Nikdy by mě nenapadlo, že mě někdo donutí jít do školy na přednášky večer mimo výuku. Na naší fakultě se ale občas pořádají opravdu zajímavé akce a Noc na Hollaru je rozhodně jednou z nich. V pátek večer jsem se tedy dobrovolně vydala na FSV a zůstala tam až do sobotního rána.

Organizátoři Noci na Hollaru (studenti a pedagogové ISKŽ) pro nás připravili řadu zajímavých přednášek a workshopů. Hned první přednáška patřila mezi ty nejočekávanější z celého večera. Měli ji na starost Daniela Drtinová a Filip Horký, kteří spolu představili projekt DVTV. Všichni, co tam byli, mi později vyprávěli, jak skvělá přednáška to byla. Já jsem ji bohužel nestihla.

Naštěstí pro mě a jiné opozdilce byl program Noci na Hollaru opravdu nabitý. Čekal nás například exkurz do tajů umělé inteligence a počítačových her či politiky v sítích. Nakouknout jsme mohli také do časopisů pro narkomany. Kromě výživných témat nás udržovali ve stavu bdělosti i vzácní hosté jako třeba brněnský profesor Michal Kašpárek, anglický student Dustin Breitling, Jaroslav Švelch, Aleš Termer a jiní. Mě ale nejvíc nadchly hlavně dvě přednášky.

Ta první se zabývala poslechem rádiového vysílání. Spíš než přednáška to byl nakonec takový sociální experiment. Připravili ho pro nás dva studenti z vyššího ročníku. Projekt pojmenovali výstižně „Rozhlasová talkshow – Naslepo“ a opravdu: celou dobu jsme nic neviděli. Studenti nám totiž hned na úvod rozdali masky na spaní s tím, že celou dobu budeme jen poslouchat.

Když se ujistili, že všichni vidíme jen zadní stranu masky, přivedli do učebny hosta. Jeho identita byla pro mě největším překvapením celého večera, šlo totiž o bývalého prezidentského kandidáta Vladimíra Franze. Moderátoři talkshow se ho ptali na otázky zaměřené hlavně na politiku a umění, ale řeč přišla i na význam jeho četných tetování (prý žádný nemají).

Nemalý šok nastal, když jsme si konečně směli sundat masky. Musím přiznat, že jsem se Franze trochu i lekla. Nakonec se rozvinula napínavá debata, protože hosta takového kalibru se chtěl na něco zeptat skoro každý.

Druhá přednáška, která se mi zdála velmi zajímavá, se týkala komunikace drogových kartelů. Povědět nám o ní přišla investigativní novinářka Pavla Holcová. Vyprávěla nám, jak funguje struktura drogových kartelů, kde je nejvíc drogových dealerů, kde jsou nejkvalitnější a naopak nejnekvalitnější drogy – ty jsou překvapivě v Česku.

Kromě nejnekvalitnějších drog má Česká republika ještě další drogové nej. Jsme největší středisko, přes které se řídí převoz drog. Člověk si říká, čím to je. Holcová nám na závěr vyprávěla různé příhody z investigativní žurnalistiky. Zní to rozhodně jako lákavá práce, která s sebou však nese hodně rizik.

Všechny přednášky byly soustředěné do jedné učebny, okolní třídy patřily praktickým workshopům. Kdo chtěl, mohl si třeba vytvořit vlastní zine, což je zkratka pro fan magazine, neoficiálně vydávané médium zaměřené na různé cílové skupiny čtenářů.

Ti, co mají rádi rádio, si mohli zkusit nahrát vlastní rozhlasovou reportáž. Ta nejlepší bude později odvysílaná studentským rádiem. Pisálkové si zase mohli na psacím stroji napsat povídku či úvahu na téma „Závěť“, která byla zařazena do soutěže. Vítězovi pak jeho dílo otisknou ve studentském časopise INK. Nadšenci do počítačových her se mohli vyřádit v akademické herně. Skvělá byla i spací a chill místnost, kde bylo výborné občerstvení, které připravili sami studenti. Komu se později nechtělo domů, mohl tu i přespat.

Organizátoři si dali velkou práci nejen s přípravou bohatého programu, ale i s výzdobou na chodbách a ve třídách. Interiér rozzářila drobná světélka, která z Hollaru vytvořila přímo kouzelné místo s útulnou atmosférou. Dobrou náladu podporovala i hudba v podání studentů na dvorku Hollaru, kde se konala závěrečná oslava. Ta skončila až za svítání.

Text: Anja Verem
Foto: Kateřina Písačková, organizační tým Noci na Hollaru