často, ale když se to stane, je to jeden z nejlepších pocitů, které v životě znám. Je pak taková magie ve vzduchu a to je jedna z nejcennějších věcí.

Je to mnohem víc uspokojivé, než když tam stojíte jako policajt a ukazujete, co jak musí být. Lepší je, když je to jako ideál komorní hudby, kde všichni jsou angažovaní, všichni cítí a dýchají stejně. Pak je to samozřejmostí, že je to takhle a ne jinak.

Dirigujete Orchestr a sbor UK již od jeho založení v roce 2001. Co se za těch patnáct let změnilo?

Tehdy to byl velice skromný soubor, kde byly tři, čtyři housle, asi dva, tři klarinety a dvě, tři flétny. Nic víc. Člověk musel mít víru, že univerzita takové velikosti v takovém kulturním a hudebním prostředí jako je Praha a Česká republika má potenciál pro něco mnohem lepšího. Byl to boj to vybudovat a bylo obtížné najít prostory, kde by bylo možné zkoušet.

Roky ten sbor zkoušel v mé ložnici, ve skromném krcálku, a to i v době, kdy ještě nebyla hotová rekonstrukce a nebylo topení, takže jsme tam nosili kabáty. Studenti jsou velice motivovaní a tolerují věci, které by nějaký profesionální soubor nikdy nepřijal. Jsou tak oddaní, že vydrželi ledacos.

Nyní je to větší a lepší, ale ten potenciál ještě existuje a není naplno využívaný. Pořád se snažíme motivovat a pracovat a kultivovat to. Z tohoto hlediska jsme velice vděční univerzitě a nadaci Josefa a Zdenky Hlávkových, kteří podporují naši činnost již deset let, ne-li více. Podporují nás tím, že nás pozvou, abychom někde účinkovali pod jejich patronací, a také umožňují víkendová soustředění, během nichž děláme velkou proporci naší práce.

Sice jednou za týden zkoušíme, jak sbor, tak orchestr, ale tento semestr jsme měli pět víkendových soustředění – tři s orchestrem a dva se sborem. Během těch víkendů jsme udělali velký pokrok. Orchestr hrál Dvořákovu Osmou symfonii, nedávno také Sukovu Pohádku, což je nádherná suita, kterou hraje i Česká filharmonie. Je to repertoár pro profesionální soubory, ale i náš orchestr to dokázal dobře, s velkou citlivostí a muzikálností, takže je to čím dál tím lepší, ale nesmíme usnout na vavřínech. Ještě nejsme tam, kde bych chtěl, abychom byli, ale zdá se, že věci jsou na dobré cestě.

Kolik studentů je letos v orchestru a kolik ve sboru?

Orchestr má celkem 70 až 80 údů, ale musíme počítat i externí výpomoci, protože nemáme vlastní tubu, basklarinet, piccolo, tympanistu a jiné bicí. To největší složení je osmdesát lidí a s větším už je problém najít prostory, kde ten koncert může být. Účinkovali jsme i ve Smetanově síni, tam je místa dost, dále ve Dvořákově síni v Rudolfinu, tam jsme to pěkně vyplnili, a v různých kostelech…

Když hrajeme v Aule Karolina, tak musím vybrat jen někoho, může hrát jen půlka orchestru, protože se tam všichni nevejdou. Řekl bych, že víc než půlka souboru jsou studenti, ale máme rostoucí počet nedávných absolventů, kteří pracují v Praze a chtějí zůstat blízko svojí alma mater, hrají nebo zpívají s námi a já je potřebuji, takže jsem jim velice vděčen. Kromě toho máme velmi plodnou spolupráci s orchestrem Vysoké školy ekonomické v Praze a pro velké projekty propojujeme naše síly, třeba horny a violy.

Dokud je tato spolupráce dobrá pro obě strany, tak to velice podporuji. Nutno říci, že Univerzita Karlova nám nemohla poskytnout prostory, kde by mohl náš orchestr zkoušet, tudíž diriguji společné zkoušky v prostorách VŠE.

Pokračovali někteří studenti z vašeho orchestru v hudební dráze v nějakém profesionálním orchestru?

Ano, to se stalo jedné naší fagotistce. Jmenuje se Martina Bálková a vyhrála místo v orchestrální akademii České filharmonie i v akademii Pražské komorní filharmonie a nyní hraje profesionálně. My jsme na ni velice hrdí, ale kdykoli má čas, tak nadšeně hraje i s námi, protože nezapomněla na to, že s námi hrála ještě ve svých asi sedmnácti letech.

