Situace na fakultě se stabilizuje, říká nová děkanka Peďáku

25. 2. 2009 Autor: Rubrika: Rozhovor 6 komentářů

Konec minulého roku byl na Pedagogické fakultě dramatický. Kvůli dvacetimilionové díře v rozpočtu odstoupil tehdy její dosavadní děkan. Na jeho místo usedla dosavadní proděkanka Radka Wildová. Přestože jí teď čeká náročné období, nešetří jediná děkanka na UK optimismem. „Naše fakulta není odpadliště,“ říká v rozhovoru o chybějících milionech, nedostatcích Bílé knihy a výzvách, kterým čelí dnešní učitelé.

Senát vám v hlasování vyjádřil takřka jednomyslnou důvěru – získala jste 21 hlasů z 22. Do jaké atmosféry teď jako nová děkanka vstupujete?

Radka Wildová - děkanka Pedagogické fakulty

Ekonomické potíže nevznikly kvůli nějaké černé díře na fakultě nebo snad nějakým tunelem, tvrdí Radka Wildová

Foto: Anna Krýslová (UK media)

Od chvíle, kdy pan děkan Beneš abdikoval, je Pedagogická fakulta plná očekávání a snah o konsolidaci. Možná bych to přirovnala k takové porevoluční atmosféře. V této atmosféře se aktivizovali nejen zaměstnanci, ale též studenti. Osobně jsem to vnímala velmi pozitivně. V tomto klimatu jsem byla pověřena panem rektorem vést do jmenování nového děkana fakultu.

Od počátku této mé práce byla atmosféra velmi příznivá. Fakulta mě navíc dobře znala, protože jsem v dosavadním vedení působila. Své kroky projednávám s vedoucími kateder a setkávám se s maximální vstřícností a zodpovědností. Jistá nervozita byla spojena s přípravou voleb, ale poté, kdy mě senátoři přesvědčili, abych kandidovala, se to tu hodně zklidnilo.

Znamená to, že fakulta byla z předchozího děkana unavená?

Unavená možná není správné slovo. Ona byla trochu zklamaná. Předcházející děkan měl své priority, které se mu podařilo realizovat jen do určité míry. Myslím, že měl velmi úspěšné první volební období, kdy se udělala řada velmi pozitivních změn.

Druhé období už bylo jiné, dá se říci méně akční, a navíc do něj přišly ty vážné ekonomické problémy. Objevila se i nedůvěra, zda je vůbec schopen nastalé problémy řešit koncepčně a přijatá řešení jednotně prosadit.

Jak tedy budete ekonomické problémy řešit? Co budete dělat jinak, než váš předchůdce?

Je třeba říct, že ekonomické potíže nevznikly kvůli nějaké černé díře na fakultě nebo snad nějakým tunelem. Někteří lidé si možná mysleli, že pan děkan nebo někdo z jeho okolí kryje nějaké finanční úniky, neuvážené investice nebo horentní platy či odměny. A že když se ony úniky odhalí, vše se vyřeší. Kdyby to tak opravdu bylo, tak je vyhráno, protože takové toky bych snadno odhalila a peníze získala zpět.

Jenže situace je zcela jiná. Chybějící peníze z fakulty neodešly. Ony na ní nikdy nepřišly. Provedli jsme transparentní rozklad toho, odkud peníze na fakultu přichází a kam směřují. Nezjistili jsme nic, co bychom nevěděli, a to, že nám už na základní platy chybí asi dvanáct milionů. A že tudíž prostředky z mimorozpočtových zdrojů musíme použít nejen na vyrovnání těch chybějících milionů na mzdy, ale také na provoz fakulty. Vyšší objem a vyšší využití těchto prostředků je nyní naším hlavním úkolem z hlediska ekonomiky.

Takže ten problém je kde? Na straně fakulty, univerzity nebo ministerstva školství?

Ten problém má několik řádů. Tím prvním je dlouhodobé podfinancování humanitních škol. My vzděláváme budoucí učitele za koeficient 1 nebo 1,2 (číslo, kterým je násoben tzv. normativ, základní dotace na studenta; koeficient 1 je nejnižší možný – pozn. red.).

