Škoda, že v žádné galerii nevystavovali Arabelin kouzelný prsten. A to hned v několika tisíci kopiích. Všem „kulturomilům“ by totiž jenom stačilo zlatým kroužkem otočit a čas by se zastavil. Šest hodin na Pražskou Muzejní noc je totiž sakra málo.

Letošní Muzejní noc proběhla již tradičně i v Národním muzeu
Foto: Tomáš Vilím

Minulé ročníky byly nanejvýš úspěšné, a proto měl už letošní muzejní maraton punc zavedené akce, na kterou se klepou i ti, které dumání nad uměleckými díly během roku zrovna neláká.

A proč si to nepřiznat, Muzejní noc je i dobrá reklama. A to zejména pro místa, která nejsou o nic méně zajímavá než třeba profláklý vycpaný mamut v Národním muzeu nebo výstavy v Rudolfinu, jen se o nich prostě tolik neví. A pro spoustu lidí je navíc Muzejní noc jedinou z příležitostí, jak si prohlédnout i ty prostory, ve kterých by jindy platili hodně tučné vstupné. Bohužel, navštívit všechno bylo nemožné, i když Dopravní podnik hl. m. Prahy zřídil speciální bezplatné linky, díky nimž návštěvníci nemuseli s mapou složitě vymýšlet trasu.

Stará Praha s příchutí erotiky i kávy

Noc oficiálně začala ve většině muzeí v 19.00 a o žádný pomalý rozjezd typu „ po půl osmé se začali trousit první návštěvníci“ tedy určitě nešlo. Alespoň ne v Muzeu Policie ČR, které bylo tou dobou nacpané k prasknutí. Vyšlo najevo, že skoro každý si – alespoň v dětství – hrál „na policajty“. Jak jinak si vysvětlit pečlivé studování starých četnických uniforem a zasvěcené hovory o vystavených zbraních? Červeň do tváří vháněla výstava s názvem Prostituce staré Prahy, která dokumentovala boj s tímto odvěkým nešvarem. Kdo čekal lehce erotické a s dnešního pohledu už cudné fotografie poodhaleného ramínka nebo kotníku, se tedy pěkně spletl. Některé obrázky by časopisy, které se v trafikách prodávají v neprůhledných obalech, strčily hravě do kapsy. „Jsou tu vystaveny originály, které mají velkou cenu,“ prozradil jeden z pořadatelů.

Balzámem na duši i chuťové buňky byla výstava Pražské kavárny a jejich svět v Muzeu hlavního města Prahy, která mapovala vývoj těchto prvorepublikových salónů. Při procházení mezi obrazy s kavárenskou tématikou, secesními stolky a kávovými soupravami ale člověka přepadl i vztek. Nebýt komunistického převratu, do mnohých kaváren, které byly po roce 48 srovnané se zemí, jsme si mohli zajít i dnes. Spravit náladu ale umí Muzeum výborně, a to jak jinak než v kavárně, která je hned vedle výstavních prostor.

Neobvyklé lákalo nejvíc

Z Muzea hl. m. Prahy jsme zamířili do galerie Langhans, dobře známého domu všem milovníkům fotografie. Zde vystavovala jihoafrická škola The Market Photo Workshop obrázky zachycující generaci mladých lidí po apartheidu, násilí, boj se sexuální nerovnoprávností, ale i každodenní život. Hodně netradičně, ale o to víc intimně působily fotografie žen z Jižní Afriky, které se naučily základní techniku, aby mohly samy dokumentovat svět, ve kterém žijí.

Atraktivním cílem se stalo Rudolfinum a výstava Sleeping Angels významného rakouského malíře Gottfrieda Helnweina. Hyperrealistické obrazy přitahovaly návštěvníky téměř magickou silou.
Na Bruselský sen v Městské knihovně se vytvořila dlouhá fronta ještě před sedmou. Československou účast na světové výstavě EXPO 58 si přicházeli připomenout mladí i staří. “Podívej, takhle dědeček vozíval babičku!” ukazovala nadšeně mladá maminka tříletému synkovi fotografii zamilované dvojice na Čezetě. Každý si našel svůj zamilovaný kousek, ať už to byly tramvajové sedačky, nebo hračky a stavebnice, které se věčně zapsaly do dětských duší.

VŠUP na muzejní noci poprvé

Pozitivní ohlasy a zájem především mladých lidí vzbudily klauzurní práce studentů Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Lákavá byla hlavně sekce Design výrobků, kterou provázely i výkřiky nadšení. Studenti-návštěvníci ocenili především tvořivost, smysl pro detail a nápadité motivy. To se opakovalo i ve Veletržním paláci, kde probíhalo Trienále současného umění. Blížila se však jedna hodina a s ním i konec našeho putování. Z muzea nás vyhodili ne příliš vybíravě, vrátný v Národní galerii asi příliš pochopení pro noční kulturní seance neměl. Muzejní noc se ale povedla, což potvrdil i Pavel Douša z Národního muzea: “Letos jsme napočítali přes 202 000 návštěvnických vstupů.”

A chodí vlasntě pražští studenti do muzeí i přes rok? Samozřejmě jak kteří, ale obecně ano a nejde o nenáročné návštěvníky. „Do galerií chodím, ale vybírám si, zajímají mě spíš alternativní a neobvyklé projekty, naposledy jsem byl na Neo Rauchovi v Rudolfinu,“ řekl jeden ze studentů FSV. A Muzejní noc se určitě k jedněm neobvyklým projektům zařadit může.