Posílejte životopisy naslepo a pracujte už při studiu, radí absolventi přírodovědy

20. 12. 2010 Autor: Rubrika: Fakulty žádné komentáře

Zkušenosti a dobré rady předávalo na nedávném semináři svým budoucím kolegům sedm absolventů Ústavu životního prostředí (ÚŽP) Přírodovědecké fakulty. Co jim studium dalo a co naopak postrádali? Přečtěte si, co vám může pomoci získat vysněné zaměstnání a jak se prosadit nejen v tomto oboru.

„Současnou pozici jsem si vydobyla kvalitními znalostmi“

„Nebojte se poslat životopis a nastoupit i na místo, které zrovna není úplně vaše parketa,“ doporučuje Leona Matoušková.

Foto: Josef Brůna

Leona Matoušková se na univerzitě zabývala především ochranou ovzduší, které se věnuje i nadále. Uplatnění své specializace našla v České informační agentuře životního prostředí (CENIA), kde v současné době pracuje na vědeckých publikacích a každoročních zprávách o stavu životního prostředí. Své budoucí zaměstnání si našla přes internet a poté prošla přijímacím pohovorem, při kterém pro ni byla přínosná také dobrá znalost angličtiny.

V agentuře nejprve začínala řešením problémů ochrany přírody a krajiny, později díky uplatnění svých znalostí oboru postoupila na pozici Junior specialista na ochranu ovzduší. Proto budoucím absolventům vzkazuje: „Nebojte se poslat životopis a nastoupit na místo, i když není úplně vaše parketa – postupem času se můžete ve firmě posunout na jinou pozici, která vám bude bližší,“ říká Leona Matoušková. CENIA také průběžně poskytuje svým zaměstnancům v pracovní době kurzy a školení, například statistiku. Leona však dodává, že ostatní znalostní mezery si člověk musí doplnit sám. Obor, který na Univerzitě Karlově vystudovala, však velmi chválí. „Až vyjdete ze školy, budete mít kvalitní všeobecný přehled, který se hodí do širokého záběru organizací,“ dodává Matoušková.

Průřezovosti oboru jsme v práci určitě využili, říkají absolventi

Tomáš Görner pracuje v sekci ochrany přírody a krajiny Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, kterou absolventům OŽP vřele doporučuje. Zabývá se například monitoringem geograficky nepůvodních druhů nebo hodnocením projektů. Náplň jeho pozice však neobsahuje práci v terénu – záleží na příslušné sekci, pro kterou člověk pracuje. Místo v AOPK mu sami nabídli. Stejně jako Leona oceňuje široký záběr předmětů – využije od každého trochu, hodí se mu i kontakty na své bývalé profesory. S trochou nadsázky dodává, že největším pomocníkem mu je v práci Zákon o ochraně přírody a krajiny, tedy každému OŽPákovi notoricky známé č. 144/1992 Sb. Přesto, že se právo neustále mění, jeho výuka na půdě Ústavu pro ŽP je podle Görnera zcela dostačující.

Katka Kolaříková je Tomášova kolegyně, která pracuje v agentuře na oddělení pro zvláště chráněné druhy jako hydrobioložka. Zabývá se sezamem zvláště chráněných druhů, řeší například narůstající počet kormoránů v Česku nebo současný stav obojživelníků. Nezbytnou součástí její práce je však také ne příliš záživná pozemková agenda. Výběrové řízení na svou současnou pozici našla na internetu, poté musela úspěšně projít znalostními testy – důležitý je prý zájem o obor, všeobecný přehled a znalosti ochrany přírody a krajiny. Získat takové místo není vždy jednoduché – člověk o něj soupeří až s 15 dalšími zájemci. Dobrou zprávou je však fakt, že studenti OŽP tvoří celou 1/3 stávajících zaměstnanců, často i na vyšších pozicích. A rada do života? „Využijte po absolvování školy stipendijní programy někde v zahraničí. Sepište projekt a máte velkou naději, že budete úspěšní. Osobně mě to hodně posunulo dál,“ říká Katka Kolaříková.

Co radí absolventi studentům?

  • Posílejte životopisy i tam, kde si myslíte, že nebudete mít šanci.
  • Buďte aktivní – sledujte webové stránky, volná pracovní místa v oboru, čtěte nástěnky ve škole.
  • Nebojte se zeptat a využít kontakty, které máte k dispozici. Sbírejte i kontakty nové.
  • Využijte stipendijní programy v zahraničí. Rozvíjejte své jazykové znalosti.
  • Dle vašich možností sbírejte zkušenosti a praxi už během studia.
  • Studujte co nejlépe a naučte se své vědomosti také „prodat“.

„OŽPák“ nebo novinář?

Zdeňka Vítková získala v oboru ochrana životního prostředí na Přírodovědecké fakultě titul bakaláře. V dalším studiu už pokračovala na České zemědělské univerzitě, kde absolvovala povinnou praxi s přínosným know-how. Práci začala shánět už během psaní diplomky, nebyla však zpočátku však příliš úspěšná.

