Yaser Daniel Reizk o situaci v Egyptě: Cítím se jako den před vypuknutím arabského jara

4. 1. 2017 Autor: Rubrika: Rozhovor žádné komentáře

V první části rozhovoru nám Yaser Daniel Reizk vyprávěl o své cestě k žurnalistice, sametové revoluci i její podobnosti s arabským jarem. Tentokrát si s námi povídá na téma budoucnost Egypta, islámu a rizika zatčení, které by mu mohlo hrozit za jeho kritické divadelní hry.

A co se tedy v Egyptě děje teď?

V červnu jsem přijel do Egypta znovu, abych se zúčastnil masivních protestů proti nadvládě Muslimského bratrstva. Tehdy nás bylo v ulicích asi deset miliónů, podle jiných dvacet nebo dokonce třicet. Všichni jsme chtěli jejich konec v čele země. Náš národ není zas tak bystrý, ale jednu věc pochopil: Muslimské bratrstvo měnilo identitu státu, jeho duši.

Takže najednou byly filmy hřích, hudba byla hřích, hry taktéž. A bez toho Egypťané nedokázali žít. Skoro 45 milionů Egypťanů žije pod hranicí chudoby a Muslimské bratrstvo jim vzalo jejich jediné prostředky, které jim pomáhaly zapomenout na strasti všedního života, na strádaní. Egypťané jsou národ usměvavý, milují tanec a hudbu, islamisté jim oboje vzali. Tak jsme povstali a oni vytasili to nejlepší, co měli. Násilí.

Yaser Daniel Reizk je novinářem s egyptskými kořeny, zpravodajem, scénáristou divadelních her, skladatelem a odborníkem na arabský svět.

Všichni věděli, že když dojde v ulicích ke střetům, ztráty budou vysoké, hrozila občanská válka. Tak jsme volali, aby armáda pomohla nám, protestujícím. Vím, jací jsou vojáci, ale v této situaci opravdu nebylo zbytí. Buď občanská válka, nebo nadvláda armády.

Toho Sisí po čase využil a dostal se k moci a od té doby přichází nespokojenost egyptské společnosti opět, pomalu, do varu. Dnes se například cítím, jako v lednu roku 2011.

Očekáváte tedy další revoluci?

Ne zítra, ale možná časem. Egypťani za to všechno zaplatili už moc velkou cenu. Před arabským jarem měl Egypt jeden z největších růstů HDP ze států Afriky. V den jeho pádu to bylo stále 7,2 %. Turismus i bezpečnost fungovala. Ale ačkoliv Egypt ztratil od roku 2011 mnohé, získal to nejdůležitější: zkušenosti.

Myslíte, že už je tedy Egypt schopnější přijmout liberální demokracii?

Momentálně asi ne. Já sice pocházím z typicky liberální rodiny a celé moje okolí smýšlí podobně, pravda je ale jinde. Liberální elita tvoří deset, maximálně patnáct procent a jejich následovníci maximálně dalších dvacet. Dohromady něco kolem třiceti procent. Zbylých sedmdesát, z čehož deset patří islamistům, stále slepě slyší na slovo Alláh a slepě ho následuje. Takže jsme v situaci, která není dobrá, ale mohlo by být hůř, neboť další stanice by mohla být Islámský stát. Tam nechci, aby Egypt dojel.

Přečtěte si i první část rozhovoru!
Je mnoho spojitostí mezi arabským jarem a sametovou revolucí, uvažuje novinář Yaser Daniel Reizk

Když jste byl na podzim tohoto roku v Egyptě, bál jste se represí, které jsou za současného režimu relativně intenzivní?

Bál jsem se o svou kamarádku, Češku. Já se tam i přes to všechno cítím do jisté míry doma. Sice už jsem se z Čech mnohokrát kriticky vyjadřoval vůči režimu v Egyptě, pravdou ale je, že mě za celou dobu jen jednou, při letištní kontrole po cestě zpět, zdrželi nějací úředníci asi na deset minut. Nevím, co je zaujalo, nebo co hledali. Do Egypta nicméně opět pojedu, až se tam něco zásadního stane.

Předevčírem nám například zavřeli šéfa syndikátu novinářů, před dvěma týdny dva spisovatelé, moje kamarády a další tři novináře. Před dvěma týdny zase zavřeli vydavatele, kterého znám osobně. Dá se tedy říci, že se kolem mě stahuje jakási síť. A proč je zavírají? Údajně pro urážku náboženství, ale je to tím, že jsou to reformisté.

Říkali společnosti, aby si náboženství nechala, ale začala na něj konečně pohlížet zrakem 21. století. Že islám nemůže být o zabíjení bezvěrců a mlácení žen, o mnohoženství ani nemluvím. Sisí, který je pod velkým tlakem konzervativních salafistů ze Saudské Arábie, která na nějakou dobu financovala i tento režim, reformní myšlenky potlačuje. Islám podle nich reformy nepotřebuje, platí pro každou dobu i místo.

Je tedy situace tužší, než kdy předtím?

Uvedu příklad. Zatím nikoho nezabili, Saddám Husajn to tedy úplně není. Za Mursího, ani za Mubaraka se ale na druhou stranu ani jednou nestalo, že by byl šéf syndikátu novinářů zavřen do vězení. Ale za Sisího se to stalo, po dvou letech jeho vlády. Ještě k tomu se ale pyšní velkým mandátem, já mu dal tehdy ve volbách také hlas. Neměli jsme na vybranou, dostal pak 93 % hlasů. Může nás tedy všechny klidně „legálně“ zabít.

Čím se zabýváte, kromě novinařiny?

