Touha prozkoumat nedávnou a dosud neprobádanou minulost přivedla skupinu studentů Fildy do archivu. Teď o posrpnovém působení komunistů na Filozofické fakultě vydávají knihu. „Pro naši generaci je už nepředstavitelné, že by někoho z politických důvodů vyloučili z fakulty a jeho přátelé a kolegové by se s ním úplně přestali bavit,“ říká v rozhovoru pro UKáčko.cz jedna z autorek unikátního projektu Katka Volná.

Jak dlouho váš projekt vlastně běží?

V roce jsme začali dávat dohromady tým lidí, kteří se chtěli na projektu podílet. Oficiálně jsme začali zkraje zimního semestru, kdy proběhly první schůzky. V listopadu už jsme vypracovali grantovou žádost, protože jsme chtěli zjistit, jestli na to bude možné získat grant nebo ne. Od roku 2007 už pak začala samotná práce.

Kdo stál u zrodu celého projektu?

Překvapivě dva rusisti, nikoliv studenti historie. Bavili jsme se s Tomášem Glancem, že je škoda, že minulost Fildy není nijak prozkoumaná. Jen se občas zneužívá, když někdo na někoho něco vytáhne. Ale oficiálně se o ní nemluví, a pořádně se o ní dnes vlastně nic neví.

Ukázalo se, že Tomáš Glanc zná historiky, kteří by tohle téma chtěli dělat a dovedl by je k tomu přivést, ale zároveň na primární zpracování materiálů z archivu by bylo třeba sehnat nějaké studenty. Takže jsme se někdy v létě 2006 domluvili, že on sežene historiky a já seženu studenty.

Jak jste hledali studenty ochotné s vámi spolupracovat?

Mluvila jsem o tom s různými studenty historie, například s Jakubem Jarešem, který je teď znám díky knize o Palachovi. On sám dokonce několik let před tímhle projektem zkoušel psát o normalizační době na fakultě seminární práci.

Jakub oslovil některé své spolužáky, přidali se další kamarádi a vznikl z toho sedmičlenný studentský tým. Ten je převážně složený z historiků, ale jsou v něm i filologové. Když jsme začínali, tak většina týmu byla ještě v magisterském studiu, dnes už jsme skoro všichni doktorandi. Kromě Jakuba jsou v týmu Matěj Spurný, Marta Edith Holečková, Klárka Pinerová, Bára Hartigová a Jakub Bachtík.

Co jste potřebovali k tomu, abyste projekt mohli rozjet?

Museli jsme si přečíst základní literaturu a pak jsme potřebovali získat přístup do Archivu univerzity Karlovy, kde je fond KSČ na naší fakultě. Stranická organizace působila na fakultě dlouhé roky a vyprodukovala za tu dobu spoustu dokumentů, které kupodivu přežily revoluci.

Na spoustě fakult byly takové dokumenty spáleny nebo skartovány, ale u nás se zachovaly. Bylo toho dohromady 185 kartonů nezpracovaného materiálu, různých zápisů ze schůzí a jednání, disciplinárních řízení a podobně. Abychom k tomu získali přístup, oslovili jsme vedení archivu. I díky tomu, že se za nás postavil děkan Stehlík, jsme povolení získali.

Myslíš, že vám podpora děkana Stehlíka nějak výrazně pomohla?
Obecný rys velkých institucí je, že se nápady, které nemají pochopení vedení, málokdy prosadí. Naopak když je vedení podporuje nebo když mu nevadí, tak to může pomoci. Děkan rozhodně nebyl iniciátorem, ale byl našemu výzkumu přístupný.

Díky tomu, že je relativně mladý a není zatížený tou dobou, mu nevadilo, že zkoumáme i dokumenty, které se týkají kantorů, kteří na fakultě stále učí. Ale jeho podpora nám usnadnila jen přístup k těm materiálům, samozřejmě ne další práci.

Práce v archivu neláká, pamětníci ano

Jak na vás reagovali v archivu?

V první řadě byli překvapení, že chceme něco takového zkoumat, hlavně že chceme pracovat i s materiály, které jsou z poměrně nedávných let. Museli jsme argumentovat na základě archivního zákona, který zpřístupňuje dokumenty KSČ, ačkoli jsou ještě v ochranné lhůtě.

Ale nakonec nám vyšli vstříc, a pak jsme s nimi moc dobře vycházeli – a to jsme je okupovali přes rok, kdy jsme zpracovávali jednu krabici za druhou.