Tyto koeficienty jsou nastaveny pro výuku ve velkých skupinách. Chceme studenty ale dobře připravit na praxi a to není možné dělat jen na přednáškách pro stovky studentů najednou. Zapotřebí jsou také semináře a práce s menšími skupinami. A čím více potom máte takové výuky, tím je to pochopitelně dražší. Pro humanitní obory a učitelství specielně je ten koeficient zkrátka strašně nízký.

Druhý důvod je to, že fakulta se ocitla v situaci, kdy jí končí poslední studenti pětiletých magisterských programů. Noví studenti už studují v tak zvané strukturované formě – tříletém bakalářském a dvouletém navazujícím magisterském programu. Snažíme se původní magistry integrovat do nového systému, ale v řadě případů to prostě nejde. Musíme tedy vzdělávat paralelně dvě různé skupiny studentů a mít různé odborníky na tuto výuku.

A dále?

Radka Wildová - děkanka PedF

„Kdybychom bývali nezvedli platy, většina odborných asistentů vydělává něco nad 12 tisíc. Nyní mají o sedm tisíc víc,“ upozorňuje děkanka Wildová.

Foto: Anna Krýslová (UK media)

Třetí problém vychází ze situace, kterou osobně vnímám jako pozitivum. Bývalý pan děkan totiž udělal výborný krok, že se snažil o graduace vyučujících (dosažení vyšší vědecké hodnosti – pozn. red.). Za jeho působení tak přibylo asi 50 docentů. Výuka docentů je ale dražší – na odučení čtrnácti hodin týdně tak potřebujeme buď dva docenty, nebo jednoho odborného asistenta. Graduované lidi ale musíme mít kvůli akreditacím.

Navíc byly v posledních třech letech dvakrát na základě vnitrouniverzitního předpisu zvýšeny minimální platy na fakultě. To přineslo vyšší požadavky na mzdový rozpočet. Jenže my jsme žádné další prostředky do rozpočtu nedostali. Myslím, že na to fakulta měla reagovat daleko operativněji. Ale tohle je třeba jako příčinu problémů uvádět velmi opatrně. Kdyby k tomu zvýšení platů nedošlo, tak tu například většina odborných asistentů stále vydělává něco nad dvanáct tisíc. Nyní mají o sedm tisíc více.

Co tedy hodláte změnit?

Se svým týmem jsem vypracovala na základě analýzy plán, jakým způsobem jsme schopni zvýšit příjmy fakulty. To by mělo pokrýt 60 % deficitu. Většinou se jedná o mimorozpočtové příjmy jako celoživotní vzdělávání, studia v anglickém jazyce pro samoplátce, projekty a různé krátkodobé kurzy.

Těch zbylých 40 % by měly přinést vnitřní úspory, a to hlavně na osobních nákladech (mzdách a odvodech), neboť ty představují pro nás dominantní složku rozpočtu. Letos to ale řešíme jinak než dosud. Dříve se snižovaly nejprve mzdové rozpočty katedrám. Já jsem ale nejprve snížila prostředky na administrativu. Tato oblast letos ušetří asi 15 %, katedry pak v průměru 10 % a ústavy také 10 %.

Brandýs je drahý, ale mohli bychom na něm i vydělávat

Bude tedy méně peněz pro zaměstnance nebo méně zaměstnanců?

Znamená to, že bude méně zaměstnanců anebo nižší úvazky. Ti lidé jsou už dnes na platových hranicích, které jsou dány vnitrouniverzitním mzdovým předpisem, takže jim nemůžeme dát méně peněz. A ani nechci.

Administrativa musí začít pracovat profesionálněji a efektivněji. Prostě se ukázalo, kde je v ní možné ušetřit a muselo se to tak udělat.

Stejným způsobem to dnes posuzují katedry. Minulý týden s nimi začala jednání o snížení rozpočtů. Nesnižují se plošně, ale na základě vícekriteriálního hodnocení. Posuzujeme asi třináct aspektů – například vědecký či pedagogický výkon. Kritéria a jejich váhu jsme formulovali ve spolupráci s vedoucími kateder a při zohlednění jejich názorů. To tady dosud nebylo.

