Odložené školné: ne pro špinavý zisk

8. 5. 2008 Autor: Rubrika: Názory 14 komentářů

Někteří z mých studentů na FF UK si své studium neúměrně protahují a odkládají splnění atestací na pozdější ročníky, a často uváděným důvodem pro to je časová zaneprázdněnost vyplývající z nutnosti zajistit si prostředky na živobytí při studiu prací, a to někdy i na plný úvazek. Proto je mi velmi sympatický záměr diskutovaný v souvislosti s uvažovaným zavedením školného nejprve pro studenty vybudovat systém nejrůznějších stipendií, půjček a spoření, neboť předpokládám, že právě takováto podpůrná soustava by studujícím poskytla možnost své náklady na studium pokrýt a nemuset při něm současně chodit do práce.

Co v tomto systému má ale co dělat samotné školné? Jeho koncepce mi přijde absurdní: na jednu stranu studentům stipendii, půjčkami a spořeními pomůžeme, na druhou stranu od nich budeme vybírat další peníze. Na tomto místě se obávám, že především pro studenty z nižších sociálních vrstev bude představa i odloženého školného, které budou muset jednou splatit, psychologicky demotivující. Za motivační k řádnému vystudování lze možná považovat poplatky za jiné než první termíny zkoušek či za prodlouženou dobu studia: rozumím argumentu, že kde je cukr (stipendia, půjčky, spoření), musí být i bič. V čem má ale být plošné školné motivační, mi zůstává záhadou.

Čtěte související článek, názor Martina Gregora z FSV UK:
Školné? Včera bylo pozdě

Častým argumentem pro školné bývá to, že vzdělání je pro každého investicí, s nímž může očekávat výrazné zvýšení svých budoucích příjmů, a proto se na něm musí finančně spolupodílet. Jenže i v současnosti se student na svém vzdělávání finančně podílí velmi výrazně. I když vlastní studium nestojí nic, nemalé náklady přináší nutné záležitosti s ním spojené: během tří až pěti let strávených na vysoké škole přece studující musí bydlet, jíst, na univerzitu se dopravovat a také učební pomůcky něco stojí. Tyto náklady je nutné z něčeho pokrýt, a bude to nutné i v budoucnosti, ať už to bude z půjčky či spoření, nebo z peněz věnovaných rodiči. Student se navíc při studiu vlastně i vzdává příjmů – či alespoň velké části z nich – které by pobíral jako někdo jiný, kdo se rozhodl nestudovat a místo toho pracuje: provozovat seriozně denní studium a zároveň chodit na osm hodin do práce přece není možné!

U tvrzení, že vzdělání je samo o sobě finanční investicí do budoucna, je třeba porovnat příjmy managerů, komerčních právníků či specialistů IT s platy vysokoškolsky vzdělaných archivářů, pracovníků muzeí, překladatelů beletrie či učitelů. Existují totiž jisté obory, u nichž prostě finanční motivace neplatí: představit si mladého člověka, který si vybere studium teologie, aby jako kazatel bral v budoucnu lepší plat, šlo možná ve středověku, nikoliv ale v současnosti. Nelze tak zavírat oči před existencí absolventů, kteří berou vážně slib „… non sordidi lucri causa…“, ne pro špinavý zisk, daný při promoci, kteří studovali z touhy něco poznat či připravit se na výkon povolání, ke kterému jsou svým zájmem přitahováni, a ne si v první řadě zajistit do budoucna dobré finance. Proto celý argument vzdělání rovná se peníze považuji za scestný i poněkud nedůstojný.

Do veřejného sektoru by neměly být v duchu hesla „chceš vzdělání, zaplať“ vpouštěny prvky komerčního a navíc i asociálního uvažování. Standardně studující tak musí mít možnost absolvovat vysokou školu, která je veřejnou službou, bezplatně.

Mgr. Jan Dlask
Autor vyučuje finštinu na Filozofické fakultě UK.



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.