Jaká byl ohlas u kantorů, kterých se váš výzkum přímo dotýká?

My jsme záhy zřídili webovky, aby to nevypadalo, že děláme něco potajmu. Zároveň dokud nebyly žádné větší výstupy, tak vlastně nebylo na co reagovat.

Zlomovou záležitostí byl v tomhle ohledu celodenní pracovní seminář, který byl vloni v lednu (seminář Mechanismy ovládání moci: KSČ na FF UK 1968-1989, pozn. red). Na něm jsme představili výsledky své roční práce a v návaznosti na to mohli studenti a kantoři o problému diskutovat. Soudě z toho, co zaznělo v této diskusi, je ohlas dobrý.

Probudil seminář ve studentech zájem o to, s vámi spolupracovat?

Několik studentů se ozvalo, ale chtěli se připojit až v další fázi výzkumu, až se budou dělat rozhovory přímo s pamětníky. Je pravda, že práce v archivu sama o sobě moc lákavá není.

Ale pro nás bylo důležité deklarovat otevřenost, že uvítáme každého, kdo bude ochoten poctivě chodit do archivu a pracovat. Zapojení více lidí urychlí primární zpracování materiálů, které je základem celé práce a až po něm může následovat interpretace.

Kdy plánujete první publikaci?

Úplně první publikace je nyní v korekturách a měla by vyjít na konci března, nejpozději v dubnu v Ústavu pro soudobé dějiny. Je to edice dokumentů a vyjde pod názvem Prověřená fakulta: Působení KSČ na FF UK v letech 1969-1989.

Kniha má tři oddíly, o přijímacích zkouškách, o posudcích a komplexních hodnoceních a o běžném chodu akademického roku – vybrali jsme dohromady skoro sto dokumentů a napsali jsme k nim úvodní studie. Další dvě knihy máme rozplánovány do dalších dvou tří let.

Spolupracujete s nějakou vědeckou institucí?

Neřekla bych, že funguje nějaká úplně institucionální spolupráce. Spolupracujeme s Michalem Kopečkem a Jaroslavem Cuhrou z Ústavu pro soudobé dějiny. Ti patří do mladší generace historiků, která zná Filozofickou fakultu, ale nepůsobí na ní, maximálně na výběrových seminářích. Zajímá je ale tahle etapa dějin. Pravidelně se s nimi scházíme a konzultujeme, co jsme našli i jak dál postupovat.

Nechceme jen tahat špínu

Jak průběžně prezentujete svojí práci?

Od začátku jsme se navázali na náš fakultní časopis FFakt, kde publikujeme v pravidelné rubrice ArchiFF. Pokaždé se tam snažíme popularizační formou představit nějaký dokument a doplnit ho komentářem. Potom máme webové stránky www.orloj.cz/ksc, kde zveřejňujeme průběžné výsledky práce, nebo upozorňujeme na naše výstupy na různých konferencích.

V jaké fázi teď projekt je?

Největší úkol, který jsme na začátku měli, byl zpracovat, co všechno ve fakultním archivu KSČ je. Vyrobili jsme z toho dvousetstránkovou tabulku, která by měla usnadnit hledání dokumentů pro případné další badatele.

Nyní se zaměřujeme už na publikace, po první edici se budeme věnovat hlavně tomu nejdramatičtějšímu období normalizace, tedy čistkám na počátku 70. let.

Co si od projektu slibujete?

Podle mě jsme otevřeli velmi důležité téma, se kterým se fakulta ještě nevyrovnala. Všichni o té době něco vědí, ale zatím to bylo spíš tabu. Pro naši generaci je už nepředstavitelné, že by někoho z politických důvodů vyloučili z fakulty a jeho přátelé a kolegové by se s ním úplně přestali bavit. Je důležité o takových případech vědět, a vědět že to nebylo v pořádku.

My bychom chtěli, aby to období bylo čitelné a prosvětlené, aby se dalo zkoumat bez toho, že se bude jen na někoho tahat špína.

Pokud literární vědec, kulturolog nebo historik nedokáže reflektovat svoji pozici v normalizačním dvacetiletí, kdy na fakultě studoval nebo začínal učit, tak se to nutně musí projevit na tom, jak teď myslí. Ten odkaz má v sobě.

Přečtěte si články, které už o temné historii fakulty vyšly v rubrice ArchiFF