Obor veřejná politika má ambice pomáhat politikům správně se rozhodovat, říká Potůček

17. 10. 2016 Autor: Rubrika: Rozhovor žádné komentáře

Vědní disciplína veřejná politika může poskytnout řešení na celou řadu problémů, které v současnosti sužují Evropu. Jako obor ji můžete studovat na FSV, letos navíc v Nakladatelství C. H. Beck vyšla nová učebnice, která popisuje hned několik teorií veřejné politiky. O knize Veřejná politika i stejnojmenné vědní disciplíně jsme si povídali s vedoucím autorského kolektivu profesorem Martinem Potůčkem.

Prof. PhDr. Martin Potůček, CSc., MSc. je garantem magisterských a doktorských programů Veřejná a sociální politika a vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

Prof. PhDr. Martin Potůček, CSc., MSc. je garantem magisterských a doktorských programů Veřejná a sociální politika a vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

Jste mimo jiné vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie na FSV, které se zabývá také „pohledy do budoucna“ a zpracovává vize dalšího rozvoje společnosti. Dnešní svět se zásadně mění, mění se Evropa, která dlouhodobě čelí řadě problémů: nepříznivý demografický vývoj, nezaměstnanost, růst zadlužení států i domácností, a v poslední době i problematika migrace a s tím související snížení bezpečnosti obyvatelstva. Jak vidíte Evropu z hlediska dalšího vývoje?

Rozpomeneme-li se na vývoj v Evropě v minulém století, vytane nám na mysli ničivá první a ještě ničivější druhá světová válka a holokaust, mezi nimi hluboká hospodářská krize třicátých let minulého století, čtyřicet let trvající válka studená, rozpad starých a často krvavý vznik mnohých nových států a soustátí. Chci tím jenom říci, že Evropa nebyla klidným kontinentem nikdy.

Perspektivy života zde bývaly mnohem chmurnější než dnes. Přes všechny problémy, o nichž se zmiňujete, vidím přítomnost a budoucnost Evropy spíše pozitivně, i když podmíněně. Aspoň ve srovnání s tím minulým stoletím. A Evropská unie? Šance na její lepší budoucnost je podmíněna řešením bezprecedentního úkolu účinně a souběžně reagovat na několik výzev.

O jaké výzvy se konkrétně jedná?

Je třeba řešit zásadní rozpor evropských financí, daný zavedením Eura jako společné měny států s rozdílně rozvinutou ekonomikou, ovšem bez společné rozpočtové politiky. Zvládnout neregulovanou imigraci z kulturně a civilizačně odlišných zemí. Vyrovnat se s odchodem Spojeného království na Západě a s tlakem na přijetí nových států na Východě, jako je Ukrajina a Turecko. Posílit kapacity analytického a strategického rozhledu a následného rozhodování evropských politiků a úředníků.

Půjde o mimořádně náročnou intelektuální, ale také politickou agendu, jak ostatně uvádíme i v naší publikaci Poznávání budoucnosti jako výzva (Potůček, M. a kol. 2011. Praha: Karolinum pozn. red.). Bohužel zde v minulosti zklamala především Evropská komise. Její pokusy o systematičtější zkoumání možných budoucností Evropské unie a o vyvození odpovídajících politických závěrů byly nesystematické a v důsledku bezzubé. Prognostika není věštěním z křišťálové koule!

Jak se promítají všechny tyto změny do veřejné politiky jako vědní disciplíny? Ptám se proto, že teorie zpravidla za praxí „pokulhává“. Jinými slovy, změny v životě probíhají mnohem rychleji než posuny v teoriích.

Souhlasím s vámi. V povaze vědy je učit se z minulých chyb, opouštět ta vysvětlení, která selhávají, a držet se těch, která lépe vypovídají o povaze věcí. V obou případech jde ale o pokusy zobecnit minulou zkušenost. Rozpoznat nové jevy, rodící se nové souvislosti předpokládá systematické zkoumání podmíněných možných budoucností.

Vraťme se ale k oboru veřejná politika. Vidím dva směry, které jí pomáhají se s tímto handicapem vyrovnávat. Za prvé – jde o disciplínu, která staví na přístupech a poznatcích dalších sociálních věd, jmenovitě sociologie, ekonomie, politologie, demografie, práva a veřejné správy, a snaží se je uplatňovat tak, aby získané poznatky byly bezprostředně využitelné v politické a správní praxi. A za druhé – v subdisciplíně, nazývané globální veřejná politika, se začíná tento přístup uplatňovat i v podmínkách evropeizace a globalizace.

