„Necítím poptávku univerzity po řešení jejího budoucího rozvoje,“ neskrýval nespokojenost s laxním přístupem univerzity na prezentaci Urbanistické soutěže VIZE UK 2030 architekt a urbanista Jan Jehlík z ČVUT. Co přesně univerzitě vytýká, vysvětlil pro UKáčko.cz.

Máte pocit, že existuje ze strany UK skutečná poptávka po řešení neutěšené prostorové situace?
Myslím, že vnitřní – potenciální – poptávka existuje velmi silná, ale podmínky, za kterých funguje taková mimořádná instituce, jsou ostudné. Vnější – zosobněná a formulovaná – poptávka je naopak neuvěřitelně slabá. Přes obdivuhodné aktivity některých jedinců neexistuje de facto silný klient, nejen pro architekty, ale hlavně pro tvrdá jednání v rámci Prahy a státu.

Jak vidíte skutečnost, že myšlenku zabývat se rozvojem UK v dlouhodobějším horizontu si vymysleli a prosadili sami studenti, spíše navzdory univerzitě?
To hodnotím radostně a pozitivně, je v tom alespoň naděje. Nicméně trochu bych to nadšení chladil – necítil jsem žádný tlak STUDENTŮ, ale pouze iniciativu JEDNOTLIVCŮ.

O konferenci Urbanistická vize UK čtěte zde: Kam by architekti zašili studenty UK? Třeba do patchworkového Strahova

„UK musí zůstat v centru. O Klementinum bych bojoval jako lev!“

Myslíte si, že je reálné do 20 let koncentrovat UK ze současných 160 budov do zhruba pěti až sedmi celků, jak ve svých prezentacích navrhují studenti architektury?
Principiálně ano, chce to jen kvalitní strategii, taktiku i operaci. Ale nejde o jakýsi naivní „kulový blesk“ – je třeba najít stabilní „jádra“, oněch 4 až 5, a k nim postupně přimykat logickými kroky další jednotky. Jde o postupný proces, ale intenzivní a důsledně řízený. Z analýz našeho ateliéru jednoznačně vyplývá těchto pět závěrů:

1. Univerzita musí být uvnitř města, v rámci centra a tzv. kompaktního města. Jednak je nepřijatelné dávat příklad pro neodůvodněné roztahování města a zabírání krajiny, jednak mnohovrstevnaté prolínání všech projevů života města je životadárné pro všechny, tedy i pro UK. Budování nových, do sebe uzavřených kampusů, například v Jinonicích, považuji v dané situaci za neodůvodněné a příliš „velikášské“. Ukázalo se to na předvedených projektech, které nebyly vyargumentované z hlediska nezbytnosti a navíc neúměrná měřítka areálů neodpovídala charakteru míst (zrnitost, průchodnost, vazba sídla na krajinu apod.).

2. Albertov a Pelc-Tyrolka jsou silné kampusy s velkým potenciálem a dobrými rezervami (hlavně Troja). Leží v lokalitách hodnotných jak pro město, tak pro univerzitní život. Navíc jejich posílení umožní i posílení velmi důležitých vazeb ve městě, například spící potenciál severojižní osy – po řece i podél magistrály.

3. Prostor v trojúhelníku tvořeném náměstími Curieových, Křižovnickým a Ovocným trhem je geniem loci Prahy i Univerzity Karlovy a je klíčovým pro vzájemnost a další posilování obou z nich. Zde je třeba hladat všechny možné prostorové rezervy – dostavby, přístavby, koupě. Zde je klíč pro regeneraci univerzity. O Klementinum bych bojoval jako lev!

4. Z hlediska velkých prostorových nároků je zřejmé, že je třeba založit ještě jeden měřítkem přiměřený kampus. Jako doplněk k výše zmíněným lokalitám se jeví buď Strahov (viz práci Martina Tomáška v našem ateliéru) nabo Pankrác (práce Jana Hroudy).

5. Stabilizované a logicky umístěné součásti, například v blízkosti fakultních nemocnic, zůstávají jako „planety“ těchto 4-5 silných jader-kampusů. Ty je nutné citlivě doplnit do kvality homogenních malých celků, tzv. minikampusů, včetně míst k setkávání studentů i veřejnosti. Jako alternativa k novému kampusu se jeví větší posílení těchto „planet“ o nezbytné kapacity včetně posílení o „silná“ místa a „silné“ objekty (viz práce Zdeňky Havlové v našem ateliéru – 7 citadel).

Jaké konkrétní kroky by měla UK učinit, aby se těmto cílům aspoň přiblížila?
Nemohu radit z jiné polohy než z polohy architekta zvyklého na jasného partnera a jasnou debatu o zadání. Proto předpokládám, že UK kvalitně vyhodnotí dosavadní kroky i studie (náznaky vizí), svojí pozici v tomto procesu a stanoví další postup. Jako logické se mi jeví vytvoření týmu tvořeného dělnými reprezentanty univerzity i všech fakult ve spolupráci s cca třemi odborníky.

Tento tým zhruba 20 lidí by měl vytvořit jak relevantní analýzy problému, představu o spolupracujících subjektech, tak i „vítěznou“ strategii, včetně finančních a politických substrategií a rozvah. To vše s vědomím flexibility všech a všeho. A to předpokládá především uvědomění si, že jde o intenzivní proces, o „bitvu“. A jako voják bych nikdy nešel do bitvy, kdybych nad i před sebou neviděl „vítězné“ odhodlání a silného vojevůdce.

Jaké největší překážky stojí podle Vás v cestě této vizi?
Slabá a nesourodá reprezentace školy (včetně fakult), absence kvalitní vize (respektive směřování a strategie), malost a nedůslednost (bez jisté velkorysosti a vytrvalosti nelze takový projekt uskutečnit).