Na 16 000 mrtvých si vyžádalo březnové zemětřesení v Japonsku spojené s vlnou tsunami. Následná havárie v elektrárně Fukušima po 25 letech znovu rozpoutala bouřlivou diskusi na téma budoucnosti jaderné energetiky. O jejím obrazu diskutovali na semináři na FSV odborníci na public relations.

Reakce Japonců na Fukušimu byla bouřlivá. Už dříve u nich jádro vzbuzovalo emoce kvůli zkušenostem s Hirošimou a Nagasaki. Po havárii se pak tisíce příslušníků národa, u kterého jsou demonstrace spíše vzácné, vrhly do ulic protestovat proti jaderným elektrárnám a řada dalších lidí po celém světě je v tom následovala.

Svou roli na rozpoutání protijaderných nálad sehrály i chyby v komunikaci s veřejností bezprostředně po havárii. Zprvu nebylo jasné, kdo má o událostech informovat, zda japonská vláda či provozovatel elektrárny. Projevil se i nedostatek odborníků na komunikaci.

„Japonci měli a mají velmi dobré odborníky na jadernou energetiku, ale nemají Danu Drábovou. Takže všechno vysvětlovali strašně do detailu, ale nikdo tomu nerozuměl – ani Japonci, natož zahraniční novináři,“ uvedla Denisa Kasl Kollmannová, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR na FSV.

Mluvčí jaderné elektrárny Temelín Marek Sviták zase viděl hlavní komunikační nedostatek v neexistenci krizových plánů fukušimské elektrárny. Pro srovnání uvedl, že Temelín své krizové plány obměňuje každý rok.

Odborník na PR jaderné energetiky z AMI Communications Miroslav Novák kontroval tím, že provozovatel Fukušimy 1 krizové plány měl a to na velmi dobré úrovni, za důležitější však viděl selhání vysokého managementu.

K nastínění situace ve Fukušimě použil analogii s povodněmi 2002 a únikem čpavku z neratovické Spolany: „To byl klasický problém, který se dal komunikačně velice dobře zvládnout. V okamžiku, kdy byli manažeři vystaveni takové krizové situaci, nebyli schopni reagovat správně ani podle těch krizových manuálů, takže nějakou dobu byla komunikace velmi vágní, nedávali správné informace. Vznikl z toho takový problém, že ta mediální bublina toho problému byla daleko větší, než faktické dopady úniku čpavku,“ tvrdil Novák.

Na jaderné havárie jsme si ještě nezvykli

Média prý měla na rozpoutání „jaderné paniky“ velmi velký vliv – vzhledem k povaze neštěstí, kdy nebezpečné záření není vidět a není jasné, jak se před ním bránit, byla veřejnost odkázána právě na zprávy z tisku. Ten však ovládly spíše emoce než faktické informace o nebezpečí, které bezprostředně hrozilo.

Oba odborníci na PR jaderné energetiky se shodli na tom, že reakce veřejnosti na havárii byla daleko větší, než si situace zasloužila. Mluvčí Temelína se pozastavil hlavně nad tím, že v důsledku ozáření zatím nezemřel ani jeden člověk, ač to některá média nepřímo. Poukázal také na to, že podobně velkou paniku způsobila letos například bakterie E. coli v evropských potravinách, která si vyžádala „pouhých“ osmnáct lidských životů.

„V současném mediálním světě už jsme si zvykli na to, že nám ročně na silnicích zemře milion lidí. Že se stane, jako v loňském roce, padesát leteckých nehod, při kterých umře skoro tisíc lidí. Zvykli jsme si na to, že na AIDS ročně zemřou dva miliony lidí, šest milionů na kouření. Jsou to věci, který se běžně dějí a pro média to zkrátka není zajímavé. Ale tady došlo k jaderné havárii po dlouhých pětadvaceti letech a teď se to začalo řešit,“ okomentoval statistiky Marek Sviták.

Jak je důležité míti Drábovou

Celá polovina semináře se točila kolem toho, jaké následky vyplývají z havárie pro zbytek světa a hlavně pro Českou republiku. Kromě zvýšení nároků na bezpečnost elektráren přijde i zpřísnění podmínek pro výstavbu nových jaderných zařízení. Rozhodně se však rozvoj jaderné energetiky úplně nezastaví.

Mimo Německo – jehož upuštění od jádra zdražuje elektřinu i Čechům – se v řadě zemí ve výstavbě nových elektráren pokračuje. Třeba ve Velké Británii se vlivem velké mediální kampaně drží většinová podpora jádra, stejně tak se jí daří držet i v České republice. Jde sice o většinu křehkou, ale klíčový je pozitivní přístup obyvatel žijících v bezprostřední blízkosti elektráren, kterému napomohlo hlavně intenzivní vysvětlování a komunikace mezi elektrárnami a místními.

Čtěte také:

Václav Bartuška: Žádný zdroj energie není ten jediný pravý

A jak se projevila Fukušima v českém PR? Temelín vždy působil jako červený hadr na býka, jeho tiskový mluvčí se pozastavuje hlavně nad tím, proč je o něj tradičně daleko větší zájem než o jiné evropské elektrárny a proč třeba Rakušané protestují proti němu a ne proti Dukovanům, i když jsou daleko starší a blíž hranicím.

Podle něj je to hlavně tím, že se Temelín stal symbolem boje proti jaderné energetice. Na rozdíl od Dukovan, které zahájily svůj provoz roku 1985, bylo jeho spuštění provázeno širokou diskusí, kterou umožnil hlavně příchod demokracie. „Já si pamatuju, že 17. listopadu 1989 proběhly události na Národní třídě a už 30. listopadu byla první akce Greenpeace v Českých Budějovicích,“ vzpomínal Novák.

Po několika letech relativního klidu kolem českých jaderných elektráren poskytla japonská havárie novinářům nový prostor pro opětovnou medializaci celé problematiky.

„Po Fukušimě se čeká na jakékoliv škobrtnutí v jaderné energetice, aby se ty informace pustily do lidí,“ postěžoval si Sviták a uvedl příklady, kdy musel Temelín podávat novinářům zprávy i o malých neškodných závadách, u kterých by se podle něj žádné jiné elektrárně ani nesnilo o tom, že by o nich musely informovat.“

Důležitější pro budoucnost jaderné energie u nás je však to, že ji i po katastrofě česká veřejnost stále vnímá jako bezpečnou. „Fukušima nám paradoxně hodně pomohla. Od novinářů byla poptávka, jak je zajištěná bezpečnost elektrárny. V momentě, kdy by nebyl takový malér, je strašně těžké takové informace do médií dostat,“ pochvaloval si Sviták.

Všichni řečníci vyzdvihli hlavně práci předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové, která začala v nastalém zmatku velmi jednoduchým a srozumitelným způsobem vysvětlovat celou situaci.

I na semináři s takto vážným tématem však bylo občas veselo. Zazněly třeba historky o návštěvě úředníka Mezinárodní agentury pro atomovou energii, který se v rámci prohlídky Dukovan kvůli vlastní neopatrnosti vykoupal v nádrži s radioaktivní vodou nebo o japonských rybářích, kteří dál loví na fukušimských březích s tím, že jsou tamní ryby „pořád stejně dobré“.