Pro někoho příliš vzdálená a nedostupná. Tak může působit jedna z nejprestižnějších amerických i světových univerzit Harvard. S jejím absolventem Janem Strakou jsme si povídali o tom, jak probíhá studium na americké univerzitě, jak vypadá přijímací proces či jak se americký systém liší od českého.

Po gymnáziu jste zavítal hned do Ameriky, proč jste chtěl právě tam?

Byl jsem na gymnáziu v Praze a třetí ročník jsem strávil na střední škole na stipendijním pobytu ve Spojených státech. To bylo přes nadaci Open Society Fund, oni zprostředkovávají stipendia a díky tomu jsem se na rok dostal na skvělou školu ve Státech. Tam jsem měl dobré výsledky a  když jsem se vrátil, tak jsem měl všechno připravené, abych si mohl podat přihlášku na univerzitu. Díky skvělé zkušenosti na té střední škole v Tennessee mě to táhlo zpět.

Jak jste se tam hlásil?

Hlásil jsem se na více škol ve Spojených státech. Přijímací řízení funguje tak, že se hlásíte velmi brzo. Uzávěrky přihlášek mají do konce prosince, takže na nich pracujete již na podzim. Výsledky přijdou 1. dubna. Přijímačky na české vysoké školy jsem proto už neřešil, protože přišly výsledky z Ameriky.

Jaký obor jste tam studoval a jak byste porovnal studium tam a u nás?

Vystudoval jsem politické vědy. Studium na bakalářské úrovni je ve Spojených státech velmi specifické, liší se zejména v tom, že je tam možné studovat víc věcí najednou. V mém případě to byla kombinace společenských věd, filozofie a literatury.

Zahraniční zkušenost je všeobecně výtečná, na Harvardu byli velmi motivovaní studenti, kteří měli spoustu energie a zájem o všechno možné. Americké univerzity mají také trochu jiný přístup ke studentům. Jejich filozofií zjednodušeně je, že když se studentovi něco nepovede, tak za to primárně nemůže pouze on, ale i škola. Když měl někdo špatné výsledky, tak škola si s nadsázkou řekla „pojďme zjistit, co my děláme špatně a jak nefunguje náš systém poradenství, kde mohli selhat učitelé, proč jsme ty problémy nepodchytili dřív?“

Tento přístup je motivován i tím, že v rámci srovnávacích žebříčků univerzit, na nichž školám v USA velmi záleží, je jednou z kategorií, kolik z imatrikulovaných studentů dostuduje. Školy se proto snaží studentům pomoci dostudovat. Sám jsem v ČR na vysoké škole nestudoval, ale podle toho, co slýchám od kamarádů a známých, je situace zde velmi rozdílná.  Na Harvardu se počet dostudovaných pohybuje okolo 98 %. Dalším důležitým faktorem jsou peníze, těch mají ty dobré školy daleko více než ty české.

Jak je to se školným?

Na bakalářské úrovni školné je, ale bavíme-li se o těch nejlepších univerzitách, tak ty mají velmi štědrá stipendia. Ta jsou založena na tzv. need-based financial aid, to znamená, že dávají finanční pomoc podle potřeby studenta, neboli podle toho kolik vydělávají jeho rodiče. Harvard tento rok, když přijímá studenty, tak pokud jeho rodiče dohromady vydělávají méně než 65 tisíc dolarů za rok, což je asi 1,3 milionu korun, tak mu zaplatí úplně všechno, včetně školného, ubytování, stravy a zdravotního pojištění. S nadsázkou se dá říci, že bakalářské studium v Americe vyjde levněji než v Česku.

A jak je to vlastně s přijímacími zkouškami?

Spíše než přijímací zkoušky bych to nazval přijímacím procesem. V Česku student přijde na přijímací zkoušku, napíše nějaký test, a těch pár hodin rozhodne o jeho budoucnosti. Pokud se zrovna ten den špatně vyspal nebo má chřipku nebo se mu test prostě nepovede, má smůlu a musí to zkusit až za rok. Americké školy se na zájemce o studium dívají komplexněji. Vyžadují výsledky z celé předchozí školní docházky.

Když se hlásíte na bakaláře, chtějí výsledky z celé středoškolské docházky, na magistra pak vyžadují výsledky z celého bakaláře. Dále musí uchazeč napsat esej, potřeba jsou standardizované testy a doporučení od učitelů. Velký důraz se také často dává na zapojení do mimoškolních aktivit. Přijímací řízení proto možná trochu objektivněji hodnotí schopnosti a potenciál studenta, protože se dívá na jeho kontinuální práci během předchozího studia.

Vy jste tam tedy vystudoval bakaláře?

Ano. Americký bakalář má ale čtyři roky. Na rozdíl od nás, kde se bakalářský stupeň zavedl až nedávno, má v Americe dlouhou tradici a je považován za dokončené vysokoškolské studium. To znamená, že absolventi bakalářského studia běžně nastupují do podnikatelské sféry nebo do státní správy, kde jim to nijak nebrání dostat se na vysoké pozice.

Míváte nějaké přednášky pro studenty středních škol?

V rámci Harvard Club of Prague jsem teď společně s Fulbrightovou komisí v Praze připravil panel o tom, jak se hlásit na americké vysoké školy. Zájem o studium v Americe je stále relativně malý, ačkoliv povědomí o něm roste. Spousta studentů, ale neví o finančních možnostech univerzit, mají pocit, že si studium nemohou dovolit, což nemusí být pravda. Na bakaláři jsou školy docela štědré, s magistrem je to horší. Roční náklady na Law school nebo na Business school, dosahují 60–70 tisíc dolarů.

