Kvůli záchraně unikátního deštného pralesa jede student Přírodovědecké fakulty Martin Mikeš stavět školu do Kamerunu. Kromě toho má další ambiciózní plány jako ekonomický rozvoj místní komunity. Naopak prý nechce, aby se z jeho školy stal „prasečák“. Jak toho plánuje dosáhnout vysvětlil v rozhovoru pro UKáčko.cz.

Co tě přimělo k tomu postavit školu v Kamerunu?

Strávil jsem v té zemi několik měsíců svého života. V horách jsem hodně mluvil s místními lidmi a viděl, že řada problémů, která se jich bezprostředně týká, vyrůstá z toho, že se jim nedostává vzdělání. Což o to, v nížinách školy jsou a vedou výuku na takové standardní africké úrovni. Ale v horách, kde chceme působit, je situace jiná – tam jsou čtyři z pěti lidí negramotní.

O jaké problémy se jedná?

Jejich populace stále přibývá, tak potřebují větší polnosti. A kvůli tomu nastává velké kácení a mýcení unikátního horského mlžného lesa. Když si ho celý vykácejí, nastane eroze půdy a oni nebudou mít ani vodu. Takhle vznikne vysokohorská poušť.

Ale místní lidé přemýšlejí a žijí chvílí. Co bude za deset let nebo za měsíc, to je daleko za jejich obvyklým vnímáním. Ono to vychází i z klimatických podmínek, tam pořád něco roste. My jsme se tady v Evropě museli naučit plánovat, kdy zasít, kdy sklidit… A před pár desítkami let přišel do Afriky běloch, dovezl tam technologie – a to jsou příliš silné nástroje na to, abyste s nimi žili jen okamžikem.

Život v Africe a u nás je hodně odlišný. Co se budete snažit tamním lidem předat?

Pozor, náš projekt ty lidi nechce měnit v Evropany. To nejde. A nám se navíc líbí, že tu schopnost radovat z každého dne oni mají. My se to od nich i chceme učit. Ale je třeba tam začít působit tak, abychom pomohli zastavit kácení a vypalování lesa.

Také tam nepřijdeme říkat nějakou svou pravdu, ani takovou, kterou bychom založili jen na tom, že tam budeme žít, něco se budeme domnívat a tak to budeme uplatňovat. My se s těmi lidmi musíme hodně bavit o jejich potřebách.

Budeš zde provádět i výzkum na svou diplomovou práci?

Na diplomovou práci ne. Pobyt zde ale chceme založit i na multidisciplinárním vědeckém výzkumu zahrnujícímu geografické, sociální, ekonomické i ekologické aspekty vývoje v Kedjom-Keku. Vědecky chceme zpracovat i analýzu rozsahu krajinných změn. To je ještě další funkce té školy: bude to i vědecká stanice, kam budou moct přijet nejen naši přírodovědci, ale i třeba polští kolegové.

Chceme podporovat i ekonomický růst komunity. Právě proto, aby její členové nemuseli žít jen ze zemědělství a tím pádem ještě dál kácet ten les. Vyjdeme z toho, co sami dělají: oni třeba šijí své tradiční šaty. No a my zprovozníme šicí dílnu, v níž ušijí šatů víc – některé i po evropském střihu – a ty budeme moci prodat tady v Evropě díky naší značce ACF, African-Czech Fashion. Nová módní kolekce se samozřejmě objeví i v e-shopu, který chystáme ke spuštění na našem webu.

Z čeho celý projekt financujete?

Pořádáme benefiční akce, například koncerty. Fungujeme i díky dárcům, ať těm, kteří sami za sebe pošlou menší částku, nebo díky soukromým firmám, které nám přispějí větší částkou. Letos už bychom chtěli udělat i kampaň, která by vyzvala větší počet drobných dárců, aby nás začali podporovat.

Krom toho se snažíme razit ten způsob získávání peněz, aby dárce vlastně také něco dostal. A aby svým způsobem nedělal ani nic jiného, než co dělá běžně. Vysvětlím to: uspořádáme koncert a prodáváme na něm benefiční kulichy. Člověk si v zimě stejně koupí něco na hlavu, tak proč by tím ještě nemohl podpořit stavbu školy v Kamerunu?

S Jiřím Denkem z Nadace Altego jsme vymysleli i manažerský program, který za trošku vyšší příspěvek nabízí možnost, že právě například nějaký vedoucí pracovník velké firmy přijede na své náklady, týden u nás bude pracovat na stavbě a týden mu pak necháme na cestování.

Jak přesně tedy bude Váš projekt probíhat? Jaké kroky máte v nejbližší době v plánu?

Teď v lednu tedy odlétáme do kamerunského Kedjom-Keku stavět. Škola by měla stát v květnu. Letím já, letí architekt Jindřich Ráftl, který budovu školy navrhl, letí fotograf Honza Mastník a doplní nás také Vladimír Vacátko, který tam bude prvním kantorem. Samozřejmě Vladimíra nebudeme posílat do Afriky třeba na deset let, takže budeme hledat také nové spolupracovníky-pedagogy, kteří by se mohli na kantorském postu vystřídat.

My tam tu školu totiž chceme udržet, ne ji jen postavit a za rok za dva odejít a nechat to pustnout. Spousta podobných projektů takto bohužel skončila. Evropané v Africe postaví školu, a když se se sem za pár let vrátí, zjistí, že je z ní prasečák. Tomu se chceme vyhnout.

ČTĚTE TAKÉ: Student PřF staví školu v Kamerunu, chce zachránit mlžný prales