Válečná reportérka Petra Procházková: V letadle se bojím víc než ve válce

8. 11. 2011 Autor: Rubrika: Fakulty žádné komentáře

Působila jako zpravodajka v Rusku, odkud byla na Putinův rozkaz vyhoštěna. Po desetiletém zákazu vstupu nyní žádá o ruské vízum. Jejím životním tématem jsou válečné konflikty postsovětských republik. Nejen o nich promluvila válečná reportérka Petra Procházková před studenty Univerzity Karlovy.

Vyhoštěna pro výstrahu Západu

„Když nemůžete do části světa, kterou se zabýváte, je to pro vás hrozný hendikep,“ začala popisem situace, ve které se dlouhodobě nachází. Do Ruska se jako odbornice na tuto oblast chystá kvůli prezidentským volbám, které se zde konají příští rok. „Psát z místa o něčem, co se děje tisíce km daleko vyžaduje dost velkou fantazii,“ dodala s tím, že pokud vízum nedostane, může přemýšlet o změně povolání.

Putin si jako jeden z prvních kroků svého vládnutí začal podřizovat média. „Po zahraničních novinářích se ale hůř šlape, proto udělal seznam 56 lidí, které nechal vyhostit. Řekla bych, že to bylo pro výstrahu,“ vysvětlila s tím, že mezi vyhoštěnými nebyl žádný novinář ze západních zemí, se kterými si to Putin „nechtěl rozházet“.

Vyhoštěním reportérů z menších zemí ale dosáhl svého. „Prezident Havel tehdy Putinovi psal, ale on mu ani neodpověděl. Měla to být výstraha pro významnější kolegy z významnějších zemí. A taky se to stalo. Celá novinářská obec zahraničářů v Rusku se velmi umírnila.“

Jediné médium, které se podle Petry Procházkové Putinovi nepodařilo ovládnout, je internet. Jinde svůj vliv prosadil. „Zastrašovat se dá různě. Zaplať pánbůh, že mě vyhostili. Byli novináři, kteří skončili jinak…,“ připomněla vraždy ruských kolegů kolem roku 2000.

Válečnou reportérkou díky Štětinovi

Původně ani nechtěla být válečnou reportérkou. Dnes už jí, kromě Ruska, jiná témata příliš nelákají. V Rusku ji zaučoval nynější senátor Jaromír Štětina. „Podle mě je jedním ze zakladatelů krizové žurnalistiky. Krizová novinařina, kterou jsme dělali my s Mirkem, byla hodně osobní. Díky technice to ani jinak nešlo,“ vysvětlovala rozdíl mezi svými začátky a dneškem.

Několik let strávila Petra Procházková i v Afghánistánu

Foto: Martin Novák, archiv P.P.

Díky Štětinovi se dostala do Gruzie, Abcházie, následovalo Čečensko a do roku 2006 působila v Afghánistánu. Jejich válečné reportáže byly specifické. „Protože jsme nemohli konkurovat agenturám s jejich hroznými obrázky, soustředili jsme se spíše na lidské příběhy.“

Sehnat informace ve válečném prostředí není jednoduchá ani levná záležitost. „S Mirkem jsme měli dobrou síť informátorů. To jsou lidi, kteří vám říkají, kam je bezpečné jít a kam ne. Jinak stojí informace hrozně peněz.“

Peníze však nestojí pouze informace. „Jsou velké rozdíly v placení služeb. Platíte za ubytování, za tlumočníka, za auto. Když ale přijedou na místo Američané nebo Japonci, tak ceny desetinásobně stoupnou,“ popsala finanční problémy českých zahraničních novinářů.

Dalším problémem válečného zpravodajství je objektivita. „Docela často jsme bojovali s obviněním, že jsme neobjektivní,“ uvedla s tím, že v reportáži se subjektivní hodnocení vždy objeví, i když se novinář snaží o opak. Protože se však zaměřovala hlavně na lidské příběhy, nedalo se subjektivnímu pohledu vyhnout. „Já se pod ten článek podepíšu a tím pádem si za tím stojím,“ uzavřela.

Střízlivý válečný reportér neexistuje

Válečná realita je jiná a ne každý ji zvládne. „Je pravda, že neznám střízlivého válečného reportéra. Hrozně se tam pije a kouří, někteří skončili s různými těžkými depresemi. Ženy z toho většinou vytáhne mateřství, ale muži často skončí špatně,“ popsala své zkušenosti. Sama zažila spoustu velmi nebezpečných situací, když její transportér najel na minu nebo když se dobrovolně nabídla jako rukojmí povstalcům výměnou za matky s dětmi.

Dalo by se očekávat, že při bezprostředním střetu se smrtí se člověk bojí o život mnohem více než obyčejně. „O život jsem se bála vždy a bojím se stále, čím dál víc. Mnohem víc než ve válce se ale bojím létat letadlem. Když jste v té krizové situaci, tak se moc nebojíte, protože pokud to máte v hlavě v pořádku, tak se snažíte hlavně přežít.“

Mezi zahraničními reportéry prý převažuje kolegiální chování. Když nejde o exkluzivní informace, reportéři si mezi sebou pomáhají a informace si poskytnou. Vždy však existují výjimky. „Dost mi lezli na nervy reportéři CNN, oni se chovali hrozně nekolegiálně,“ uvedla s tím, že novináři sice jsou a musí být draví, neměli by však překračovat určitou míru slušnosti.

„V malém českém rybníku se nudím“

Procházková již dříve přiznala, že ani jí samotné se alkohol nevyhnul. Nebylo to však kvůli válce, ale naopak v době, kdy musela být v Čechách. Věci, které se zde v médiích řešily, jí přišly malicherné. „Tady jsem se hrozně nudila, život tu šel moc klidně. Po vyhoštění jsem nebyla schopná existovat v tom našem malém rybníku.“ Další pracovní nabídka pak přišla po 11. září, kdy se Petra dostala do Kábulu.

Sdružení založené Petrou Procházkovou pomáhá například v Maroku

Foto: archiv P.P.

V roce 2001 založila spolu s Janou Hradílkovou občanské sdružení Berkat (čečensky znamená štěstí), které pomáhá hlavně ženám a dětem v Čečensku a Afghánistánu, ale i uprchlíkům v Česku. „U psaní článků jsem neměla zpětnou vazbu, kdežto u humanitární práce jdete, něco uděláte a hned vidíte výsledek,“ popsala svou motivaci.

Pomoc v jednotlivých zemích se velmi liší. „Čečenky jsou velice schopné ženy, na muslimky jsou velmi emancipované. Převzaly řídící roli v rodině. Povedlo se nám z nich udělat silné osobnosti, to se nám v Afghánistánu nedaří, tam to ti muži stále drží.“

Během své novinářské kariéry zvládla také vydat dvě knihy o afghánských a čečenských ženách Aluminiová královna a Frišta. Před pěti lety se jí narodil syn Zafar. „Evropa žije v bludu, že její systém života je normou. Když žijete jinde, tak zjistíte, že Evropa není pupek světa,“ uzavřela debatu se studenty Petra Procházková.



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.