POEZIE: Prokrastinace

7. 6. 2016 Autor: Rubrika: Redakční zápisník žádné komentáře

Ještě hodinu v posteli,
a pak dlouhá snídaně.
Ještě si zkontroluješ Facebook,
co je nového,
to zabere dost času.
A pak se začneš učit,
ale ještě ne,
ještě jen chvilku,
a pak už fakt.

Přísaháš, že v celou začneš,
ale už je najednou čtvrt,
a tobě se nechce.
Tak v další celou.

Uběhlo už několik celých,
a ty bezcílně koukáš do počítače.
Proč? Jak se to stalo?
Tak ještě jedno video na Youtubu,
nějaký dobrý.
A pak se začneš učit,
ale ještě ne,
ještě jen chvilku,
a pak už fakt.

Najednou už je půlka dne pryč,
a ty pořád nic.
A najednou ti píše kamarádka,
zapovídáte se,
stěžujete si,
jak se nechcete učit.

Už musím končit, musím se učit,
píše kamarádka.
Já taky,
odpovídáš.

Ještě se najíš,
a k tomu seriál.
A pak se začneš učit,
ale ještě ne,
ještě jen chvilku,
a pak už fakt.

Je už skoro večer,
venku se stmívá,
a ty marně počítáš,
kolik času máš ještě na učení.
To nestačí,
to už nemá cenu.
A tak to pro dnešek vzdáváš.

Zítra vstaneš dřív,
a pak se konečně začneš učit,
ale ještě přeci jen ne,
ještě máš tu chvilku,
ale zítra už fakt!

Anja Verem




Hodnocení

špatnýpodprůměrnýprůměrnýdobrývýborný   (zatím nikdo nehodnotil, buď první!)
Loading...

Související články

  • zatím žádné

Sdílej článek


Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.