U nás tykáme i rektorovi, říká Brazilec studující na UK

2. 3. 2015 Autor: Rubrika: Rozhovor žádné komentáře

Douglas Neander Sambati (28) pochází z jihu Brazílie ze státu Santa Catarina, kde studoval na univerzitě ve městě Joinville. V současnosti je doktorandem historické sociologie na Fakultě humanitních studií. Pro UKáčko.cz se rozpovídal o rozdílech mezi výukou v Brázílii a na UK, i o tom, jak ho okradli ve směnárně.

Douglas Neander Sambati Foto: Archív DNS

Co přivedlo studenta z jižní Brazílie do středu Evropy?

V roce 2012 jsem začal studovat magisterské studium oboru kulturní dědictví a společnost na univerzitě ve městě Joinville. Neměl jsem ale žádný jasný plán, kam své studium směřovat. Můj profesor mi navrhl, abych prozkoumal prezentaci Brazílie v zahraničních muzeích. Nevěděl jsem, kde začít. Náhodou zrovna tu dobu přišel do Joinville email od zakladatele českého muzea vystěhovalectví do Brazílie v Ralsku Petra Polakoviče. Tehdy začalo moje studium malého českého muzea v severních Čechách. Poprvé jsem do Čech vyrazil v roce 2013 a po krátkém pobytu jsem se rozhodl, že se zkusím přihlásit na doktorské studium na univerzitu Karlovu.

Proč Univerzita Karlova?

Během mé první cesty do Čech jsem měl možnost zúčastnit se semináře na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Jedním z hostů byl také profesor Mikhail Maslovskiy z této fakulty. Začali jsme se bavit a došli jsme až k možnosti mého studia na UK a psaní mé disertační práce pod jeho vedením.

Jak hodnotíš UK, metody výuky a přístup profesorů?

Metody výuky jsou podobné výuce v Brazílii. Velmi mě ale překvapil vztah studentů a profesorů na UK. Už před zahájením výuky jsem byl upozorněn na nutnost oslovovat vyučující příjmením a ideálně i titulem. Na mé domovské univerzitě v Joinville i na dalších brazilských univerzitách je vztah studentů k učiteli bližší a méně formální. Bavíme se s přednášejícími skoro stejně jako s kamarády u piva v baru. Křestním jménem oslovujete i rektora. Ale neberu to tak, že český způsob komunikace je horší, jen si na něho musím zvyknout.

Co si tvoje rodina myslela o rozhodnutí vydat se do Čech? Znali vůbec Prahu a Čechy?

Moje babička si dodnes myslí, že to byl ten nejšílenější nápad. Odjet na druhý konec světa. Ale moje rodina mi byla velkou oporou, ačkoliv věděli velmi málo o Čechách a o Praze. Někteří Brazilci si Čechy – tedy vlastně Československo – pamatují z fotbalového mistrovství světa roku 1962, ale obecně víme o vaší zemi velmi málo.

Měl jsi problém sehnat v Praze ubytování?

Neměl jsem moc času na shánění podnájmu. Potřeboval jsem mít potvrzení o ubytování v Čechách pro žádost o vízum. Vzal jsem první pokoj za dobrou cenu, který jsem na internetu objevil. Dohodl jsem vše s majitelkou a teprve potom jsem zjistil, že byt se nachází pouze pár metrů od mojí fakulty. Měl jsem štěstí.

Bylo těžké zařídit vše potřebné pro cestu za studiem do Prahy?

Tohle byla nejhorší část mé cesty do Čech. Myslel jsem, že papírování nikdy neskončí. Asi dva měsíce jsem se věnoval jenom shánění dokumentů, než jsem měl vše potřebné k odevzdání na konzulátu České republiky v São Paulu. V té době jsem shodou náhod četl text o cestování před první světovou válkou. Tedy o cestování bez víz a povolení a tiše jsem záviděl. Naštěstí vše dobře dopadlo a mohl jsem vycestovat.

Jaký máš dojem z Prahy, je to tu pro cizince těžké? Co se ti líbí a co naopak ne?

Znáte ten pocit, když potkáte někoho, koho ani neznáte a hned ho máte rádi? Tak nějak se cítím v Praze. Prostě se mi tu líbí. Můžu se procházet po ulicích, kam jen se mi zachce a cítím se bezpečně. Trochu horší je to s jazykem. Ne všude se domluvíte anglicky a čeština je velmi komplikovaná. Ale vždy se našel někdo, kdo mi pomohl. Jedna z nejlepších věcí na Praze je veřejná doprava. Je tak jednoduché se kamkoliv v Praze dostat! Jediné, co mi dělá trochu starosti, je počasí. Poprvé v životě jsem nakupoval opravdu teplé oblečení.

Co kromě počasí tě tu nepříjemně překvapilo?

Měl jsem velmi nepříjemný zážitek s výměnou peněz ve směnárně. Procházel jsem se po centru Prahy a objevil jsem směnárnu nedaleko Muzea, kde mi dali za euro pouhých 16 korun! Než výměna proběhla, pokladní mi podstrčila papír v češtině a chtěla podpis. Tak jsem podepsal. Dostal jsem asi o několik tisíc korun méně, než by odpovídalo současnému kurzu. Ale vše už bylo podepsáno a nemohl jsem nic dělat. Byla to i moje chyba, příště určitě zamířím do banky.

Co z Brazílie ti nejvíce chybí? Mohl bys v Praze žít?

Stýská se mi po fazolích. Po právě uvařených fazolích se slaninou a maniokovou moukou. A také po brazilském koření. Všechna jídla tady se mi zdají sladká. Dokonce se mi o brazilském jídle už zdálo. Také mě překvapil zvyk zouvat se při vstupu do bytu. Tento zvyk zřejmě souvisí se zimou a sněhem na botách. Ale Praha je určitě krásné místo pro život. Myslím, že bych tu mohl žít.



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.