S Dominikem jsme kromě jeho knihy, okolností jejího vzniku a jeho besedování se studenty, řešili i školu. Stíhá do ní přes své aktivity vůbec chodit? Chce se živit právem nebo politikou? A co je podle Dominka to nejcennější, co student má?

Přesuňme se teď ke studentskému životu. Jaký je Dominik Feri student?

Já si už od základky před sebou táhnu černou káru, která se jmenuje lenost. Já jsem brutálně líný. Do školy chodím pravidelně na semináře, na přednášky nechodím. Gymplem jsem proplouval lehce, stačilo dávat ve škole pozor a měl jsem jedničky dvojky. Vejšku zatím také zvládám, protože mě fakt baví.

Jak se ti daří skloubit tvůj náročný program se studiem Právnické fakulty?

Můj týden vypadá tak, že pouze první dva dny jsem ve škole, PF to umožňuje, středy a čtvrtky nejčastěji někde beseduju a o víkendu jsem buď v Teplicích, nebo s přítelkyní v Brně. Takže jsem fakt hodně rozlítaný. Já jsem ale přesvědčený, že se podceňuje to, jak člověku prospěje, co vykoná, když je mladý. Z těch zkušeností, co získám a z těch lidí, co poznám, pak můžu profitovat celý život.

Mohl bys čtenářům přiblížit svůj ryzí studentský život oproštěný od tvých aktivit? Co třeba bydlení?

Mám byt s kamarády na Žižkově. Na Hlavák to mám pět minut. Za pěkný prostorný pokoj, ve kterém jsem sám, platím 6 000 Kč a jsem spokojený. V bytě je to o větší zodpovědnosti. Člověk si tam musí vařit. Mnoho lidí říká, že na koleji jsou lepší sociální vazby. Tak to je ale i na bytě. Jaký je rozdíl, jestli budeš bydlet na bytě, chodit na mejdany a potkávat tam lidi nebo když budeš bydlet na koleji a ty lidi potkávat tam?

Vracíš se často do rodných Sudet?

Zpočátku jsem se vracel každý víkend, teď spíše ob víkend. Vracet se domů je strašně příjemné. Hned si uvědomíš, jak pro tebe některé věci byly dříve samozřejmostí – rozumějme tím, že ti má kdo uvařit, vyprat prádlo. Pro nás mimopražské je také neocenitelná ta možnost se zavřít a nebýt nikým otravován. Kdybych byl z Prahy, tak by mě to furt táhlo na nějaký kalby.

Přečtete si první část rozhovoru!

Dominik Feri o své knize: Líbí se mi ta pestrost, až absurdita v ní obsažená

Myslíš, že je v tomhle Praha mezi studentskými městy specifická?

Každé studentské město je z tohoto hlediska specifické. Jen třeba zrovna Ústí nad Labem není studentské. Po formální stránce ano. Po faktické ne. Lidé tam jezdí jenom na přednášky, nezůstávají v tom městě a nežijí typickým studentským životem. Pak to město také tak vypadá.

Jiná města to tak nemají?

Nepřijde mi. Třeba Brno a Olomouc jsou brutálně studentská města a dává jim to neskutečný drive. Rád jezdím do Brna, protože tam jseš na Svoboďáku, centrálním náměstí, a není tam ani jeden turista. V Praze v centru jsou tisíce turistů, segwaye, směnárny, trdelníky. Peklo. Najednou vidíš, že v Brně to centrum slouží užitněji, lidé tam opravdu chodí na kafe, na pivo. Na Praze je ale super, že Teplice od ní nejsou daleko. Je to hodinu cesty.

Dojíždíš busem, vlakem nebo autem?

Já miluju vlaky. Nejezdím autem proto, že ten čas, co bych jinak věnoval řízení, můžu zužitkovat tím, že si třeba budu číst anebo že budu jenom spát. Spánek je to nejcennější, co student má.

Co tě přivedlo ke studiu práv?

Samozřejmě na prvním místě humanitní zaměření. To je ta známá floskule „Nešla mi matematika“. Právo mě ale zaujalo už na střední. Obecně mě na něm baví to, jak se text promítá do reálného života, do fungování lidských vztahů apod. Taky se mi líbí jistá univerzálnost toho, co pak můžu dělat. Já osobně bych chtěl být advokát.

Pak je tu také aspekt, že hodně právníků míří do politiky.

Jenže ono se to strašně hodí. Znám hodně poslanců, kteří tomu právu absolutně nerozumí. Na druhé straně jsou naštěstí mezi nimi třeba i odborníci na ústavní právo.

Je tedy správné, když právníci hodně pronikají do politiky?

Je-li ústřední úlohou sněmovny normotvorba, tak bezesporu ano.

Budeš jedním z nich? Chystáš se příští rok kandidovat za TOP 09 do sněmovny?

S největší pravděpodobností ano. Myslím, že by tam měl být někdo, kdo dokáže zastoupit určitou skupinu lidí, v tomto případě naše vrstevníky. Kdybych byl zvolen, tak by to byla skvělá zkušenost, kterou bych mohl zase reprodukovat mladým lidem. To by mě bavilo. Pokračoval bych v tom vztahu a propojení s mými vrstevníky i z pozice poslance. Já nechci být kariérní politik, aby mě odnášeli ze sněmovny v rakvi.

Zůstane studium pro tebe na prvním místě, kdybys byl zvolen?

Studium je přední. Teď sice zním jako moji rodiče, ale ona je to velká pravda. Vídám případy lidí, kteří si dali například „gap year“ někde v Americe a pak už se k tomu studiu nevrátili, zlenivěli a rozprchli se jim kamarádi. Já se chci určitě v životě živit právem.

Na závěr nejtěžší otázka. Tvůj oblíbený studentský bar, podnik?

Budu jmenovat. A klidně to tam všechno napiš, kdyby někdo z prváku nevěděl, kam zajít v Praze. Já jsem totiž hrozně tápal.

Doporučuju takové pásmo barů v okolí Národní třídy v Mikulandský a Opatovický ulici. Kdo má rád víno tak vinárna Na Šikmé ploše, naproti je Nevinný bar. V Opatovický je Jericho, tam je to takové hodně studentské, vedle je Velryba, tam mají dobrý jídla za studentské ceny. Za rohem Kafe Maraton a Indigo – to jsou super podniky, tam chodím velmi rád. Pak se dá zajít na Krymskou do Plevelu nebo Kafe v lese.

Na snídaně doporučuju Styl a interiér na Vodičkově, mají tam dobrá míchaná vajíčka anebo Kafe Neustadt.

Kdo má blízko Karlín tak vinárna Křižík, to je dokonce síť vináren. V Holešovicích Bar Kobra, Bio Oko hnedka vedle a Bistro 8. Na Smíchově je super podnik Kavárna, co hledá jméno. Na Újezdě Sedmé nebe.

To všechno jsou podniky, které jsem tak zatím objevil a myslím, že stojí za to je navštívit.

A chodíš do menzy?

Chodím, když mi to navazuje na semináře. Na právnické vaří úžasně.

Jan Kubelka