Schwarzenberg na PF: Lidi jsou potvory, boj o lidská práva a svobodu proto nikdy neskončí

19. 3. 2010 Autor: Rubrika: Fakulty žádné komentáře

Zhruba 650 studentů ve středu zcela zaplnilo aulu Právnické fakulty. Senátor a exministr zahraničí Karel Schwarzenberg tam vyprávěl nejen o svém působení v helsinském výboru pro lidská práva, akci pak zakončilo neformální posezení nad pivem v klubu K4.

Záznam přednášky a diskuse s Karlem Schwarzenbergem

ke stažení ve formátu MP3

Karel Schwarzenberg na Právnické fakultě

„Když jsem dostal nabídku spolupracovat s Václavem Havlem, neváhal jsem,“ řekl Schwarzenberg.

Foto: Matěj Vaněček (UKáčko.cz)

Schwarzenberg nejprve popsal své působení v Mezinárodním helsinském výboru pro lidská práva, kde se zasazoval o dodržování lidských práv ve středovýchodní Evropě. V letech 1984 až 1990 byl dokonce předsedou výboru, za což byl společně s Lechem Wałęsou vyznamenán Cenou lidských práv Rady Evropy.

„Když jsem však dostal nabídku spolupracovat s Václavem Havlem, neváhal jsem a vrátil se do Prahy,“ vysvětlil Schwarzenberg proč krátce po pádu železné opony zanechal svého podnikání, vzdal se postu předsedy helsinského výboru a vrátil se zpět do vlasti, ze které ho komunisté před mnoha lety vyhnali.

„Je ostudné, že stále máme komunistickou stranu“

Druhou část věnovali organizátoři diskusi. „Ptejte se na cokoli. Pamatujte si, že neexistuje hloupá otázka, existují jen hloupé odpovědi,“ vyzval Schwarzenberg studenty k dotazům poté, co se po první výzvě moderátora nikdo nepřihlásil. Když položil první odvážný svou otázku, Schwarzenberg se postavil se za řečnický pultík a viditelně ožil.

Nejdéle se rozpovídal k otázce týkající se českého uznání samostatnosti Kosova a k rozhodnutí nezakázat po listopadu 1989 komunistickou stranu. „Myslím, že bylo správné rozhodnutí zákaz neudělat. Když se podíváme do naší minulosti a uvědomíme si, kolik procent obyvatelstva prošlo během čtyřiceti let rodnou stranou, kolik lidí podepsalo různé formy spolupráce nebo bylo v Lidových milicích, Svazu československo-sovětského přátelství a v jiných institucích, zbyla jen velmi malá část obyvatelstva, která v tom režimu nebyla nijak zaháčkována,“ řekl senátor.

Karel Schwarzenberg

„Dnes se však vyjevilo, že to ostudné je, že tu stále máme existující komunistickou stranu,“ dodal Schwarzenberg s tím, že podobná situace existovala i v jiných posttotalitních zemích. V Itálii či Německu měly postfašistické a postnacistické strany i dvacet let po válce podporu kolem deseti procent obyvatel, ale jejich počet postupně klesal. „Nostalgické strany, i když jsou opravdu hnusné, mají vždycky mezi osmi až čtrnácti procenty, podle toho jak ostatní strany dobře hospodaří nebo jak mají úspěšné vůdce. V zásadě to tedy není takové nebezpečí,“ myslí si senátor.

„A vlastně nemám nic proti tomu, že toho ptáka, který kváká a plave, nazýváme kachna. Proč by se měl přejmenovat na slepici?“ řekl Schwarzenberg v narážce na výzvy k přejmenování KSČM a vypuštění slova „komunistická“ z jejího názvu. Nabádal také k tomu, aby se při pohledu na minulý režim posuzovalo vždy konkrétní chování jednotlivců s tím, že mladí lidé by neměli soudit dobu, kterou sami nezažili.

Dostalo se i na některé aktuální kauzy, například na otázku, proč si ČSSD fotí své odpůrce na mítincích a pak jejich fotky zveřejňuje na internetu. „Když má někdo před demonstranty takový strach, tak je mi ho líto,“ reagoval stručně Schwarzenberg za velkého potlesku publika.

Fotogalerie


Foto: Matěj Vaněček (UKáčko.cz)

Uznání Kosova je pochybné, ale jiná možnost nebyla

Nejdelší čas věnoval Schwarzenberg otázce nezávislosti Kosova. „Rozhodnutí uznat Kosovo byl velmi bolestný a těžký krok. Na obou stranách se děly zločiny, nikdo nebyl nevinný,“ uvedl. Srbům však prý výrazně uškodila skutečnost, že jimi prováděnou genocidu kosovských Albánců podrobně sledovaly světové televize. Část politiků a veřejnosti si tak vytvořila mylný dojem o „zlých Srbech a utlačovaných Albáncích“, který vyvrcholil zásahem USA a EU v Srbsku a Kosovu.