Co Vám studium na Harvardu přineslo?

Určitě mi výrazně rozšířilo obzory kulturně, lidsky, akademicky. Přineslo mi spoustu skvělých kamarádů, lidí se spoustou zájmů, s vášní pro to, co dělají, s kterými se člověk může pobavit o čemkoliv, a oni budou otevření a budou se mu snažit porozumět. Dobré kamarády si ale člověk najde při studiu všude. Samotné studium na mě mělo velký vliv.

Tam existuje jiný způsob učení, jiná příprava?

Právě. V USA se na vysokou školu chodí přes celý semestr, není možné vynechat několik týdnů.  Pokud se zapíšete na nějaký kurz filozofie nebo historie, každý týden tam bude pár desítek nebo stovek stran, které musíte přečíst, na semináři o tom musíte být schopni fundovaně promluvit, často napíšete nějakou reakci či esej. Eseje se píší kontinuálně během celého semestru. V přírodních či matematických vědách zase máte každý týden domácí úkol s příklady nebo prací v laboratoři. Vím, že nejnáročnější matematické kurzy měly snad 30 až 40 hodin domácích úkolů týdně, ty studenty jsem obdivoval.

Když to tak poslouchám, tak se to přeci jen trochu podobá našemu systému. Pak je ale problém v praxi. My také máme texty ke čtení na cvičení, ale pak je to někdy v praxi jinak – spousta lidí se nepřipraví a ani učitel na to nedbá, je pasivní, což vás nedonutí přečíst si to další týden a tak dále.

Samozřejmě, ne všechno je na těch školách perfektní a ne vždy to vyjde, ale ti studenti jsou motivovaní a částečně i tím, že si za vzdělání platí nebo museli získat stipendia, tak mají vůči škole vyšší očekávání. Samozřejmě pokud se chcete flákat, tak to do určité míry půjde všude. Ale pokud se přihlásíte na seminář s 10 studenty vedený profesorem, který je expertem ve svém oboru, tak tam se velmi těžko schováte s nicneděláním.

Jak je studium na Harvardu ukončeno?

Výhodou je, že pokud student nechce, tak nemusí psát závěrečnou bakalářskou práci. Celé studium je totiž strukturované jinak a k absolvování bakalářského studia stačí vystudovat požadovaný počet kurzů. Já jsem se závěrečnou práci nakonec rozhodl nepsat, protože jsem neměl dostatečně dobré téma a nápady. Na bakalářské práce jsou na Harvardu kladeny obrovské nároky a od studentů se očekává, že předloží opravdu originální práci, která nějak přispěje jejich oboru.

A co takové zkoušky?

Zaprvé, v USA neexistuje něco jako ústní zkoušení. Za druhé, během semestru se píší různé eseje, část jsou zkoušky v polovině semestru (midterms) a závěrečná zkouška na konci semestru má proto hodnotu jen 30–40 % závěrečné celkové známky z kurzu. Zkouška je samozřejmě náročná a stresující, ale není to na úrovni „buď a nebo“.

Jaký máte pohled na české vysoké školství?

Mně se těžko dělají nějaké soudy, když jsem v ČR na univerzitě nestudoval a nechtěl bych nějak přehnaně generalizovat, protože i české školy se v přístupu ke studentům a v úrovni výuky velmi liší. Často ale od kamarádů slýchám různé hororové příběhy o neochotě škol uznat jim třeba kredity ze studia ze zahraničí, o všeobecné neochotě pomoci studentům a nezájmu. V tom byla má zkušenost jiná.

Když se vrátíme zpátky ke studiu, tak je důležité, aby člověk věděl, co vůbec chce dělat. Spousta studentů přemýšlí nad tím, aby po škole našla uplatnění, aby mu to něčemu bylo, když do toho bude investovat čas a peníze. Vy jste věděl, co chcete dělat?

Já nevím doteď, co přesně chci v životě dělat. Snažím se vždy dělat to, co mě v daný moment baví a zároveň mi nějak dál rozšiřuje obzory a posouvá mě. V tomhle bylo studium v USA výbornou zkušeností. Tam je úplně normální, že lidé po škole vyzkouší více zaměstnání, snaží se nasbírat co nejvíce zkušeností. A když se jim to přestane líbit, dají se do něčeho jiného. Nejlepší způsob, jak zjistit, zda chcete něco dělat, je si to vyzkoušet.

Profil

Jan Straka je absolventem Harvard University, pracuje v think tanku IDEA při CERGE-EI a spolupracuje se sdružením European Leadership & Academic Institute (ELAI), které je platformou pro sdílení profesních zkušeností a pro projekty zaměřené na podporu vzdělávání v Česku. V rámci projektu Yes You Should se snaží zvýšit zájem studentů o studium na nejkvalitnějších vysokých školách v zahraničí.

Nejbližší semináře

Seminář o studiu na prestižních zahraničních univerzitách s Janem Průšou, který studoval na University of Cambridge ve Velké Británii – 16. května 2012, 17.30–19.00, FSV UK – Institut ekonomických studií, Opletalova 26, místnost 109

Seminář o studiu na prestižních zahraničních univerzitách s Tomášem Potměšilem, který studoval na Columbia University v New Yorku – 17. května 2012, 17.00–18.30, FSV UK – Hollar, Smetanovo nábřeží 6, místnost 212