Nový občanský zákoník a přísnější výběr soudců – to jsou hlavní témata, o kterých se v úterý debatovalo na Právnické fakultě. Hostem byl ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.

Přednášky vysokých státních činitelů bývají mezi studenty velice oblíbené. Již v minulosti vystoupil na Právnické fakultě prezident Václav Klaus či premiér Petr Nečas. Tentokrát studenti „grilovali“ ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, kterého na Právnickou fakultu pozval studentský spolek Common Law Society k debatě o reformě justice.

Hlavní je nový občanský zákoník

„Zatímco ekonomické prostředí lze proměnit poměrně rychle, změna práva a jeho justice je otázkou generační. Reforma justice se nedá stihnout za jedno volební období,” řekl Jiří Pospíšil na úvod své přednášky. Za 20 let se vystřídalo 15 ministrů spravedlnosti, možná i to je důvod, proč v efektivitě justice Česko zaostává za západními zeměmi. Co je tedy v české justici špatně a co by se mělo změnit?

Podle Pospíšila je především nutné nahradit zastaralé zákoníky ještě z 60. let – a tedy více či méně poplatné době, ve které vznikly – novými moderními úpravami. Nový trestní zákoník funguje od loňska, teď je na řadě zákoník občanský – základní kodex, který se dotkne každého člověka v běžném denním životě.

„Nevím přesně, proč 20 let po revoluci nemáme nový kodex občanského práva,“ uvažuje ministr Pospíšil. „Ale znamená to, že na novém občanském zákoníku se intenzivně pracovalo 10 let. Není v České republice jiný zákon, na kterém by skupina předních expertů pracovala tak dlouho,“ dodal ministr, který považuje prosazení nového občanského zákoníku za svůj hlavní cíl ve funkci.

Výrazná reforma čeká i soudní znalce. Pokud dnes znalec podá chybný, nebo dokonce úmyslně zkreslený znalecký posudek, není snadné ho postihnout. Stejně tak chybí přesné požadavky na kvalitu znalců. To se má změnit. Ministr však není příznivcem nějaké samosprávné „komory soudních znalců”. Zkušenost ukazuje, že členové profesních komor jen neradi trestají své kolegy. „Tuto funkci musí vykonávat nezávislý orgán státu, ministerstvo spravedlnosti,” říká Pospíšil.

Další změny čekají také exekutory – rozšíří se jejich působnost (čímž se sníží počet soudních úředníků), současně však budou nastavena přísnější pravidla pro exekuce.

Soudcem mohou být jen ti nejlepší

Sebelepší zákony jsou však zbytečné, když je nebudou uplatňovat dobří soudci. Podle ministra dodnes justice trpí neduhy z porevolučních dob: „Nemohli jsme, jako ve východním Německu, převzít ze západu kvalitní nové soudce.“ Noví soudci se museli hledat jinak, a tak mohl soudit člověk prakticky bez životních zkušeností.

A dodnes je běžné, že po krátkém čekatelství je jmenován soudcem člověk, který nikdy nic jiného nedělal. I to by se mělo změnit. Soudce bude vybírat komise, na soudcovská místa se vypíší konkurzy, kam se budou moci hlásit zkušení advokáti, podnikoví právníci a podobně. „Chceme, aby se ze soudce stalo elitní povolání. Soudcem mohou být jen ti nejlepší,“ přeje si Pospíšil.

Bouřlivé spory se vedly o roli politiků při výběru soudců. Podle ministrova názoru se musejí se na jmenování podílet volení zástupci – jako zprostředkovatelé vůle lidu a veřejné kontroly. Jinak by se ze soudců stala uzavřená skupina, která by si sama vybírala své členy. Jako negativní příklad uvádí Slovensko, kde až podezřelé množství soudců přichází z řad dětí stávajících soudců. Na druhé straně ale stojí snaha oprostit justici od vlivu politiků. Otázkou tedy zůstává, jak se podaří tyto dvě tendence skloubit.

Debatu ovládly stížnosti na soudní průtahy

Po přednášce následovala debata, dlouho to však vypadalo, že se studenti ke slovu nedostanou. Rozpravu zcela ovládli lidé, kteří si přišli stěžovat na své špatné zkušenosti se soudy. Jedna z tazatelek například vyprávěla o řízení táhnoucím se již 7 let, další z diskutérů vyčísloval škody, které mu vznikly soudními průtahy.

Studenti se však nakonec dočkali. Nakonec však přišla řada na odborné dotazy studentů práva, které se točilo především kolem zmiňovaného jmenování soudců. Zajímalo je, co je čeká, pokud už se pro justiční kariéru rozhodnou, jak to bude se státními zástupci a především, jak oprostit justici od politického vlivu a přitom z ní neudělat jakousi nedotknutelnou sektu. Přestože se přednáška protáhla na dvě hodiny, nepodařilo se zdaleka všechny zodpovědět – i když měl ministr k ruce rázného náměstka Filipa Melzera.

Ačkoliv se po přednášce někteří studenti tvářili rozpačitě, na většinu udělal ministr dobrý dojem a studenti mu odpustili i občasné odbíhání do sněmovny, kde zrovna zuřila obstrukční bitva. „Samotná přednáška mi přišla ‚typicky politická‘, následná debata byla mnohem zajímavější,” zhodnotil diskusi s ministrem jeden z posluchačů.

ČTĚTE TAKÉ: Ministr spravedlnosti pro UKáčko.cz: Mezi českými právnickými fakultami rozdíly nejsou