Z prohry bych se rozhodně nezhroutila, říká Miss Academia 2009 Jana Marečková

13. 4. 2009 Autor: Rubrika: Rozhovor žádné komentáře

Nevěřila, že by mohla vyhrát. Přesto se pětadvacetiletá Jana Marečková z FHS jako druhá studentka naší alma mater může pyšnit titulem Miss Academia. Se sympatickou brunetou jsme povídali nejen o zákulisí soutěže.

Jana Marečková, Miss Academia 2009

Před Miss Academia se Jana zúčastnila soutěže o nejfotogeničtější dívku.

Foto: Martin Kolář (UK media)

Proč ses rozhodla do Miss Academia přihlásit?

O soutěži mi řekla kamarádka. Zaujala mě hlavně myšlenka a motto soutěže – Miss, která má (s)mysl.

Byla účast na takové akci tvou premiérou?

Už jsem se zúčastnila soutěže o nejfotogeničtější dívku, která byla ale vyloženě jen “vizuální”. Skončila jsem druhá.

Překvapila jsi svou účastí v soutěži kamarády, rodiče a známé?

Nikde jsem to moc nerozhlašovala do doby, než jsem postoupila do finále. Můj postup pak samozřejmě ocenili.

Jak takový “nábor” na finálový večer probíhá?

Nejdřív byl casting v Praze a potom ve Zlíně. Na každém holky absolvovaly vědomostně-inteligenční test. Obsahoval všeobecný přehled, geometrické obrazce, doplňování slov do vět a tak.

Následoval rozhovor s porotou, kde jsme se představovaly, řekly, co studujeme. Také padly otázky na naše osobní názory, aby zjistili, jak reagujeme a jak se umíme prezentovat. A taky promenáda v plavkách. Všechny body se sečetly, ale největší podíl na hodnocení činily výsledky testu.

Zúčastnily se castingu i dívky, jejichž postava se obecně za “ideální” nepovažuje?

Ano. Přišlo mi úžasné, že se nebály, samy před sebou se neshodily a neřekly si, že to nemá cenu. Že si věřily. Je vidět, že soutěž a její hlavní myšlenka – tedy prezentace osobnosti – zaujmou. Nicméně na konečném výběru je potom vidět, že přeci jen nějaké ty parametry roli hrají…

Jak jste se připravovaly na finále?

Jeli jsme na víkendové soustředění, kde jsme nafotily prezentační fotky. Natočili jsme taky medailonky, podle kterých se pak mohli rozhodnout lidi na internetu, které z nás dají hlas.

A taky nám vysvětlovali, o co půjde v nové disciplíně. Před finálovým večerem jsme intenzivně nacvičovaly choreografie, protože to nebylo jen obyčejné chození, ale i taneční variace.

V promenádě v plavkách jsme točily gymnastickou stuhou, takže tenhle rok to bylo takové neobvyklé. A hrozně nás chválili, že jsme šikovné, že jsme se to naučily (smích).

Večer jsme měly i čas na zábavu, byly jsme v kině, na józe a na laser game. Docela jsme si to užily, byly jsme taková bezva parta. Dobře jsme si popovídaly, bylo to příjemné.

Na generálce jsme stihly jen půlku večera

Jak ses osobně připravovala na finále?

Připravovala jsem se hlavně na tu kreativní disciplínu. Že to budou tři scénky, mě napadlo hned, a potom už jsme jen dotahovali, jak budou vypadat kostýmy a dialogy. Vystupovala jsem s bráchou, doma jsme si to hráli “na sucho”. Nacvičení naostro proběhlo až na generálce, ale vyšlo to dobře.

Jana Marečková, Miss Academia 2009

Foto: Martin Kolář (UK media)

Ne každý finále sledoval…

Zadání znělo: Libovolně kreativním způsobem ztvárnit naši budoucnost po absolvování oboru, který studujeme. Antropologie se těžko zobrazuje a vysvětluje, takže mě napadlo udělat si z toho legraci.

Ve třech scénářích ukázat, že nemusím pracovat jako antropoložka, ale že vždycky, ať budu dělat cokoliv, bude moje myšlení antropologií ovlivněno. Takže první scénář byla variace na seriál Sběratelé kostí, druhý na ženu v domácnosti a třetí na prezidentku.

Musela jsem to podat tak, aby to bylo srozumitelné a abych se vešla do časového limitu.