„Vyhlášení nezávislosti byl sice právně trochu pochybný krok, ale nebyla žádná možnost bez dalšího krveprolití obnovit srbskou nadvládu nad Kosovem,“ řekl Schwarzenberg, který také připomněl, že nejstarší dějiny Srbska jsou spojeny právě s územím Kosova, a proto je pro něj tato otázka tak citlivá.

„Navíc jsme měli v oblasti české vojáky a pokud bychom neuznali samostatné Kosovo, nemohli bychom být členy rady, která území spravovala. Už jen proto, abychom mohli ochránit srbskou menšinu, bylo žádoucí, abychom se členy rady stali,“ pokračoval exministr zahraničí s vysvětlováním proč Česko nakonec jako jeden z posledních evropských států Kosovo uznalo. Jiné řešení by podle něj bylo ještě horší. „V politice někdy musíte dělat rozhodnutí i tam, kde není ideální řešení. Musíte se rozhodnout pro to, co po dlouhém zkoumání uznáte za menší zlo,“ zakončil.

„Lidé jsou sobě sami nesmírně nebezpeční“

Přes hodinu odpovídal Karel Schwarzenberg na dotazy studentů nejen z Právnické fakulty.

Foto: Matěj Vaněček (UKáčko.cz)

Studenti se nakonec svými dotazy vrátili k hlavnímu tématu debaty, tedy k lidským právům. „Na dodržování lidských práv musíme trvat vždycky a všude, proto se rozhodně nemohu smířit třeba s Guantánamem,“ řekl rezolutně Schwarzenberg. „Boj o lidská práva a svobodu nikdy neutichne, dokud se budou lidi – a lidi jsou pěkný potvory – pokoušet oloupit toho druhého a vyhnat ho z jeho domova, poněvadž by se toho majetku sami rádi ujali. Můj prastrýc napsal, že člověk byl a zůstává zlomyslná masožravá vopice.“

Podle Schwarzenberga nelze nikdy úplně vyloučit, že některá z dnes demokratických a vyspělých zemí sklouzne k porušování lidských práv. Ilustroval to na příkladu rozvinutého a relativně svobodného německé výmarské republiky, která během několika let podlehla nacistické ideologii.

Podobné to však podle něj bylo i v Česku. „Kdyby se někdo ve 30. letech zeptal průměrného Čecha, počínaje Masarykem nebo Čapkem po nějakého dělníka na Šumavě, jestli si umí představit, že deset let nato naše spoluobčany vyženeme jak ze Šumavy, tak z Mostu či Liberce, spoustu jich zabijeme, znásilníme a okrademe, tak by řekl: co si o nás myslíte, my jsme civilizovaný národ, takové zločiny se u nás nemůžou dít. Jo, prdlajs, za deset let jsme napáchali všechno, co jsme se od nacistů naučili,“ připomněl Schwarzenberg část historie, na kterou podle něj Češi rádi zapomínají. „Lidi jsou sobě sami nesmírně nebezpeční,“ zakončil svou odpověď.

S Karlem u piva

Karel Schwarzenberg ve studentském klubu K4

Schwarzenberg diskutuje se studenty v klubu K4.

Foto: Matěj Vaněček (UKáčko.cz)

Kolem osmé hodiny večerní dorazil Karel Schwarzenberg spolu se dvěma desítkami studentů do klubu K4. Postupně obešel několik stolků a s půllitrem piva v ruce pokračoval neformální diskusí s přítomnými. „Koho byste volil, kdybyste nezaložil vlastní stranu?“ ptala se ho jedna z právniček. Schwarzenberg bez váhání jmenoval Stranu zelených, za níž byl v druhé Topolánkově vládě ministrem zahraničí. Jako svého oblíbeného politika uvedl Ondřeje Lišku. „Je to mladý nadějný politik. A je stejně starý jako můj syn,“ dodal.

Mezi studenty převládaly na setkání spíše pozitivní reakce. „Líbilo se mi, že nám byl ochotný odpovědět opravdu na jakoukoli otázku,“ řekl jeden z právníků. Našly se však i výjimky, někteří senátorovi vytkli, že načasování setkání se studenty na dobu dvou měsíců před volbami vypadá účelově. Právnička Kateřina Večerková zase nesouhlasila se Schwarzenbergovým vstřícným postojem ke KSČM. „Divím se, že člověk, kterého komunisti vyhnali ze země, není pro úplný zákaz komunistické strany. I když v jiných věcech s ním většinou souhlasím,“ uvedla studentka.



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.