Může být tedy teorie veřejné politiky vhodným nástrojem pro reálnou politiku? Najdou politikové a úředníci v teorii „návod“, jak se správně rozhodovat – racionálně a ve prospěch společnosti jako celku?

Obor veřejná politika tuto ambici má. Někteří naši absolventi magisterského a doktorského studia se při řešení takových úloh v české veřejné správě úspěšně uplatňují. Samozřejmě přitom narážejí na mnohé překážky. Spolupráce mezi analytiky veřejné politiky, úředníky a politiky nebyla, není a ani nebude bez problémů. Nicméně právě na půdě našeho oboru o těchto problémech víme a nabízíme způsoby, jak je řešit. Ani sebelepší návod ovšem nepomůže tam, kde narazí na ignoranci nebo na prosazování dílčích ekonomických či politických zájmů silou.

m47_obalka_3dVe vaší publikaci najdou studenti výklad patnácti teorií. Budou jim k něčemu, až je praxe postaví před řešení praktických úloh?

Kdybych o tom nebyl přesvědčen, tak bych je do knihy nezařadil! Každá teorie je zobecněnou minulou zkušeností – a v tomto smyslu se bez nich skutečně neobejdeme. Šetří čas a usnadňují nalezení adekvátních odpovědí. Ovšem jak vybrat tu, která nám skutečně pomůže? Nebo je lépe je kombinovat? A co když nám při řešení nového, dříve neznámého problému prostě pomoci nemůže? Právě s výběrem a uplatněním teoretických východisek mají vysokoškoláci podle mých zkušeností při psaní bakalářských, diplomových i disertačních prací nejvíce problémů. Proto jsem publikaci rozdělil do dvou částí.

Ta první systematicky seznamuje s aktuálním stavem oboru, včetně výkladu vámi zmíněných patnácti nejčastěji užívaných teorií. A ta druhá nabízí příklady uplatnění těchto teorií formou případových studií. Všechny tři analyzují – byť z různých úhlů pohledu – pokusy reformovat český důchodový systém po listopadu 1989. Názorně tak demonstrují možnosti, meze a způsoby uplatnění vybraných teorií. Nicméně i tak publikace nabízí jen jejich skromný výběr. Ve veřejné politice se podle analýz odborné produkce uplatňuje kolem dvou set teorií.

Kdyby se vás nějaký mladý zájemce o studium na vaší fakultě zeptal: „Proč si mám zvolit studium oboru veřejná politika?“, jak byste odpověděl?

Jde o mladý, ve světě i u nás rychle se rozvíjející obor. Stanete-li se jedním z těch, kteří si jej osvojí, nabídne vám intelektuální vzrušení z objevování nových možností poznání, příslušnost k rostoucí komunitě podobně orientovaných, spolupracujících a jednajících studentů, kolegů a fandů, ale také zadostiučinění tam, kde vám pomůže při řešení praktických problémů. S tím souvisí i perspektiva jistoty profesního uplatnění u nás i v zahraničí. Přibližně třetina našich absolventů jej nachází ve veřejném sektoru, další třetina v občanském sektoru a zbývající třetina v sektoru komerčním.

V čem je kniha Veřejná politika výjimečná a čím by mohla čtenáře zaujmout?

Hledá odpovědi na otázky, na které neexistují triviální odpovědi. Odkazuje na kontexty a souvislosti – ať už v jiných částech publikace samotné, poukazem na další literární zdroje nebo příběhy ze života. Systematicky seznamuje s nejnovějším stavem oboru, je jeho příručkou, a proto se k ní budou moci s prospěchem vracet i po letech. I když není laciná, může být tedy i dobrou investicí do budoucna.

Jaké jsou vaše pracovní plány? Chystáte nějakou další knihu?

Pro nakladatelství Karolinum právě dokončuji publikaci Public Policy (anglická verze učebnice Veřejná politika pozn. red.). Není ale zrcadlovým překladem té české do angličtiny. Pochopitelně se v ní vyhýbám odkazům na literární zdroje v češtině a příklady ze života volím tak, aby byly srozumitelné zahraničním studentům, kteří vědí například o české, ale i o středo- a východoevropské historii a reáliích velmi málo, a kterým bude určena především. Mým dalším publikačním projektem, který se ovšem v mojí hlavě teprve rodí, bude reflexe historie, stavu a možné budoucnosti českých důchodů. Chtěl bych do ní promítnout i svoji dnes už téměř tříletou zkušenost z vedení Odborné komise pro důchodovou reformu.

Autor: PhDr. Marcela Palíšková, Ph.D., vedoucí redaktorka oddělení ekonomických učebnic Nakladatelství C. H. Beck


Redakčně upraveno. Titulek a perex redakční



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.