Indonesistika zpět na FF: Každá země potřebuje určitý počet specialistů na každý stát, region nebo kulturní okruh, míní indonesista

23. 2. 2016 Autor: Rubrika: Fakulty žádné komentáře

Proč by si měl student vybrat právě indonesistiku? Jaká je Indonésie země a proč je důležité něco o ní vědět? Nejen na to jsme se ptali doktora Tomáš Petrů, garanta přijímacího řízení.

Sopka Merapi na ostrově Jáva v Indonésii. Ilustrační foto: Pixabay

Sopka Merapi na ostrově Jáva v Indonésii. Ilustrační foto: Pixabay

Obor indonesistika byl na Filozofické fakultě vyučován již před několika lety. Proč byl zrušen?

Indonesistika vlastně nikdy zrušena nebyla, s výjimkou období normalizace, kdy v důsledku své silně antikomunistické politiky nebyla Indonésie v socialistickém Československu zrovna v kurzu. Obnovena byla až po změně poměrů u nás, přičemž zde proběhly dva celé magisterské běhy. Poté její výuka skončila jednoduše proto, že ji neměl kdo učit. Její dlouhodobá garantka, paní Ing. Dubovská, už měla svůj věk.

Nikdo z naší mladší generace tehdy ještě neměl doktorát, aby mohl obor vést, a zbývala nám k němu ještě dost dlouhá cesta. Bakalářská indonesistika tak byla otevřena až po dalších 14 letech v roce 2011, kdy už jsme na to byli čtyři, a znovu otevíráme letos po pěti letech ve složení dr. Michaela Budiman, dr. Ondřej Pokorný a já, plus přednášející etnologických předmětů.

Proč byl obor znovuotevřen zrovna v tomto roce?

Loni se nám to z akreditačních důvodů nepodařilo. Získat akreditaci či reakreditaci je poměrně složitý, mnohokolový proces, do které mluví překvapivě hodně aktérů, a jsou to i ti, kteří jsou takřka na stejné straně barikády, nejen Akreditační komise MŠMT. Ale znovuotevření indonesistiky je určitě projev vědomí a dlouhodobější vize vedení fakulty a univerzity o nutnosti podporovat tyto strategické obory. A dlužno říci, že nyní tu podporu opravdu cítíme. Krom toho indonesistika má v českých zemích šedesátiletou tradici, tudíž je na co navazovat.

Souvisí znovuotevření oboru s aktuálním děním ve světě? Napadá mě například problematika palmového oleje či uprchlická krize, vzhledem k tomu, že je Indonésie muslimská země.

Takhle to bohužel úplně nefunguje, akademická sféra řeší spíše, zda má obor garanta a splňuje celou řadu dalších kritérií, ne zda Česko aktuálně má dostatek orientalistů, kteří umí např. arabsky, persky nebo paštštinu a tudíž by určitě byli v nastalé situaci velice potřební.

Proč by si měl student vybrat jako studijní obor indonesistiku?

Z mnoha důvodů. V prvé řadě se tu naučí velmi důležitý jazyk, jehož variantami mluví čtvrt miliardy lidí v pěti zemích jihovýchodní Asie – vedle Indonésie také v Malajsii, Singapuru, Bruneji a na Východním Timoru. Je to tedy velký „regionální jazyk“ z kategorie řečí jako svahilština, hindština-urdština nebo ruština, které slouží jako lingua franca významného regionu. Navíc je to jazyk relativně snadný, příjemný na poslech, má svou poetiku a také je psaný latinkou.

Indonésie je navíc čtvrtá nejlidnatější země světa a je to nejen regionální lídr, ale i nová střední velmoc podobně jako Brazílie či Indie. Bude tedy určitě promlouvat do světového dění čím dál víc. Země také zažívá intenzivní ekonomický růst, je to významný nastupující trh. A v neposlední řadě, je to země s největší světovou populací muslimů, což je vzhledem k sílící roli islámského faktoru na globální scéně dost zásadní.

Indonesistika na FF UK

  • Letos je v plánu na obor přijmout 15 – 20 lidí.

  • Přijímací zkoušky se budou skládat z písemného testu z anglického jazyka a jednokolové ústní zkoušky. Zájemce musí znát běžné zeměpisné a kulturně historické reálie Indonésie a mít motivaci ke studiu. Indonésky umět nemusí.

  • Při ústní zkoušce předkládá uchazeč seznam četby. Seznam doporučené literatury najdete zde.

  • Největší důraz bude při studiu kladen na výuku indonéštiny. Mimo jazyk bude obor zaměřen na indonéskou literaturu, dějiny, geografické, etnické a kulturně-náboženské reálie a politickou situaci včetně mezinárodních vztahů v rámci jihovýchodní Asie.

