Studentský radní z Kodaně: Chceme vrátit moc akademické obci

9. 9. 2008 Autor: Rubrika: Rozhovor žádné komentáře

Podobná reforma řízení vysokých škol, jako u nás navrhuje Liškova Bílá kniha, už před pěti lety byla zavedena v Dánsku. O rozpočtu školy či volbě rektora už nerozhodují velké akademické orgány, ale nově zavedená Správní rada ovládaná lidmi z vnějšku. Příští rok se ale dánský univerzitní zákon možná opět změní. Alespoň se o to snaží David Salamonsen, student práv na Kodaňské univerzitě a člen její správní rady.

David Salamonsen

Studentská rada se po reformě musí učit novým věcem, tvrdí její člen David Salamonsen

Jak bys popsal moc, kterou studenti disponovali před reformou roku 2003?
Měli jsme větší formální moc, protože jsme měli hodně hlasů v tzv. Konsistoriu, které tehdy vlastně řídilo univerzitu. Podíleli jsme se na rozhodnutích o rozpočtu, volili rektora a podobně. Dělali jsme mnoho z toho, co je dnes v kompetenci Správní rady.

Pak vstoupil v platnost nový univerzitní zákon a byly zavedeny již zmíněné Správní rady. Co se stalo s mocí studentů?
Je třeba nejprve říct, že reforma byla zavedena bez hlubší diskuse, ani mezi studenty ani mezi akademiky…

Proč?
Nám to taky přijde divné. Studentské organizace se tehdy věnovaly víc lobbyingu v parlamentu a nesnažily se navodit debatu na samotných univerzitách. Takže většina studentů nevěděla, o co v reformě jde. A zaměstnanci se taky na nic nezmohli. Jsou poměrně špatně organizovaní, nemají žádný orgán, který by debatu uměl nastartovat a vést.

Na Kodaňské univerzitě jsme ale reformu zaváděli pomalu, měli jsme na to dva roky. Mohli jsme se tak poučit z některých chyb, kterých se dopustili na jiných dánských univerzitách.

Mette Marbak, další členka Správní rady sedící opodál: Já bych ještě dodala, že jedním z důvodů, proč se tu nevedla pořádná debata, bylo to, že reforma stála na doporučeních z Lisabonské strategie EU. Takže to není nějaký dánský model řízení, ale spíš něco přijatého z vnějšku. A takové věci procházejí politickým systémem jinak než jiné návrhy.

Takže tu nebyl žádný viditelný odpor či protest?
Jo, ale bylo to velmi slabé. Protestních akcí se nikdo moc neúčastnil.

Víc kampaní a mediální působnosti

Dobře. Takže jak je na tom moc studentské reprezentace teď?
Museli jsme Studentskou radu předefinovat. Před reformou se rada hodně zabývala obsazením různých funkcí. Abychom si zachovali moc i teď, musíme se mezi studenty více zviditelňovat, například i pomocí různých kampaní, demonstrací, působení v médiích a vůbec se snažit mezi studenty navozovat debatu. Taky se účastníme voleb do správní rady, při kterých jsme ze všech studentských spolků (oproti např. mládežnickým odnožím politických stran – pozn. red) nejúspěšnější.

Na symbolu citronového koláče stojí kampaň, kterou Studentská rada Kodaňské univerzity bojuje proti některým změnám na dánských univerzitách. „Citronový koláč (Citronmane) vypadá na povrchu velmi chutně, ale zklame při požití. Je vyroben co nejlevněji a podle toho taky chutná,“ píše se na webu Studentské rady KU.

Máte v ruce konkrétní příklady toho, kdy studentům chyběla moc, kterou kdysi měli?
Příkladů je hodně. Aktuálně třeba rektorovo rozhodnutí o zrušení tištěné verze Univerzitních novin, které se zrovna o tu debatu pokoušely.

Litujeme i celé té věci okolo zrychlení průběhu studia, kdy nás škola nutí dokončit studium v příslušné časové lhůtě.
Přitom ne o všem rozhoduje správní rada. Leccos dělá sám rektorát, aniž by se příliš ohlížel na zájmy studentů. Což dříve musel brát v potaz, protože ho studenti z části volili.

Jako vydavatel několika studentských časopisů se nemůžu nezeptat: když rektorát ruší vlastní, byť redakčně nezávislé noviny, není to příležitost pro studenty, aby se vydávání univerzitních novin či časopisu ujali oni?
Určitě by bylo velmi zajímavé mít vlastní médium. Nevím ale, jestli na to máme finanční a personální zdroje. Ale beztak to asi není úkol Studentské rady, která je vlastně politický orgán, ale spíše nějakého nezávislého sdružení. Pokud by to někdo chtěl rozjet, určitě ho rádi podpoříme.

Je něco, co na reformě považuješ za správné a co bys rád do budoucna zachoval?
Díky reformě se ve školní administrativě objevilo více schopných manažerů, kteří dokáží rozhodnout i nepříjemné věci, o kterých by se jinak těžko hlasovalo. Tahle skutečnost má i svá rizika, ale v zásadě to byl krok správný.

Většinu akademické obci

Příští rok se má univerzitní zákon revidovat. Jaké budou vaše návrhy?
Rozhodně chceme, aby se poměr sil ve správní radě obrátil ve prospěch interních členů, tj. akademické obce na úkor těch, co přicházejí z vnějšku. Na tom se shodneme i na úrovni Sjednocené studentské rady (odpovídá zhruba naší Studentské komoře RVŠ – pozn. autora).

Co když ale nějaká škola je s dosavadní správní radou spokojena? Neměla by mít taková – třeba privátní – škola možnost nastavit si řídící struktury sama?
Do určité míry ano, ale zákon má nastavit základní pravidla, což podle mne zahrnuje i otázku poměru sil v nejvyšším orgánu. Na všech dánských školách by měla mít akademická obec ve správní radě většinu. A privátní školy? Ty v Dánsku, alespoň zatím, nemáme.

To tady jsou soukromé školy zakázány?
Ne přímo. Vysokoškolské vzdělání je tu poskytováno zdarma. To se soukromým školám nehodí. Ale zákon není tak jednoznačný, placení za školu tu není zakázáno výslovně, na rozdíl třeba od Norska. My se snažíme tento norský paragraf zavést i v Dánsku.

Vysokoškolský systém v České republice se má také reformovat, podobně jako u vás před pěti lety. Co bys do Prahy v této souvislosti vzkázal?
Důležité je si uvědomit, že univerzitu znají nejlépe její zaměstnanci a studenti. A ti, kdo školu znají nejlépe, by měli mít také hlavní slovo v rozhodovacích procesech. Jak se toto konkrétně převede do institucí, to už si každý stát musí vyřešit po svém.



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.