Na festival „Všemi směry“ jsem se vydala směrem jedním – tím správným – a to do Rock Café na Národní třídě. Cestou metrem jsem přemýšlela, jak asi vypadá kůže správného žurnalisty, když v ní mám jeden den být. „Prožijte jeden den v kůži novináře“ totiž bylo hlavní motto festivalu.

V 10 hodin, kdy festival začínal, tam již bylo opravdu hodně lidí. Ještě aby ne, když zanedlouho startoval jeden ze základních seminářů – Lekce žurnalistiky. Pod vedením Martina Kézra jsme vplouvali do světa novinářů, ačkoli jen jako stíny, co se chtějí jednou zhmotnit.

Všemi směry dělalo a dělá čest svému jménu. Kdo se alespoň trochu zajímá o oblast médií, novinařiny, komunikace, našel si zde to své. Dopoledne bylo věnováno seminářům a diskusím – počínaje zmíněnou Lekcí žurnalistiky, přes seminář o tom, „Jak přesvědčit?“, kde mediální poradce Jan Kubáček na praktických příkladech i teorii vysvětloval, co dělat a nedělat, jak máchat rukama a jak ne, zda si na rozhovor obléci červenou či černou a konče odpovědí na otázku „Jak zaujmout?“ v podání reportéra televize Nova Martina Vencla.

Protože být v kůži novináře spočívá především v praxi, než v poslouchání teorie, neslo se odpoledne v Rock Café v duchu workshopů – a ty si na zajímavosti rozhodně nezadaly s dopoledními semináři. Moderátorka Martina Kociánová učila, jak číst ze čtecího zařízení a jak se nezhroutit, když „se něco rozbije“, uhrančivý Petr Anděl popisoval „práci s hvězdou“, což se vyjevilo mnohem těžší, než se může zdát, Martin Vencl přešel z teorie o zaujímání diváka do praxe v rámci workshopu „Stavba reportáže“ a v neposlední řadě hlasová poradkyně Zdena Fleglová trápila své ovečky jazykolamy, které jsou často i hlavolamy, až jim brněla pusa.

Kromě seminářů a workshopů zde se zde našlo velké množství dalšího vyžití – studentské filmy, diskuse (například o Bulváru s Michalem Vieweghem a Petrem Novotným), autorská čtení a koncerty. V půl osmé byl sice program oficiálně ukončen, ale zábava pokračovala do pozdních nočních, přesněji brzkých ranních hodin. Takový den v kůži novináře se přece musí dostatečně zapít, aby se na něj nezapomnělo.

Karolína Heroldová
Autorka je spolupracovnicí portálu UKáčko.cz