Novinařinu dělám jako freelancer, kterým jsem byl skoro po celý svůj život, asi na čtyřicet procent. Divadelní hry, které píšu do Egypta mi zaberou tak dvacet procent, zbytek času využívám všelijak. Také hodně překládám do arabštiny.

Jsou ony hry kritické vůči současnému režimu, vadí mu?

Jsou kritické vůči celé společnosti. A jsem rád, že se z undergroundu postupně přesouvají i na větší jeviště. Tento režim mi svobodu tvorby ponechává, ale vskrytu vyčkává, až někdo mou hru nahlásí, podá žalobu.

Ty represe nefungují na bázi tajné policie, jako tady dřív. Jedná se však o dokonalou souhru zákonodárné, výkonné i soudní moci. Jakmile vás někdo za něco nahlásí, funguje tato mašina dokonale a hned se ocitnete ve vězení. O nezávislosti těchto mocí se nedá mluvit.

Hrozí vám tedy kvůli divadelním hrám vězení?

Mně to kvůli těm divadelním hrám do jisté míry hrozí taktéž, protože v nich nastavuji zrcadlo konzervativnímu muslimovi – aby viděl, jak ohavně pokrytecký je jeho morální systém. Protože ten jeho hodnotový systém, podle poměrů 21. století, opravdu ohavný je. Je to pokrytec. Dělá potají všechno, co mu jeho náboženství zakazuje, ale když to někdo udělá ve veřejném prostoru, ihned na něj hází bláto a kameny.

Vaší kritiky vůči muslimům se týká i další otázka. Názory, které jste před rokem prezentoval na ČT24, sdílí na Youtube i skupina Islám v ČR nechceme, opačný extrém fundamentalismu. Jak to vnímáte?

To se mi moc nelíbí, protože se na mě přiživují. Často mi i píší na Facebook, ale já je neignoruju – jsou to lidi. Ale schůzky s nimi odmítám. Rasista stejně být nemůžu, podívejte se, jak vypadám. I když nevím, zda u nich jde o rasismus nebo jen o strach, často i oprávněný, z islámu.

Jde mi spíše o ono pokrytectví. To, co kritizujete na muslimech, vidím denně v jiných podobenstvích i na Češích. Cítíte se být někde mezi oběma stranami?

To ne, já nemohu nikdy mít problém s člověkem, ať je takový, nebo makový. Mám ale problém s každým, ať tím, či oním, který chce někomu ukrajovat z jeho svobody. Já nemám nic proti muslimům, ale mám tisíce výtek proti středověkým způsobům výkladu islámu. To, že jsou ony zastaralé fundamentální myšlenky ještě stále součástí výuky o něm, že jsou výzvy ku vraždění bezvěrců stále – to jsem zažil na podzim v Egyptě – hlásány při bohoslužbách, jako by se nechumelilo, to je odporné.

Jakou cestou by se tedy islám měl vydat?

Svou vlastní. Kdyby to šlo, měl by být velmi rychle vytlačen z veřejného prostoru. Kdo chce být muslim, je to jeho věc, ale ať to nikomu nenutí. Jakmile začne zasahovat do našich svobod, je to špatně. Muslimové, kteří před pár lety po statisících fandili zabití onoho dánského karikaturisty Larse Hadegaarda, po útocích na Charlie Hebdoa vlně teroru Islámského státu nevyšli v milionových počtech protestovat do ulic, jsou u mě lidmi nemocnými.

To je hlavní problém islámu. Svou roli v tom všem vnímám právě při nastavování zrcadla oněm lidem, kteří jsou tohoto schopni. Musí si to uvědomit.

Myslíte si, že se vám daří ono zrcadlo nastavovat?

Jistěže ano, daří. Jinak už bych to vzdal. Není to ale jen můj osobní pocit, mám velkou odezvu od lidí z arabského světa. Nutí je to přemýšlet o jejich životě, který je plný násilí a smrti a postrádá svobodu. Nutí je to se stydět.

Ačkoliv jsou záporné reakce muslimské obce stále slabé a vyskytují se zřídka, dříve tomu tak nebylo téměř vůbec. Po útocích somálského sympatizanta s ISIS v Ohiu následovalo zavržení činu ze strany místní muslimské obce téměř hned. Změnilo se něco od událostí kolem onoho dánského karikaturisty, mění se už něco k lepšímu?

Po malých krůčcích se, dle mého, situace k lepšímu opravdu mění. Ale zeptám se já vás. Co je tou odezvou? To, že muslimové poslechnou jakési vyjádření hlavy místní obce a zařídí se slepě podle něj. Jsou zvyklí ho poslouchat.

Slovy kleriků proudila do krve muslimů po desetiletí nenávist, a to se dá změnit bohužel jen velmi pomalu. Role těchto hlav muslimských organizací by ale podle mě měla být člověka, který je schopen stát se fanatikem, udat, nebo zamezit tomu, aby se jím stal.

Všichni muslimové si musí začít uvědomovat, že ač se vyjádří vůči těmto hrůzným činům kriticky, stále za ně nesou určitou zodpovědnost. Šejkové hlásali jeden den našeho pobytu v Egyptě megafonem, který je slyšet v každé ložnici a domácnosti slova o nenávisti ke křesťanům a židům.

Co si o tom má takový křesťan, nebo žid myslet? Středoškolák v Egyptě má stále vnuknuté, že má právo vést džihád.

Vnímáte budoucnost pozitivně?

Čeká nás dlouhá a v této fázi již určitě i krvavá cesta. Možná se jejího cíle nedožiju, ale udělám vše pro to, aby se jí dožily moje děti.

Jonáš Verner
Zdroj foto YDR: Marie-Luisa Purkrábková



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.