  • V rámci stipendijních programů budou studenti moci vycestovat na rok do Indonésie. Stipendia pokryjí ubytování a stravu.

  • Absolventi oboru mohou najít uplatnění v diplomacii, mezinárodním obchodu, odborech mezinárodní spolupráce státní správy, zpravodajských médiích či humanitárních organizacích.

  • Přihlášky na jednooborové bakalářské studium je možné podávat do 8. dubna.

Vy sám jste studoval indonesistiku. Co vás k ní přivedlo?

Souběh osudových náhod. Zájem o cestování, jazyky, etnologii, zeměpis a historii. Z hlediska kultur mě pak vždy lákala oblast jižní a jihovýchodní Asie. Když mi pak v maturitním ročníku gymnázia spolužačka poradila, že se – po více než 20 letech – na FF UK otevírá indonesistika, bylo rozhodnuto.

Jaká je Indonésie? Z medií nejčastěji slýcháme informace, že je to místo, kde se ničí příroda (vypalovaní pralesů) a kde působí radikální islámské skupiny…

Mediální obraz Indonésie u nás je dost tristní, i když se to pomalu začíná měnit. Buď je to ta nejnádhernější země s nejúžasnějšími lidmi na světě, učiněný cestovatelský a turistický ráj, o kterém básní amatérští nadšenci, anebo je to „průšvihová“ země plná islámských radikálů a hořících pralesů, kterou jednou otřásá zemětřesení, jindy smete pobřeží tsunami. To jsou dva extrémy, byť částečně reflektují realitu.

Jaká je tedy skutečnost?

V každém případě je to nesmírně zajímavá, etnicky a kulturně pestrá, přátelská země s nádhernou tropickou přírodou, velkým ekonomickým a geopolitickým potenciálem, jedna z mála demokratických zemí v regionu, ale také země se spoustou problémů. Její rozvoj brzdí korupce, dvojí metr soudnictví, obrovsky rozevřené sociální nůžky, a také např. sílící konzervativní trendy, nyní nově namířené i proti LGBT komunitě. Již delší dobu se hovoří o intoleranci vůči náboženským menšinám, kterou způsobuje sílící náboženský fundamentalismus, především ten islámský. Ten by sám o sobě nepředstavoval takový problém, protože jde o dosti menšinovou záležitosti, ale některé prvky pronikají i do hlavního proudu jinak umírněného indonéského islámu, a to pak zcela mění situaci.

Vraťme se zpátky k indonesistice. Jedná se o humanitní obor – na ty panují ve společnosti rozporuplné názory. Proč je tedy důležité vyučovat právě indonesistiku?
 
Podle mého názoru jsou humanitní obory a „humanitní“ obory. Já si také nejsem jist, co bude naše společnost dělat se spoustou absolventů tzv. humanitních studií, evropských studií nebo různých mezinárodních vztahů apod. Většina z nich patrně skončí někde v kanceláři jako jacísi junior-manažeři, obchodní zástupci nebo ve státní správě, kde se hodí jakýkoli titul. Tyto bakalářské obory možná také slouží jako prodloužená střední škola, na které mohou mladí lidé, kteří se stále hledají, nějak dozrát, a to je asi legitimní.

Ale skutečné humanitní vědy jako historie, sociologie či filologie a interdisciplinární obory jako teritoriální studia mají stále velmi důležité místo ve společnosti. Nebudu se vyjadřovat k věcem, které jsou mimo můj obor, ale za teritoriální (areálová) studia a lingvistické obory můžu bez váhání říct – a vývoj na mezinárodní scéně to jen potvrzuje, že každá země potřebuje určitý počet specialistů na každý stát, region nebo kulturní okruh.

Nemusejí jich být stovky, ale představuji si, že v každé generaci bude několik akademiků, kteří budou obor dále rozvíjet na jedné nebo více univerzitách a připravovat své nástupce, aby byla zachována kontinuita programu, několik tlumočníků a překladatelů, několik analytiků mezinárodních vztahů a několik diplomatů, plus pár lidí v kulturní branži nebo cestovním ruchu. Ti všichni by mohli vyjít z konkrétních areálových studií. Proto je skvělé, že se otevírá indonesistika, ale také íránistika, mongolistika nebo třeba iberoamerická studia. Netvrdím, že jsou to ty nejdůležitější obory na světě, ale určitě jsou velice potřebné a mají budoucnost.

Tomáš Petrů
PhDr. Tomáš Petrů, Ph.D. působí jako odborný asistent v Ústavu jižní a centrální Asie na Filozofické fakultě a vědecký pracovník Orientálního ústavu AV ČR. Zabývá se moderními a soudobými dějinami Indonésie, problematikou islámského aktivismu a radikalismu v Indonésii a lexikálním vývojem indonéštiny.

Simona Schröderová




Hodnocení


Související články

  • zatím žádné

Sdílej článek


Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.