Ale třeba i někteří sólisté měli své první sólové pozvánky s námi, když byli ještě studenti, a nyní zpívají na divadelních jevištích a rádi se k nám vracejí. Ale takovéto případy jsou spíše výjimečné, většina lidí, kteří s námi hrají, budou lékaři nebo přírodovědci nebo ekonomové nebo sociologové… nebo muzikologové, ale těch nemáme tolik.

Nicméně rád bych řekl, že zejména někteří naši houslisté mají velmi vysokou úroveň a myslím si, že kdyby chtěli, tak se bez problémů dostanou do nějakého profesionálního orchestru.

Mnoho z nich však preferuje tuto variantu, protože tak mohou hrát to, co chtějí. Nevýhoda hraní v profesionálním orchestru je, že Devátou symfonii hrajete třeba padesátkrát a musíte ji hrát po padesáté první.

Když je to činnost, kterou se studenti rozhodnou dělat sami a dobrovolně, tak je to mnohem čerstvější. Kdyby nechtěli, už by nechodili na zkoušky.

To znamená, že ti, co chodí, tak těm se to líbí natolik, že je to jejich vlastní svobodná investice času. Chtějí věnovat několik svých víkendů a středeční večery na tuto činnost. Mohli by místo toho dělat klidně něco jiného, ale preferují toto a to mě velmi těší.

Jak se může student do orchestru nebo do sboru přihlásit? Jak probíhá nábor?

Sbor mívá předzpívání na první středeční zkoušce na začátku každého semestru. Máme webové stránky a tam bývají informace. Musím říct, že úroveň těch, kteří přišli, byla letos dost vysoká, takže tento semestr jsem nemusel nikoho odmítnout, ale někdy přijímáme třeba jen tři čtvrtiny. Byl bych velice rád, kdyby větší počet studentů Univerzity Karlovy věděl, že existuje sbor a orchestr a přihlásili se. Jsme také strašně rádi, že máme slušný počet erasmáků.

Řekl bych dokonce, že máme větší počet erasmáků, kteří o nás mají zájem na začátku semestru, protože o nás automaticky dostávají informace, zatímco mnoho českých studentů ještě neví, že univerzita má vlastní sbor. U orchestru je to jinak, smyčce jsou vítány opět na té první zkoušce a posíláme jim noty, několik týdnů mohou pak hrát a vedoucí sekcí anebo partner v pultu mi dají informace, jestli se s nimi dobře hraje, potom potvrdíme jejich členství.

Co se týče dechů, tam záleží na semestru, protože v symfonickém orchestru může být jen určitý počet fléten, určitý počet hobojů, klarinetů atd. Takže u těch dechů je důležité, aby mi napsali, a já jim říkám, jestli potřebujeme tento nástroj ten daný semestr, či nikoli. Pokud je třeba, děláme u dechů konkurz, kde je takový výbor, ve kterém jsou stávající hráči, koncertní mistryně orchestru, já a druhá dirigentka… a podle toho rozhodneme, jestli někoho bereme, nebo nebereme.

U dechů je to náročnější, protože břemeno zodpovědnosti je větší, svým charakterem hraje každý dechový nástroj sólový part. U smyčců je to snadnější a také ten standard na smyčce je docela vysoký.

Zpívali tady dnes i zahraniční studenti, kteří jsou v Praze na Erasmu? Jak se jim zpívá v českém jazyce? Třeba právě Rybovka pro ně musí být náročná.

Ano, zpívaly tady tři Němky, Italka, Polka. Měli jsme také dva nebo tři Italy a pár Američanek, z nichž jedna tu byla v rámci programu Fulbright. S češtinou není problém, samozřejmě pracujeme na přízvuku a dokonce se dvakrát stalo, že měli tak dobré hlasy, že zpívali sólové části. Třeba jeden rok Američan zpíval „Nu nu, proč mi nedáš spaní pokoje“ trošku s přízvukem, ale velice krásně.

Zítra na naší Rybově mši bude zpívat tenorová sóla úd našeho sboru, Brazilec Bernardo, a jeho česká výslovnost je výborná. Takže s tím není problém, věnujeme čas tomu, aby to bylo tak, jak má být, a pomůžeme jim, aby mohli číst ty věci v češtině, během zkoušek jim poskytujeme i překlady.

Jaké koncerty Orchestr a sbor UK plánuje v příštím roce?

Možná budeme hrát ve Vídni a máme spolupráci se sborem a orchestrem univerzity v Kolíně nad Rýnem, takže doufáme, že i toto se nám povede, ale ještě diskutujeme o tom, jestli to bude příští rok nebo až ten další. Také plánujeme koncertovat, dá-li Pán Bůh, v katedrále v Århusu v Dánsku, což bych rád spojil s koncertem v katedrále Panny Marie v Kodani.

Viktorie Dančová



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.