Zatímco osobnosti 17. listopadu poklidně slavili ve věhlasném podniku Rock Café, o pár metrů dál se lidé k památníku na Národní třídě snažili dostat násilím. To je jen jeden z paradoxů, který provázel oslavu výročí začátku konce totality.

Mezi další patří například svíčky a věnce postříkané hasicím přístrojem, koncerty, které musely být zrušeny, koncerty, které sice zrušeny nebyly, musely však skončit o desáté hodině večerní nebo například desítka lidí čekající na zajímavý dokument, jejíž část odradí neustále se opakující reklama.

V osm hodin večer bylo u pamětní desky na Národní třídě živo. Na rozdíl od dopoledne to nezapříčinil příjezd prezidenta republiky, ale klíč uzamykající bránu do průchodu s památníkem, který připomíná brutální rozehnání studentské demonstrace v roce 1989. Někteří tedy začali pokládat svíčky před vrata oddělující soukromý prostor od zbytku ulice. Jedna ze skupinek se ale rozezlila a projevila ostré názory na současné vedení státu. „Je to skandální. Aby bylo zrovna dnes večer zamčeno,“ rozčiluje se jedna z přítomných a ostatní souhlasně přikyvují. „Je to důkaz toho, že vláda se opět bojí občanů. Naštěstí opodstatněnou silou se dá mnohého dosáhnout.“

Fotogalerie

Fotoreportáž ze slavnostního uctění památky Jana Opletala a Václava Sedláčka a oslav Dne svobody na Národní třídě

Popisuje tak to, že se jim nakonec i přes nesouhlas ostrahy budovy podaří dostat dovnitř. Ochranka ale volá policii, která po nějaké době vyjedná podmínky. Průchod je otevřen ještě tři hodiny. Na poslední chvíli toho využívá například ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. S konfliktem mezi příchozími a ochrankou souvisí i prášek ulpělý na věncích a svíčkách. Ten se na ně snesl z hasicího přístroje, který použila ostraha domu, aby příchozí rozehnala.

V rockové kavárně byl naopak docela klid. V podniku se vedle posluchačů skupiny Armia a Diktát a anonymních návštěvníků sešla i početná skupina známých osobností. Některé z nich oficiálně pozvala organizace Opona, pod jejíž záštitou se letošní Den svobody konal. S pivem v ruce se tu pohybovali například Martin Klíma, organizátor pochodu z Albertova na Národní třídu a hlavní řečník z uskupení Nezávislých studentů, ministr obrany Alexandr Vondra, ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, dále jste tu mohli potkat kontroverzního výtvarníka Davida Černého či ekonoma Tomáše Sedláčka.

Návštěva mnohých byla spjata s oslavou výročí počátku pádu komunismu, někteří se průvodu z Albertova na Národní třídu zúčastnili nejen loni. I dva ze tří členů české kapely Diktát, které se mi podařilo oslovit, neseděli v ten chladný listopadový den doma. „No jasně, že vnímáme dnešní vystoupení v souvislosti se 17. listopadem. My jsme starý dědci,“ žertovali.

Ti, kteří očekávali větší koncert odehrávající se v dolním sálu Rock Café, byli zklamáni. Nepodařilo se totiž dokončit rekonstrukci, a tak musela být některá vystoupení dokonce zrušena. Kapela Armia měla povoleno hrát pouze do desáté, ale i tak se jí podařilo rozhýbat publikum pomalu zaplňující prostor pod pódiem.

Na podestě Nové scény Národního divadla se sešlo podstatně méně lidí. Důvodem mohlo být i špatné označení a neinformovaní recepční, kteří nevěděli, kam zájemce poslat. Část z nich ale odradila od sledování reklama, která běžela snad nekonečněkrát za sebou. Příběh nezávislé hudební scény v Polsku, dokument s názvem Zew Wolności (Rytmus svobody), tak nakonec zhlédlo jen pár nadšenců.

Letošní oslavu začátku Sametové revoluce doprovázely i mnohé demonstrace. Asi nejvýrazněji protestovala na Václavském náměstí asi tisícovka lidí proti nové pražské koalici ODS a ČSSD. Slovy účastníka studentského pochodu v roce 1989: „Těžko říct, jak by to dopadlo, kdyby ten den pršelo…“