UK za dvacet let? Třeba v kampusu ve Vysočanech

31. 10. 2010 Autor: Rubrika: Názory 3 komentáře

Soutěž, v níž se měli studenti zamyslet nad podobou Univerzity Karlovy v roce 2030, byla ukončena. Zveřejňujeme oceněnou esej Tomáše Jirotky z Matematicko-fyzikální fakulty, podle nějž by UK mohla mít svůj kampus ve Vysočanech.

Nejstaršímu synovi již táhne na dvacet roků, letos maturuje, a tak přemýšlí, kam půjde na vysokou. Vlastně, moc nepřemýšlí. Má jasno! Karlova univerzita je nejprestižnější školou široko daleko, a tak není divu, že o studiu na některé z jejích fakult vážně uvažují žáci z celého světa. Po letech strádání a úpadku je dnes univerzita opět na výsluní a je skutečným sídlem evropského ducha poznání.

Jedním z možných míst pro kampus UK by mohly být i zaniklé průmyslové zóny ve Vysočanech.

Foto: Wikimedia

Otec vlasti musí být na své dílo pyšný. Podařilo se mu založit školu, která i po téměř sedmi stech letech své existence přitahuje mladé lidi a nabízí jim kvalitní vzdělání a také něco ze svého tajemství. Císařovo jméno po léta zdobí její štít a oslovuje vědce a studenty na celé planetě.

Staré Vysočany už nepamatuji. Byly zde fabriky, pekárny, mandlovny a kdovíco ještě. Když jsem já studoval, bylo v módě stavět kancelářské budovy. Takový dům ráno pohltil třeba tisíc úředníků a večer je zase vyplivl. Těžko říct, co se dělo mezitím. Naštěstí už však přišli na to, že tohle nikomu štěstí nepřinese. Pár starých továren, co přežilo, bylo přestavěno na přednáškové sály, knihovny a laboratoře, zatímco úředníci byli nahrazeni pedagogy a výzkumníky. Do komplexu mnoha budov se postupně sestěhovaly všechny fakulty Karlovy univerzity. Místo zbylo i pro studenty, a tak tu najdeme několik staveb, které slouží jako koleje a menzy.

Jsem rád, že to nakonec takhle dopadlo. Megalomanské plány na vybudování nového městečka kdesi v polích za Prahou padly a přitom se podařilo vytvořit moderní kampus téměř v centru metropole v dosahu tramvaje i metra. Na druhou stranu to není žádné ghetto, ale běžná městská čtvrť se svými hospodami, obchůdky i nějakými těmi starousedlíky. Nikdo se sem nebojí chodit, že by se tu cítil příliš hloupě mezi tolika vzdělanci – vše působí přirozeně, a univerzita tak nenuceně zapadá do okolního města.

Přitom některé budovy jsou zrekonstruovány nebo nově postaveny velmi odvážně. Jakoby se architekti nechali inspirovat životností letenské chobotnice a snažili se i tyto stánky moudrosti učinit dynamické a vitální. I za to by mělo být hlavní město své univerzitě vděčno. Že oživila jednu z jejích šedivých lokalit a konečně ukázala směr, jak dnes stavět užitečně i krásně zároveň.

Z otevřených oken moderních poslucháren slyším slova, kterým nerozumím, a představuji si, jak jim studenti zavření uvnitř rozumí. Když se tak procházím těmi studentskými ulicemi, tu a tam potkaje nějakého obskurně vyhlížejícího zahloubaného mladíka či slečnu, zvažuji, že bych se do té školy znovu přihlásil. Nebo radši počkám na univerzitu třetího věku?

Soutěž Vize UK 2030 je projektem Univerzity Karlovy, Studentské unie UK, Útvaru rozvoje hl.m. Prahy a portálu UKáčko.cz.

Grafika: UKáčko.cz

Každopádně je dnes na Karlovu univerzitu nával. Zatímco my jsme vídali cizince hlavně na medicíně, coby relikt rozvojové pomoci spřáteleným socialistickým zemím, dnes se s nimi setkáme snad na všech fakultách úplně běžně. Nejen tedy proto, že chodí po společných chodbách, ale právě proto, že je do Prahy láká vysoká kvalita poskytovaného vzdělání. Hlavně jsou dnes samozřejmostí přednášky v angličtině. Česky se pochopitelně vyučuje také a učit bude i nadále; to by se naši buditelé museli ve svých hrobech obracet, ale důležité je, že máme talentovaným cizincům co nabídnout. A oni pak třeba rozšíří pedagogický kolektiv a univerzitě její vklad vrátí. A možná se brzy dočkáme další aspoň zčásti české Nobelovy ceny!

Líbí se mi i mezioborová provázanost, jaká dřív nebyla. Jak k sobě mají fakulty fyzicky blíž, lidé se potkávají na obědech a i jinde, najednou zjišťují, že by bylo lepší, kdyby u nich na fakultě kurz statistiky učil skutečný matematik, nebo lekce francouzštiny dával opravdový lingvista. Najednou na tom tak nezáleží, kdo odkud je. Je jen jedna univerzita a fakulty se mezi sebou volně prolínají. To je nevídaný pokrok, který má bezesporu velkou zásluhu na zlepšení výuky i výsledcích badatelské činnosti.

Bývalým fakultním papalášům se to možná nelíbí, protože to oslabuje jejich vliv, ale věřím, že o takové lidi ani univerzita příliš nestojí. Potřebuje lidi s nadšením, se svobodným duchem a lidi přátelské a vstřícné. Studentům by navíc neměla chybět píle. To je to slovo, na které se dlouhá léta zapomínalo, ale dnes, v době ostré mezinárodní konkurence, jej opět musíme vytáhnout na světlo Boží.

Právě píle našich předků dokázala Karlovu univerzitu vyšvihnout na přední místa světových hodnocení vysokých škol a jedině naše píle ji tam může udržet. Samo technické zázemí k tomu nestačí.

Není proto důležité, zda se můj dopis z budoucna stane pravdivým, ale zda budeme schopni dál rozvíjet své schopnosti, motivovat lidi ke studiu a zpřístupňovat jim nejnovější poznatky světové vědy. Jest lhostejno, zda to bude v kampusu na Albertově, Malé Straně nebo ve Vysočanech.

Tomáš Jirotka
Autor je studentem Matematicko-fyzikální fakulty UK



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.