Nechal se brácha „zneužít“ dobrovolně?

On je na střední, kde měli projekty jako třeba Festival fiktivních firem. V něm si zahrál manažera, takže s vystupováním na veřejnosti měl zkušenosti. A i když je trochu stydlivý, na druhou stranu v sobě trochu exhibicionismu má. A navíc to bylo pro dobrou věc – pro sestru. (smích)

Vařily se v tobě při finálovém večeru emoce, nebo jsi byla v klidu?

Největší nervozita a stresy byly přes den. Generálka měla být ve dvě, ale ještě v půl čtvrtý jsme za scénou stepovaly v lodičkách.

Řešila se režie, kamery, technické problémy, selhávala komunikace. Tím pádem jsme na generálce stihly jen půlku večera. Ale pak, když už se to rozjelo, jsem byla úplně v klidu. Říkala jsem si, že snad není co zkazit, vždyť choreografii jsem uměla.

Kladl moderátor při rozhovoru s každou finalistkou zákeřné dotazy?
Spíš neobvyklé. Vůbec jsme neznaly konkrétní otázky. Měla to být forma výslechu, aby bylo vidět, jak umíme reagovat. Jedné holky se třeba ptal: Ruka nebo noha? Petr nebo Pavel? A záleželo, co z toho dokážeme udělat.

V Praze se objevil jen článek v Metru. A ještě bez mojí fotky

Neztratila jsi svůj klid u vyhlašování vítězky?

Poslední hodnocená disciplína byly plavky, na které jsem si ve frmolu v zákulisí zapomněla připnout číslo. V plavkách jsme předstupovali před porotu a já myslela, že vyhlásí alespoň moje jméno, ale oni místo mě vyhlásili dvakrát stejnou dívku.

Nakonec to vypadalo tak, že jsem neměla ani číslo, ani nezaznělo moje jméno, takže jsem si říkala, že ani neměli šanci si mě všimnout. Myslela jsem si, že v téhle disciplíně asi žádné body nezískám. Nepočítala jsem vůbec s ničím, s žádným umístěním. Rozhodně jsem se z toho ale nijak nehroutila.

Miss Academia 2009 Jana Marečková

Foto: Martin Kolář (UK media)

Ale když jsi pak slyšela svoje jméno….

Předseda poroty (rektor Univerzity Tomáše Bati – pozn.red.) dlouho čekal, než vyhlásil jméno. Sice jsem vystoupila z řady, ale říkala jsem si, jestli se spletl, tak to bude pěknej trapas…

Z jaké ceny jsi měla největší radost?

Cen jsem dostala opravdu hodně, minimálně polovina vyhraných poukazů mi ještě přijde, takže budu mít půl roku takové Vánoce.

Velkou radost jsem měla z maličkého notebooku, který jsme dostaly všechny tři. Dostala jsem i pokaz k pobytu u moře a doufám, že ho využiju.

Má vítězka Miss Academia následující rok nějaké zvláštní povinnosti?

Smluvně zadanou povinnost vůbec. Spíš jde o mou ochotu poskytovat rozhovory – kontaktovala mě hlavně média ze studentského prostředí. Musím ale říct, že Miss Academia v Praze nevzbudila žádný velký ohlas. To mě maličko mrzelo. Spíš na Moravě, kde je soutěž známější. Články tam potom vyšly ve všech denících.

Myslím, že jen v Metru byla zmínka. S velkou fotkou, na které jsem ale ani nebyla já, což je teda dost zvláštní (smích).

Poslední otázka. Myslíš si, že je dnes krása důležitá?

Dneska hraje docela velkou roli a vlastně nejenom dneska. Když má člověk v pořádku zrak, devadesát procent svého okolí vnímání právě jeho pomocí.

Dokládá to i důležitost neverbální komunikace. Ale krása se nedá určit, je individuální a taky se teď spíš dbá o nějakou tu upravenost. Člověk nemusí odpovídat obecným kritériím na symetrii, ale když je upravený, může mu to hodně pomoct.

Jana Marečková

Čtyřiadvacetiletá kráska studuje obor obecná antropologie na Fakultě humanitních studií UK. Specializuje se na humánní etologii, která se zabývá biologickými základy lidského chování a prožívání. Letos zvítězila v soutěži Miss Academia a stala se tak, po právničce Martině Trnkové, již druhou držitelkou prestižního titulu zapsaná na Univerzitě Karlově.



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.