V předvečer 17. listopadu svolala studentská iniciativa Inventura demokracie debatu se zástupci politiky i občanské společnosti, aby pomohli odpovědět na otázku: Máme ještě klíče k demokracii, ty klíče, se kterými se cinkalo v roce 1989?

Hned na počátku padla otázka, jestli není čas na další Sametovou revoluci. „V roce 1989 jsme bojovali proti ultimativnímu nepříteli, buď všechno, nebo nic. I když se dnes bojuje a stávkuje za důležitá témata, velmi obtížně se mi to poměřuje,“ srovnává Šimon Pánek, ředitel organizace Člověk v tísni a jeden ze studentských vůdců Sametové revoluce.

Na novou revoluci to podle něj naštěstí nevypadá. Ať už si o současné politice myslíme cokoliv, proti éře opoziční smlouvy je to nepopiratelné zlepšení.

Vstoupit do strany? Kdepak, já jsem slušný člověk

Většina debaty se věnovala výhodám a nástrahám aktivního vstupu do politiky. Proč třeba takový Šimon Pánek nekandiduje do parlamentu? „To je dobrá otázka, sám sebe se na to ptám. Zkrátka nemám pocit, že bych dokázal něco změnit. V neziskovém sektoru si připadám užitečnější,“ míní Pánek.

Matouš Korbel, předseda Mladých zelených, je optimističtější. Stále více mladých lidí se angažuje v různých hnutích, v západní Evropě je to masová záležitost. „V bývalém východním bloku stále přežívá představa, že politika je špína, navíc nebezpečná. Ale to se mění.“ Podle Korbela není vhodné začít rovnou v politické straně, lepší je zkusit získat zkušenosti nejprve v praxi a v občanském sektoru.

Podle Jiřího Dienstbiera, senátora za ČSSD a aktivního člena studentského hnutí Stuha v roce 1989, negativní přístup jakémukoliv režimu vyhovuje. Komunismus donutil lidi stáhnout se do soukromí; v roce 1989 lidé „vylezli“, ale brzy se zase vrátili do obýváku, k televizi a do hospod.

A když už nějaká debata proběhne, je značně povrchní. „Když už jsme měli v Senátu velkou konferenci o důchodové reformě, novináři se zeptali pouze na počet účastníků a poplatky za stravu v nemocnicích. Víc otázek nepadlo,“ ilustruje Dienstbier.

Přesto Dienstbier doporučuje do stran vstoupit: „I takzvaně velké strany jsou ve skutečnosti malé, místní organizace mají jen desítky členů. To nahrává různým velrybářům a černým duším,“ připomněl nábory neexistujících členů, s kterými se potýká i jeho strana.

Otázkou je, jak změnit negativní vnímání takového kroku mezi občany. Když rapper Lipo natočil klip na podporu libereckého primátora Korytáře, média vyzdvihovala jeho „nestranickost“. „Když jsem asi po roce o vstupu do politiky začal uvažovat, setkal jsem se s nepochopením, až odporem,“ říká Lipo.

Samotná naštvanost nestačí

Všichni však jedním dechem dodávají: vybírejte strany podle programu, ne podle pozlátka. Především nové strany jsou podle Jiřího Dienstbiera založené na odporu k něčemu, ale chybí jasný ideový směr: „Jenom naštvanost pana Babiše nestačí. Ale je škoda té energie, kterou pan Babiš jistě má.“

Šimon Pánek oponoval: „Souhlasím s kolegou, ideová vyprázdněnost je nebezpečná, ale je to pořád lepší, než kdyby se nedělo nic. Je dobře, že člověk jako pan Babiš mluví tak otevřeně o problémech, nad kterými zavíráme oči.“

Poslanec Věcí veřejných Radim Vysloužil však upozorňuje – připravte se na komplikace: „Volební úspěch Věcí veřejných nás trochu zaskočil. Přišli jsme do parlamentu s chutí něco změnit a pak jsme zjistili, že to není legrace. Jakékoliv snahy o změnu narazí na odpor. Ale nesmíme to vzdávat.“

V politice chybí zkušení manažeři

Jaké jsou další recepty na zlepšení? Podle poslance Vysloužila by pomohlo, kdyby se do politiky dostali zkušení vrcholoví manažeři. Ministerstvo je na řízení náročnější než velká společnost, navíc ho musí vést odborník. Vít Bárta, jakkoliv je to kontroverzní osobnost, prý přinesl manažerský styl řízení a rozvířil vody. I Babiš může podle poslance přinést neocenitelné zkušenosti.

Diskutující se shodli, že mladým lidem chybí znalosti. „Když jsme s Inventurou objížděli gymnázia, studenti byli úplně paf, že je vůbec možné s politiky mluvit. V Německu je možné, aby se studenti angažovali přímo v rámci výuky, to u nás chybí,“ řekl Jiří Boudal, bývalý vedoucí Inventury demokracie.

Mladí lidé prý ani nechápou principy voleb a řízení státu. Přitom je téma zajímá, což dokazují i studentské volby, které organizoval Člověk v tísni. Studenti se jich nejen účastnili, ale navázali na projekt debatami o fungování demokracie.

Nuťte politiky vysvětlovat

Na přetřes přišla i otázka, jestli se politici náhodou tak trochu nebojí vstupovat do diskusí s oponenty – koneckonců i účast na této debatě řada politiků odmítla. Některým politikům zkrátka vyhovuje, že se o ně nikdo nezajímá. Občanským iniciativám pak nezbývá než s nimi komunikovat nouzovými cestami. „Například Inventura musela konfrontovat premiéra Topolánka pomocí esemesek,“ vzpomíná Boudal.

Ukazuje se však, že ani voliči o to moc nestojí. „Politik někam přijede a tam ho čeká prázdné náměstí. Nutná je silná občanská společnost, která nutí politiky vysvětlovat,“ shodli se panelisté. Jít jednou za 4 roky k volbám podle nich nestačí. Nejvyspělejší demokracie světa se podle diskutujících vyznačují právě silnou rolí občanské společnosti.

„Přes to všechno si myslím, že jsme na tom velice dobře – kolik států, kde v posledních 30 letech svrhli totalitu, má fungující demokracii? Deset?“ zachovává si optimismus Šimon Pánek.