Myslím, že katedry to přijímají, protože se jedná o jistě spravedlivější cestu vzájemného porovnání kateder v různých charakteristikách, než snižování plošné typu úsporných balíčků.

Jak vlastně akademická obec vaše opatření vnímá?

Když jsem v lednu nastoupila jako pověřená děkanka, poslala jsem všem zaměstnancům dopis, ve kterém jsem vysvětlila svoji pozici a svůj záměr. Chtěla jsem situaci řešit transparentně a nezakrývat nutné kroky, ale současně zjitřenou situaci uklidnit.

Poslala jsem dopis i studentům, protože jsem se dozvěděla, že mají obavy o budoucnost výuky a zvažují, jestli nemají přestoupit na jiné fakulty. Takže i těm jsem vysvětlila, jak postupujeme. A studenti nakonec fakultu neopouštějí.

Připravují se i nějaké hlubší strukturální změny? Tedy rušení či spojování kateder, změny ve vedení fakulty nebo jednotlivých součástí…

V tuhle chvíli ne, protože jsem vedením zatím pouze pověřená a nemám tedy všechny pravomoci děkana. Takže například nemám právo jmenovat proděkany nebo zasahovat do vedení kateder.

Ale nechala bych tomu vývoj. Nemám pocit, že bych do struktury kateder musela nějak výrazně zasahovat a pakliže ano, potom výjimečně.

Udělala jsem zatím jen jeden krok: zrušila jsem vzdělávací středisko v Brandýse nad Labem, které bylo naprosto neefektivní. Dojde tím k určité úspoře a jeho úkoly převezme jiný útvar.

Tamější budovu si ponecháte, nebo ji prodáte?

pedagogicka-fakulta-brandys

Budova v Brandýse stojí PedF 8 milionů korun ročně. Do budoucna by na ní mohla vydělávat.

Foto: Mirek Kašpar (UK media)

Určitě si ji zatím necháme. Zatím nemáme představu, co s ní přesně uděláme. Provoz té budovy je pro fakultu velmi nákladný. Stojí řádově asi deset milionů korun ročně. Než si ale budeme úplně jisti, že se vejdeme pouze do naší hlavní pražské budovy, resp. dalších prostor v Praze, nechci dělat žádné rozhodnutí.

Podle mého názoru by se ta budova dala dobře využít. Kompletně se rekonstruuje středisko Celoživotního vzdělávání a budou tam i studijní buňky pro frekventanty kurzů. Pokud se nám podaří manažerský záměr a nalezneme ty správné lidi, mohla by budova v Brandýse být dokonce pro fakultu zdrojem výdělku. Navíc – fakulta nemá právo s budovou disponovat z hlediska prodeje. Budova je majetkem univerzity.

Bílá kniha mě zklamala, chci ale hlavně vyjednávat

Vaše fakulta nebyla jediná, která v poslední době zápasila s finančními problémy. FF UK se málem dostala do rozpočtového provizoria, teologické fakulty tradičně hospodaří s potížemi. Myslíte si, že další ekonomické nesnáze vyřeší připravovaná vysokoškolská reforma?

Já si myslím, že v kontextu humanitních fakult ne. Jedním ze stěžejních bodů Bílé knihy je snížení proporce státních dotací do vysokého školství a tlak na to, aby fakulty podnikaly a získávaly peníze z jiných zdrojů, než veřejných.

Pro humanitní fakulty je to samozřejmě úplně jiná situace než pro fakulty technického charakteru. Ty mohou žít nejenom z grantů, ale také ze spolupráce s výrobní sférou a výzkumnými centry výrobní povahy. Humanitní školy mají tyto možnosti velmi limitované. Naše situace je z daného hlediska ještě horší, neboť naším přirozeným partnerem či odběratelem je oblast školství a vzdělávání, která prostředky též neoplývá.

