Reforma vysokých škol a zavedení školného může přinést i opačné výsledky, než jaké se od něj očekávají. Například snahu škol zvyšovat počet studentů či snížení kvality vzdělávání i vysokých škol jako vědeckých center. Tvrdí to kritik reformy, místopředseda Akademického senátu Filozofické fakulty UK Samuel Zajíček.

Co udělá školné s kvalitou a počtem studentů? A kdo to zaplatí? Nikdo neví. Představím ale jednu z celkem realistických alternativ:

Zavede se školné zastropované na 10 000 korun za semestr. Státní příspěvek na vysoké školy během krátké doby (přičemž toto není vize, o tom se již nyní reálně mluví) poklesne o zhruba 20 až 30 procent, aniž by se počet vysokých škol o podobné procento snížil. Ani školné v maximální výši tento pokles nevyrovná. Jelikož školy se na rozdíl od firem nemohou z roku na rok podstatně zeštíhlit – brání tomu jednak zodpovědnost za studenty, které by neměl kdo učit, jednak zákoník práce – půjdou všechny školy hluboko do červených čísel.

Během několika let se školy situaci přizpůsobí. Zvětší se počet studentů na jednoho pedagoga, přejde se od seminářové formy výuky k výuce frontální, tj. vlastně středoškolské. Pedagogové budou více učit, což pochopitelně povede k tomu, že budou méně bádat. To v důsledku povede k snížení financí, ať už od firem, nebo od státu, protože financování je již dnes z podstatné části vázáno na vykazované vědecké, nikoli pedagogické výsledky.

V takové situaci bude jen logické, že se zvýší tlak na to, aby studenti nebyli ze školy vyhazováni, neboť přímo přinášejí peníze. Ideální bude jim ani nedovolit absolvovat, držet je prostě co nejdéle, protože po standardní době studia, tedy třech, respektive dvou letech, po které zákon školné stropuje, bude možné napálit mnohem větší školné. A pochopitelně také na to, aby studentů bylo co nejvíc, každých 10 000 korun dobrých.

Tím jsme ve spirále, jejíž – jistěže nerealistickou – limitou je jediný profesor vyučující 24/7 v hale naplněné naprosto všemi lidmi od 19 do 23 let.

„První obětí bude kvalita“

Takováto tendence s sebou pochopitelně nese důsledky. První obětí je nutně kvalita. Kvalitní vzdělávání nelze realizovat frontální výukou (jakkoli je tato plnohodnotnou součástí), ale pouze osobním přístupem, vtažením studentů do vědeckého či praktického provozu. Kvalitní vzdělávání nemůže zprostředkovávat pedagog, který sám nemá kapacitu ani podmínky pro vědeckou práci.

Zvýšení pedagogické zátěže a počtu studentů na pedagoga nutně povede k tomu, že se kvalita vzdělávání a obecně i vysokých škol jako vědeckých center sníží (jiný argument: výše uvedená limita zřejmě nenaplňuje vizi kvalitního vzdělávání; neexistuje důvod, proč by kvalita neměla být monotónní funkcí ve všech proměnných; jakýkoli posun od současného stavu směrem k naznačené limitě tedy přináší snížení kvality).

Dalším důsledkem bude zřejmě další zvýšení počtu studentů. Ačkoli by se totiž mohlo zdát, že zde zafunguje regulativ „zdravého rozumu“ ze strany studentů-plátců, nedá se to moc očekávat (víme například, že zvyšování školného v Anglii počet studentů nesnížilo). Možnost státem jištěné půjčky s odloženým splácením, pokud ji školy budou dobře komunikovat (a některé ji zajisté budou komunikovat až moc dobře), bariéru, které se někteří obávají, spíše nezpůsobí – leda snad v tom smyslu, že studenti budou chtít studium skončit co nejrychleji a neprodlužovat jej přes standardní dobu. Na to si totiž nebude možno vzít půjčku – zde se střetnou zájmy školy a studentů, předpokládám, že se ustaví optimum typu „přetahování ano, ale jen o jeden rok“.

Soukromé vysoké školy jsou celkem plné i nyní, a to ve chvíli, kdy student může tytéž studijní programy studovat i zadarmo na veřejných školách, často ve vyšší kvalitě. Proč se má člověk domnívat, že ve chvíli, kdy maturant nebude mít na výběr a bude platit tak, či tak, počet studentů poklesne? Naopak.

V současné době má MŠMT mocný regulativní nástroj, jak počty studentů omezovat: počty „financovatelných“ studentů. Tohoto nástroje se však dobrovolně zbavuje a vzdává se tak jakékoli možnosti počet studentů ovlivnit. Za co? Za vidinu zeštíhlení státních výdajů.

Ale opravdu k nějakému dramatickému zeštíhlení státních výdajů dojde? Ve vizi, kterou zde předkládám, spíše nikoli. Zvýšení počtu studentů povede nutně k tomu, že bude stále přibývat těch, kteří nedosáhnou na hranici dvou minimálních mezd (16 000 korun hrubého, což je mimochodem základní plat asistenta na Univerzitě Karlově), nebo školné nebudou schopni splácet z jiných důvodů. Banky ovšem mají záruku – stát jim jejich pohledávku zaplatí. Navíc bude po dobu studia platit i úroky, což je při výši 10 000 korun dejme tomu prkotina, nicméně pokud se strop školného zvýší – a on se určitě zvýší, o tom se lze poučit ze zahraniční zkušenosti – mohou náklady na zavedení školného dosáhnout takové výše, že úspora ani zdaleka nevyváží jeho negativní dopady.

A to jsem vůbec ještě nehleděl na to, co udělá školné se společností.

Samuel Zajíček
místopředseda AS FF UK, člen předsednictva AS UK

Text vyjadřuje názor autora. Titulek a perex redakční