Drama. Komorní drama. Existencionální drama… Tento žánr bývá u festivalového publika dost oblíbený. Jak je tedy možné, že za poslední dobu diváckou soutěž deníku Právo nakonec vyhrávají odlehčující komedie?

Vždyť přeci drama máme všichni rádi. Debatujeme o něm v předsálí kin, na báru, v kavárnách, ve frontách. Hnípeme se v zapeklitém příběhu a mnoho chvil strávíme hledáním toho správného klíče. A stejně nás nakonec všechny oblaží žánr lehčí. Něco, u čeho nemusíme tak přemýšlet. Nebo můžem, ale v odlehčeném modu. Souhlasně schvalujeme špatné konce, nevyřčené otázky, ale srdce nám zaplane nad oddychovým tématem. Takovým festivalům jako jsou Karlovy Vary je vytýkána přílišná intelektuální náročnost.

Ale je to opravdu tak? Ani zdaleka. Vždyť už loni jsme končili odlehčujícím muzikálem Mamma Mia. Všichni brblali, ale stejně se nás sešlo nad 1400 diváků. A stejně sme si do rytmu pohupovali nožkou. Potřebujeme zkrátka občas změnu. My, zádumčivé festivalové publikum. A letos to vypadá, že nám festival skutečně vyšel vstříc. Třeba ruským muzikálem Hipsters. Touha sovětské mládeže, která vyznává americký styl, po zakázaném ovoci je neodbytná. A ten buldoček, který neustále mění barvy… K popukání.

To zas v takovém Za všechno může Jidáš hlavní protagonisté zakázané ovoce očividně už ochutnali. Možná proto nyní svůj veškerý čas tráví v místní věznici. Nastudování velikonočních pašijí v tomto soutěžním italském snímku se ujali praví vězňové. Posledním žánrově čistým muzikálem letošního ročníku je maďarská jemně nahořklá komedie Made in Hungary. Fronta pro čekající bez lístku nakonec nebyla nijak dlouhá.

Tento originální počin měl totiž silnou konkurenci ve Velkém sále v podobě Mannových Public Enemies v hlavní roli s Johny Deppem a Christianem Balem. Možná tomu napomohla i dobře cílená „kachna“ („Ty jo, tak ten Depp už se před chvílí doubytoval v Puppu a prej nakonec fakt na tu premiéru dorazí“). Možná, každopádně Made in Hungary se setkalo s opravdu triumfálním úspěchem.

Publikum reagovalo i během filmu a těch potlesků… Málokdy se stane, že se na pódiu sám producent dojetím rozpláče opět – jak jinak – za obrovské salvy pískání, juchání, hvízdání a tleskání. Že by aspirant na festivalový šlágr? Sesbírá nakonec víc hlasů jako komedie o tlouštíkách, co se rozhodnou vykašlat se na dietu a začít jako sumo ve snímku Na velikosti záleží?

Každopádně, pokud ve filmu oceňujete hravou, zábavnou hudbu, ale muzikál není váš šálek čaje, nezoufejte. Australský teenegerský příběh Samson a Dalila, ze života Aboriginálů oplýval například chytlavým reggae. Milovníkům klasiky zase doporučuji film Lekce 21. Hlavní postava, profesor Mondrian Kilroy se zde zabývá přeceňováním několika slavných děl a to hlavně Beethowenovou Devátou. V čínsko-thajsko-filipínském dokumentu nás zase současná místní kapela seznámí se svými západními vzory AC/DC a Iron Maidem. Výsledkem této symbiozy je repertoar ve stylu Eminema, Linkin Park, tradičních čínských zpěvů a Madame Butterfly. Místy sice chytlavé, na druhou stranu to občas připomíná tahání kočky za ocas. Ale prostě správný festivalový srdcař vydrží všechno.

Celkový přehled a tolerance je jeho hlavním charakterovým znakem. Tíhneme po změnách, tíhneme k novinkám, jsme lačni nových kinematografických přístupů. Akorát, co pak? Když se vracíme z rozjuchané maďarské kombinace Šakalích let a Pomády? Kam se jít vybouřit? Vytančit? Vybít? Takový tématický klub tu po uzavření Lázní I. není. Jen samé hyperdisco párty. No ale co, slyšela jsem, že na záchodech v Tipsportu hrajou klasické vypalovačky ze 70. a 80. let. Tak co třeba tam, když nic jiného není?