Rozhovor k výročí 25 let FSV: Hollar tehdy žil úplně jiným životem, vzpomíná děkan Končelík

4. 11. 2015 Autor: Rubrika: Fakulty žádné komentáře

V červnu oslavila druhá nejmladší fakulta Univerzity Karlovy – Fakulta sociálních věd – už čtvrt století od svého vzniku. Při této příležitosti se studenti prvního ročníku žurnalistiky vydali za jejím děkanem Jakubem Končelíkem, aby si s ním promluvili o historii i budoucnosti fakulty.

Fakulta sociálních věd slaví 25. výročí své existence. Jak to na nově vzniklé fakultě vypadalo po revoluci?

Současná FSV vznikla v roce 1990 prakticky „na zelené louce“, to byla obrovská výhoda. Nemusela se vypořádávat s minulostí, na rozdíl od ostatních fakult UK. Nebyl tedy problém s lustračními osvědčeními, vztahy s StB ani nenávistí z časů 80. let.
Jakub Končelík
Fakulta získala punc dynamické, mladé instituce. Všechno se dělalo znovu a jinak, dle našeho nejlepšího vědomí a svědomí, neexistovaly žádné tradice ani zavedené postupy. Fakulta expandovala a prolínala se s vnějším světem.

Také ale měla ze začátku 200 studentů, teď jich má přibližně 6 500. To vysvětluje, jak bylo možné, že všechny instituty mohly existovat tady, v jedné budově. Hollar tehdy žil úplně jiným životem. Během přestávky nebylo možné projít po chodbách, jak bylo plno. Na chodbách stály popelníky, bylo úplně normální, že se všude kouřilo.

Kdo stál u zrodu fakulty? Působí zde někteří zakladatelé dodnes?

Ano. Ti, kteří bývali mladí a energičtí jsou dnes seniorní, zkušení a moudří. Zakladatelé jsou Barbara Köpplová a Jan Jirák, dále Barbora Osvaldová a pánové Šmíd, Petrusek, Kučera, Hlaváček a Havlíček. Velká část „otců zakladatelů“ je stále přítomna. Třeba Institut ekonomických studií zakládal profesor Mejstřík, který tam dnes působí jako supervizor.

Něco podobného vidíme u sociologů na Institutu mezinárodních studií, kde docent Vykoukal přejal dědictví profesora Peška, který také stál u začátku institutu. Dalším významným jménem je profesor Křen, historik a disident, který zakládal IMS jako takový.

Na FSV jste studoval žurnalistiku, masovou komunikaci a mediální studia. Jsou pedagogové, na které rád vzpomínáte?

Na profesora Petruska. To byl druhý děkan fakulty. Sice často odbočoval, ale přednášky měl nesmírně zajímavé. Toho jsme si chodili jen tak poslechnout. Doktor Rak, ten přednáší doteď. Jeho hodiny byly také skvělé, takové české. Vyučoval dějiny 19. století. Hodně hovořil o nacionalismu, o pivu a o Haškovi. Dále docent Černoušek, ten neměl rád, když někdo chodil pozdě, takže po začátku přednáškovou místnost zamknul a už se tam nikdo jiný nedobyl. Měl velmi zajímavý pohled na svět. Vzpomínám, že jsem chodil na jeho seminář, který se jmenoval Archetyp ďábla.

Asi jste si studentská léta velmi užíval…

Ano, bylo to krásné. Drtivou většinu času jsem strávil v Rotundě, to je retro hospoda v ulici Karoliny Světlé, která dnes vypadá úplně stejně jako v 90. letech. Doporučuji, běžte se tam podívat. Naštěstí otvírali až v 10 hodin, takže dopolední přednášky jsme stihli. Fakulta byla tehdy namačkaná v jedné budově, takže bylo možné chodit na přednášky z mezinárodních studií, politologie i ekonomie. Všechno bylo živoucí, nebyl v tom úplně řád. Také neexistoval SIS ani elektronické zápisy.

Kdy se zrušily indexy a přešlo se na elektronický systém?

Indexy jsem zrušil až já v roce 2010. Předtím existovaly paralelně se SISem. Digitalizace studijní agendy běží řádově od roku 2000. Již tehdy tu bylo technické vybavení na dobré úrovni. Svůj počítač měl doma málokdo. Windows byl v počátcích, Word jsem v prvních rocích neznal. Kopírka se prakticky nepoužívala, takže buď se všechno půjčovalo, nebo si to člověk opisoval.

Jednou jsem strávil celý den vypisováním z knížky, z toho hrozně bolí ruka. Zároveň se ale při tom leccos naučíte. Bylo to úplně jiné, než dnes. Když máte ve škole 500 lidí, tak může studijní referentka ve svém oboru znát každého jménem. V situaci, kdy je jich desetkrát víc, už to dost dobře nejde. Stejně tak kontrola zkoušení a známek. Nás bylo v ročníku 20 a docentka Osvaldová o každém z nás věděla, s kým chodí a kde bydlí. Nevím, jestli by tohle bylo dnes možné.

Kde vidíte fakultu za dalších 25 let?

Vize je vcelku jasná – zlepšovat se ve vědě, v mobilitách. Také zvednout platy pedagogům, aby se na vás smáli, byli na vás milí a vy jste pak byli spokojení absolventi školy a obecně rostlo dobré jméno fakulty. Přejeme si pracoviště, které je otevřené směrem za hranice. Je to nutnost, chceme-li být elitní sociálněvědní českou školou. Musíme dosáhnout stavu, kdy bude většina výuky v angličtině a budou zde přednášet lidé ze zahraničí.

U některých oborů to nemá smysl. Například novinařina se v angličtině moc realizovat nedá. Tam je špičková znalost českého jazyka nutným předpokladem pro úspěch. Ale ekonomie, sociologie i politologie se klidně mohou vyučovat v angličtině. To je náš cíl za 25 let– fakulta, která kouká do světa. Místo, kam se stahují nejlepší mozky z celého světa, tak jako teď do Oxfordu nebo do Harvardu. To ještě neumíme zajistit. Proč by tady měl učit někdo, kdo může učit v Oxfordu?

Veronika Šírová, Tereza Šedivá

Rozhovor vznikl v polovině října jako výstup předmětu Žurnalistická tvorba pro studentské noviny Fleš. Titulek redakční. Článek vychází ve zeditované podobě.




Hodnocení


Související články

  • zatím žádné

Sdílej článek


Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.