Ten současný návrh reformy vzbuzuje poměrně velkou nevoli nejen mezi humanitními fakultami. Nevole vůči Bílé knize nedávno vyvrcholily takzvaným Hradeckým prohlášením iniciativy Pro vzdělanost, která reformu důrazně odmítá…

Bílá kniha mě v podstatě zklamala. Nejen z hlediska obsahu, ale i z hlediska procedurálního, tedy z hlediska způsobu, jakým byla předložena k veřejné diskusi.

Na debatu bylo strašně málo času a navíc vzniklé připomínky téměř nebyly akceptovány. Pak mě na ní zklamala především otázka financování vysokého školství.

Další problém je vnitřní samospráva škol. Bílá kniha předpokládá oslabení vlivu senátů, posílení správních rad a vznik správních rad pro terciární vzdělávání. To vše může být v podstatě cestou posílení vlivu nejen státu, ale i politických stran či představitelů zájmových skupin na vysoké školy.

Univerzita Karlova v Praze Bílou knihu jako východisko věcného záměru zákona odmítá a já se s tímto stanoviskem ztotožňuji. Ztotožňuji se též s výzvou, kterou vydala iniciativa Pro vzdělanost.

Myslíte si, že ten společný odpor univerzit a škol bude smysluplný, že k něčemu povede? Dosud to bylo vždycky tak, že třeba středoškolští učitelé si vždycky vystávkovali alespoň větší plat, ale ti vysokoškolští se nikdy nedokázali spojit tak, aby něčeho dosáhli.

wildova-bachtik

S Radkou Wildovou hovořil redaktor UKáčka Jakub Bachtík

Foto: Anna Krýslová (UK media)

Myslím, že situace je teď vážná. Vysokoškolská veřejnost je silně podnícena se reformou zabývat. Někteří vnímají pozitivní myšlenky Bílé knihy, jiní ji odmítají jako celek. Někteří dokonce vnímají situaci kolem Bílé knihy jako silně zpolitizovanou. Bílá kniha přináší jistě některé pozitivní prvky či myšlenky. Jako celek je však prodchnuta ideou ekonomizace terciárního vzdělávání, která je zvláště pro humanitní obory nepřijatelná.

Některé fakulty už naznačily, že v krajním případě sáhnou i ke stávce, k bojkotu přijímacího řízení. Byla byste ochotna s Pedagogickou fakultou zajít až tak daleko?

Ne, do toho já bych nešla, tímto způsobem určitě ne. Já bych vyčerpala možnosti vyjednávání, diskuze, argumentace, medializace a možná i demonstrace. Ale určitě bych nebrala uchazeče jako rukojmí k prosazení našich zájmů. S tím se neztotožňuji.

Nové metody si musejí osvojit i starší generace učitelů

V poslední době se v médiích objevují zprávy o tom, jak se učitelé středních škol potýkají s rámcovými programy ministerstva školství, jednak o agresivitě žáků, o zneužívání mobilních telefonů nebo internetu. Zdá se, že čeští pedagogové dnes stojí před novými výzvami. Mění se nějak způsob, kterým připravujete budoucí kantory?

Celá reforma primárního a sekundárního školství nutně musela ovlivnit způsob přípravy učitelů. My jsme konkrétně v roce 2005 nechali akreditovat všechny studijní programy nově. Nejenže jsme je restrukturovali, resp. museli restrukturovat, na základě Boloňské výzvy. Nově jsme koncipovali také obsah toho, co se na fakultě učí.

Pro současnou dobu je samozřejmě potřeba jinak připravený učitel, který má i jiné kompetence.

Co by měl takový učitel umět?

Obecně by měl být takový učitel vybaven řadou profesních i osobnostních kompetencí. Patří mezi ně kompetence psychodidaktické, odborně předmětové, diagnostické, komunikativní, organizační i sebereflektivní. Měl by kvalitně vyučovat, ale také rozpoznat psychiku dítěte a věnovat se jeho individualitě. Měl by tak jako v jiných oblastech umět pracovat v týmu a měl by se celoživotně vzdělávat.

