Milá čtenářko,
milý čtenáři,

není to tak dávno, co jsme byli na tvém místě. Užívali jsme si nejdelších prázdnin našeho života co to jen šlo a najednou bác – přišel říjen a my se ocitli na „vejšce“. Pro každého jsou první dny na vysoké škole trochu šok. Přece jen, bude to trochu něco jiného, než zasednout do své staré známé „třetí lavice u okna“ jako každé září. Aby Tvé první kroky po akademické půdě byly jistější, připravili jsme deset rad, jak úspěšně vykročit do vysokoškolského života.

Na vysoké škole se přezouvat nemusíš
Tedy zpravidla, pokud se nepohybuješ na specializovaných pracovištích. Jestli ale v zimě chceš být aspoň trochu milostivý(á) ke svým nohám, neškodí si s sebou pantoflíčky v sáčku vzít. Rozhodně se není za co stydět…

Hodina netrvá tři čtvrtě hodiny
To je bohužel fakt. Připrav se na to, že přednášku nebo seminář vyučující – pokud tedy není zrovna ve zvlášť rozverné náladě – dřív než za 80 nebo 90 minut neukončí. Takže až uslyšíš z různých míst chrápání, cvakání propiskou nebo ťukání do mobilu, klid. To už prostě patří ke koloritu vysokoškolské výuky.

Do školy přece jenom občas zavítej
Zatímco přednášky bývají nepovinné, na seminářích a cvičeních se docházka (obvykle) pečlivě kontroluje. Někdy musíš v případě byť i jediné neúčasti předmět znovu vychodit, jindy jsou povoleny jedna až tři absence. Ale to už je opravdu maximum. A opakovat předmět kvůli tomu, že se ti párkrát nechtělo z vyhřáté postele, je trochu „vopruz“.

Ať žije samostudium
Ke složení zkoušky bohužel to, co jsi pochytil/a na přednášce, nestačí. Čas od času je ku prospěchu prolistovat si skripta (latinský výraz pro učebnici) a další materály, a pozeptat se starších spolužáků, co že je to ten „seznam povinné a doporučené literatury“. Ne vždycky je nutné číst úplně všechno, ale někdy je taky soupis knih moc stručný.

Pozor na „pana profesora“ a „paní profesorku“
A taky „paní učitelko“ a podobné, dobře známé výrazivo. Na VŠ se oslovují kantoři akademickými tituly a neplatí, že čím víc, tím líp, tedy – nepomůžeš si, když oslovíš dotyčného titulem vyšším, spíš ho tak uvedeš do nepříjemných rozpaků. Když si nejsi jistý/á, použij osvědčené „Dobrý den, prosím vás…“

Čtyřka není dostatečná
Univerzita Karlova pro známkování stále ještě používá starou (a pro někoho) dobrou rakousko-uherskou stupnici 1–4. Dostat jedničku je samozřejmě skvělé a hodné gratulaci, trojku méně, pravda, ale pořád to znamená, že jsi prospěl/a. Pokud dostaneš čtyřku, o-ou, něco se nepovedlo, ale ještě zdaleka není konec. Na každou zkoušku jsou tři pokusy, takže nezoufej.

Za opisování nehrozí poznámka do žákovské, ale vyhazov
Tak tady pozor. Předně, na vysoké už je žákovská knížka trochu passé, to si řekněme bez obalu. Ale existuje samozřejmě Výkaz o studiu, neboli normálně řečeno – index. Co se opisování týče – tak na to jsou na UK obzvláště hákliví. Pokud ve tvé seminární nebo později diplomové práci najde vyučující pasáž, která není z tvé hlavy (tedy po lopatě: přesně opsaná z knihy anebo hůř – z Wikipedie), může se stát, že se s tebou slušně rozloučí a doporučí, ať se další semestr už neobtěžuješ přijít. Takže si zapamatuj: Raději dostat špatnou známku (svět se kvůli tomu rozhodně nezboří) než nedodělat školu kvůli blbosti.

Bez internetu ani ťuk
Dnes už se na celé univerzitě předměty registrují po internetu. Na internetu také visí všechny důležité informace, především termíny, do nichž je nutné (ano, bezpodmínečně) splnit rozmanité povinnosti se související studiem. Po internetu si studenti dopisují s učiteli a předávají si materiály k výuce. A v neposlední řadě, přes internet spolu studenti navzájem komunikují. A jedině na internetu si přečteš UKáčko.cz. Už chápeš proč to bez každodenního připojení na internet zkrátka nejde?

Když nevíš, prostě se zeptej
Babičky říkávaly: „Líná huba holé neštěstí.“ Tady to platí dvojnásob. Když budeš mít potíže s výukou, zeptej se svého pedagoga. K tomu slouží zejména jeho konzultační hodiny. Pokud budeš mít otázky ohledně svého oboru studia, pocti svou návštěvou garanta nebo katedru. A jestli není tvou silnou stránku všemožné papírování, neboj se poprosit o pomoc na studijním oddělení. No a až budeš zmírat hlady a žízní, zeptej se na nejbližší menzu či bufet!

Hlavně klídek!
Univerzitu Karlovu už před tebou úspěšně absolvovalo několik stovek tisíc lidí. Tak proč bys to neměl/a zvládnout ty? S chutí do toho a hlavně: Žádný stres! Jak říká jeden americký profesor: „Kdo si život neužije na vejšce, nebude se bavit nikdy!“ A o tom to je.

Držíme ti palce!

Redakce UKáčka.cz