„Chce to hodně kuráže, ale zkuste si najít zaměstnání už během studia,“ radí studentům Zdeňka Vítková.

Foto: Josef Brůna

Po obeslání několika nabídek nakonec získala místo vedoucí vydání v internetovém deníku Ekolist, který svým čtenářům poskytuje informace o životním prostředí a funguje také jako ekologická poradna. Její funkce obnáší například editaci článků z ČTK, psaní příspěvků vlastních i překlad zahraničních. Nevyhne se tak určitě gramatice českého jazyka a slohovým útvarům, musela nabrat zkušenosti s psaním. Citelně jsou tu prý znát také absence perfektní znalosti jazyků, které při studiu chyběly.

„Přírodovědecké školy dají člověku kritické myšlení. Všeobecný přehled se pak hodí, v ekologii, energii… člověk snadno udělá chybu a pak vypadá jako hlupák, když nezná fyzikální jednotky,“ říká Zdeňka. Buďme tedy vděční za fyziky, chemie a předměty o „energii, přírodě a společnosti“, které povinně (ne)rádi absolvujeme v bakalářském studiu. „Chce to hodně kuráže, ale zkuste si najít zaměstnání už během studia a posílejte třeba životopisy „naslepo“ klidně i na Ministerstvo životního prostředí,“ uzavírá Zdeňka Vítková.

Tím, že pracujete v TEREZE, zároveň i studujete

Petra Šimonová a Josef Brůna na absolventském semináři představili neziskovou organizaci pro ekologickou výchovu Sdružení TEREZA, pro kterou v současné době oba pracují. Josef je na rozdíl od Petry–absolventky, stále pilným studentem 2. ročníku doktorského studia a zabývá se modelováním změn krajiny pomocí historických leteckých snímků. Petra začínala jako externistka. „Dobrého externistu si mezi sebou organizace přetahují, protože dnes je málo kvalitní pracovní síly. Musíte být šikovní. Sama jsem nejprve pracovala jako ředitelka Ekocentra Podhoubí a do TEREZY jsem se nechala přetáhnout“, usmívá se. Dnes tam pracuje jako programová ředitelka.

Josefovým prvním kontaktem se sdružením byla spolupráce na mezinárodním programu GLOBE (zabývají se vývojem podnebí, mapováním typů vegetace apod.). V současné době pracuje už na poloviční úvazek a věnuje se své vysněné práci – propojení vědy, vzdělání a počítačů. Koordinuje také vymýšlení a tvorbu elektronických materiálů – e-learningu, webových her a publikačního systému s databází článků. Plusem pro práci ve sdružení je prý rozhled v oboru, všestranná komunikace s kolegy, dovednost pracovat s literaturou, velice ceněnou schopností je i čtení literatury zahraniční.

Upřednostňuje se také praxe za studia. Oba by ve škole více ocenili kurzy kritického myšlení, analýzu problémů, práci v týmu a prezentační dovednosti. „Spoustu věcí se ale člověk naučí v praxi“, shodují se. Na závěr přidávají studentům několik tipů – se sdružením je možné spolupracovat na bakalářské práci, pracovat jako lektor nebo dobrovolník i v průběhu studia, nebo absolvovat výběrové řízení na konkrétní pozici.

Práce je kolektivní, protože v přírodě je vše provázané

Kateřina Zelenková pracuje na oddělení ochrany přírody České inspekce životního prostředí. „Alfou a omegou je pro mou pozici státní řád. Zákony musí mít výklad, protože jsou stále komplikovanějí,“ říká Kateřina. Ze své zkušenosti poukázala také na fakt, že důležitější než znát zákon nazpaměť, je umět ho aplikovat. Poznamenala, že je třeba brát v úvahu také dnešní velký tlak politiky a uvedla příklad kácení dřevin, o kterém si rozhodují samotné obce. Situace se prý zatím neobrací k lepšímu. Jako nejstarší host semináře s absolventy ráda zavzpomínala i na svá studentská léta na Ústavu životního prostřed. „Profesoři se nám velice věnovali, hodně s námi diskutovali. Bylo to takové romantické,“ zavzpomínala Kateřina Zelenková.

Ústav pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK vznikl jako samostatná katedra v roce 1990. Jeho historie se však datuje už do druhé poloviny 70. let 20 století, kdy byl v roce 1977 ustaven první pětiletý vzdělávací program týkající se životního prostředí v Československu. Umožňuje výuku a výzkum v mnoha oblastech ochrany životního prostředí, zejména ovzduší, vody, ochrany přírody, odpadů a aplikace GIS (geografických informačních systémů). Poskytuje tříleté bakalářské a navazující dvouleté magisterské vzdělání v oboru Ochrana životního prostředí a doktorské v oboru Aplikovaná a krajinná ekologie, nově také Environmentální vědy. Současným ředitelem ústavu je doc. Ing. Jan Frouz, CSc.
(Zdroj: ÚŽP PřF UK)

Foto: 4× Josef Brůna



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.