Atmosféra Poslanecké sněmovny může pro leckoho odrážet dojem z české politické scény. Stačí se jen rozhlédnout a můžete najít nějaký symbol pro to, co si s českou politikou spojujete.

Tak třeba hned sněmovní vrátnice je krásnou alegorií uzavřenosti a odloučenosti. Trojhlavý Kerberos za přepážkou se tu na vás mračí, až máte chuť si poslaneckou návštěvu rozmyslet. Neprůhlednost a nečitelnost vás zase potká, hned co vás na vrátnici prošacují: k výpravám po bludišti sněmovních chodeb byste totiž potřebovali skoro mapu, jídlo na tři dny a nejlépe i meč, kdyby na vás někde vybafnul vyhladovělý Mínotauros, který tu patrně někde ohlodává kosti nepohodlných investigativních novinářů.

A zdejší politické vize a myšlenková čerstvost se výtečně odrážejí na nabubřele přepychovém, „bezvkusném“ normalizačním zařízení některých interiérů, kvůli kterému se člověk při procházkách po sněmovně cítí asi stejně příjemně jako Odysseus při cestě do záhrobí.

Při rozhovoru s Ondřejem Liškou jsme naštěstí byli většiny z toho ušetřeni. Čekání na vrátnici se sice trochu protáhlo, pan poslanec si pro nás ale přišel osobně a pozval nás k rozhovoru na dvůr poslanecké restaurace. Na čerstvém vzduchu a u vychlazené minerálky byla atmosféra o dost uvolněnější a bývalý ministr odpovídal tak zapáleně a za široka, až jsme nakonec rozhovor přetáhli a on kvůli UKáčku.cz odjel pozdě na schůzku. To se vůbec nelíbilo jeho asistentce.

Poučení tedy je, že poslanecká sněmovna má svá o něco příjemnější místa i příjemnější poslance. Ostatně od člena strany, která chtěla být trójským koněm změn zdejší politické kultury, se to tak nějak čeká.

Čtenář s takovým zjištěním ale jistě nebude spokojen. Jistě ho bude především zajímat, co se skrývá za povrchním a nedůležitým prvním dojmem, se kterým politici umí pracovat obzvláště mistrně. Obávám se sice, že na to si musí udělat úsudek každý sám. Ale náš rozhovor s Ondřejem Liškou by v tom ale mohl alespoň trochu pomoct.

Tak když tak dejte vědět, jestli se tak opravdu stalo…

Jakub Bachtík
redaktor UKáčko.cz