Učitel už dnes není někdo, kdo jen předává vědomosti. Musí být schopen konstruktivistického přístupu, motivovat a podporovat děti při jejich vlastním poznávání, individuálně je rozvíjet, dávat jim podněty, zprostředkovávat kulturně-vzdělávací prostředí v různých předmětech. Takový učitel se prostě výrazně odlišuje od učitele, kterého pedagogické fakulty vzdělávaly před třiceti lety.

Snažili jsme se proto nejen aktualizovat obsah. Taky jsme doplnili disciplíny jako sociální pedagogika, nebo různé reflexivní semináře k praxi.

A co dřívější generace učitelů? Snažíte se vzdělávat i ty, kteří vyrůstali ve starém systému?

Určitě. To je oblast doplňkových a rozšiřujících a studií, která patří mezi naše standardní aktivity. Zde pochopitelně používáme interaktivní druhy výuky, komunikace se studenty, diskuze, reflektivní řízení praxe a další, stejně jako v prezenčním studiu. Angažujeme se také v asi sedmdesáti kurzech celoživotního vzdělávání. Běžně máme ročně kolem dvou a půl tisíc účastníků těchto kurzů. Též zde se zaměřujeme hlavně na inovativní metody a formy vyučování.

Prostě chceme, aby se novinky, které učíme naše současné studenty, dostaly do škol také přes učitele, kteří už jsou v praxi a budou tam třeba ještě dalších patnáct let.

Radka Wildová - děkanka PedF

Už nejsme odpadliště

Vzhledem k tomu, jaké všechny kompetence má podle vás mít nový učitel se nabízí otázka, jestli je možné, aby nějaký opravdu hutný základ získal už na bakalářském stupni? Má vůbec bakalářské studium pro pedagogy smysl?

Musím říct, že kdybych si mohla vybrat, tak bych pro restrukturalizaci studia pro učitele nehlasovala.

Učitel se totiž nějakou dobu také vyvíjí psychicky a kompetenčně. To není nic, co by se mohl naučit ze skript. My jsme tedy udělali alespoň to, že jsme zaměřili bakalářský stupeň především na gró jednotlivých oborů, ale do něj jsme začlenili i základy pedagogiky a psychologie.

Chceme také, aby se již v bakalářském studiu objevila témata jako šikana, multikulturní problémy, témata sociální pedagogiky, psychodiagnostiky. Je tam též třeba týdenní praxe, aby se student taky mohl postupně rozhodovat, jestli k učitelství chce opravdu směřovat, nebo jestli u nás skončí bakalářem a půjde potom úplně někam jinam.

A jaký je ohlas mezi studenty? „Peďák“ byl dlouho vnímán jako záchrana pro ty, co se jinam nedostanou.

Ono se ale značně proměnilo spektrum uchazečů o studium. Je tu samozřejmě skupina těch, co přijímačky zkusí a mají studium na fakultě jako pojistku. Vydrží tady rok a pak to jdou zkusit jinam.

Letos poprvé ale máme zkušenost se vstupem do magisterského navazujícího studia, tedy učitelského studia. Kdo půjde do navazujícího magisterského studia, bude jistě chtít učit. Jinak si magistra může udělat kdekoliv jinde.

Původně jsme se báli, že naše studenty první tři roky v podstatě neučitelského studia na fakultě odradí a že se jim nebude chtít pokračovat. Jenže ve skutečnosti vidíme, že naši bakaláři, kteří teď končí, mají největší starost, jak se dostat k nám do navazujícího magisterského studia. Museli jsme dokonce měnit harmonogram, aby studenti stihli všechny státnice. Fakulta prostě není „odpadliště“.

doc. PaedDr. Radka Wildová, CSc.

Na Pedagogické fakultě působí na katedře primární pedagogiky. Přednáší zejména didaktiku rozvoje počáteční gramotnosti ve studiu učitelství pro 1. stupeň ZŠ a učitelství pro mateřské školy. Do loňského prosince zastávala funkci proděkanky pro studijní záležitosti. Počátkem roku byla pověřena dočasným vedením fakulty. Ve funkci děkanky byla rektorem potvrzena poté, co jí v únoru vyjádřil důvěru akademický senát. Radka Wildová je jedinou ženou ve funkci děkana na UK.



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.